Je Putin nejoblíbenějším vůdcem světa?

V neděli budou Rusové volit do svého parlamentu (autor psal článek v sobotu, pozn. editora). Výsledky lze očekávat. Putinova strana Spojené Rusko zřejmě s převahou vyhraje. Zbývá snad jen otázka, zda vítězství bude více než sedmdesátiprocentní. Pokud ano, bude Putin nejmocnější hráč v ruské politice i poté, co příští rok odstoupí z funkce.

Vladimír Putin je zjevně nejpopulárnější vůdce v ruské historii, ačkoliv pokud čtete západní média, to tak nevypadá. Podle nedávného průzkumu veřejného mínění prováděného Wall Street Journal v listopadu 2007 se Putinovo osobní hodnocení pohybuje kolem 85 %. To jej činí nejoblíbenějším státníkem celého dnešního světa. Putinova popularita je určována mnoha faktory. Je velmi inteligentní a charismatický. Je zapřísáhlý národovec. Neúnavně pracuje na zlepšení života obyčejných ruských lidí a obnovení původní ruské slávy. Dokázal, že 20 milionů Rusů se povzneslo nad hranici chudoby, zlepšil vzdělání, zdravotní a (částečně) i důchodový systém, znárodnil klíčový průmysl, snížil nezaměstnanost, zvýšil produkci výrobků a export, posílil ruský trh, zvýšil hodnotu rublu, celkově zvýšil životní úroveň, snížil korupci ve státní správě, nechal zavřít nebo vyhnal do exilu prodejné oligarchy a navýšil kapitálové rezervy ve státní pokladně o 450 miliard dolarů.

Je téměř nemožné najít něco, co udělal špatně.

Rusko už dnes „nelze rozkrást“, jak to bylo po pádu Sovětského svazu. Putin to zastavil. Znovu se mu podařilo získat pro stát kontrolu nad vlastním mohutným nerostným bohatstvím a využívá této skutečnosti ke zlepšení kvality života svých lidí. Je to skutečně obrovská změna od devadesátých let minulého století, kdy věčně opilý Jelcin následováním washingtonských neliberálních ediktů a prodejem ruských korunních klenotů vlčím oligarchům přivedl Rusko do ekonomické krize. Putin udělal doma zase pořádek, stabilizoval rubl, posílil ekonomickou a vojenskou alianci v regionu a vytlačil korporační gangstery, kteří rozkrádali ruské národní bohatství a za hubičku rozprodávali za dolary. Oligarchové jsou dnes buď ve vězení nebo uprchli ze země. Rusko už „není na prodej“.

Opět je Rusko předním světovým hráčem a ostatní s tím musí počítat. Jeho hvězda stoupá a je stále jasnější úměrně s tím, jak ta americká hasne. To může být jeden z důvodů, proč Západ Putinem pohrdá. Freud by to možná pojmenoval „petrolejový nepřítel“, ale kořeny nenávistí jsou hlubší. Putin dláždí cestu pro sociální změny, které nejsou v souladu se základními přikázáními organizované chamtivosti (což je vůdčí sílou americké zahraniční politiky). Není členem korporačního bankovního bratrstva, které zastává názor, že světové bohatství by se mělo dělit jen mezi nimi bez ohledu na utrpení a destrukci, které takový přístup přinášejí. Putinovou první a poslední myšlnekou je blaho a prosperita vlastní země: Ruský prospěch, ruská suverenita a jeho pozice ve světovém dění. Putin nepatří mezi globalisty.

To je důvodem, proč Bushova administrativa obklíčila Rusko vojenskými základnami, svrhla sousední režimy pomocí svých komických „barevných“ revolucí (byly organizované americkým NGO a bezpečnostními službami), intervenovala v ruských volbách a vyhrožuje, že umístí jaderné zbraně ve Východní Evropě. Rusko je vnímáno jako potenciální rival americkým imperialistickým ambicím a musí být izolováno nebo zničeno.

V počátečních létech Putinovy vlády se obecně věřilo, že se Putin podřídí západním požadavkům a přijme podřízenou roli v centrickém systému USA-Izrael. Ale to se kupodivu nestalo. Putin moudře vzdoroval integraci a permanentně bránil ruskou nezávislost.

Vlny triumfu, které zaplavily Washington po pádu Berlínské zdi, byly nahrazeny hmatatelným strachem, že Ruská moc je na vzestupu úměrně s cenou ropy. Tektonické kry geopolitické moci se pohnuly – směrem k východu. Proto Amerika přistoupila na „Velkou hru“ a pokouší se zapustit kořeny v Eurasii. Není těžké si představit, že americký přístup k posledním světovým zásobám nafty a plynu na planetě – třem bilionům barelů pod kaspickou pánví – by mohl být úplně zablokován vzestupem ruské moci.

Nejmocnější washingtonský mozkový trust, Council of Foreign relations, si to brzy uvědomil a rozhodl, že americká politika vůči Rusku musí být kompletně přeprogramována.

Do čela týmu CFR byli povoláni John Edwards a Jack Kemp a ti také namíchali základní koktejl ingrediencí pro útok všemi zbraněmi na Putina. Tam se zrodila myšlenka o Putinovi, který „se vzdaluje demokracii“. Ve svém článku „Rusko na špatné cestě“ tvrdí Edwards a Kemp, že „strategické spojenectví s Ruskem už není možné“. Poznamenávají, že ruská státní moc je „stále autoritativnější“ a společnost jako celek je „méně otevřena a pluralisticka“.

Kemp a Edwards připravili ideologické podklady, na jejichž základě byla vybudována celá veřejná zostuzovací kampaň proti Putinovi. A je to velmi působivá kampaň. Google News dodá přibližně 1400 článků o Putinovi z různých zdrojů. Téměř všechny obsahují naprosto stejnou rétoriku, stejné pojmy, stejná podvržená tvrzení. Je nemožné najít mezi 1400 články jediný, který by se byť jen mírně odchyloval od linie vytyčené ideology v Council on foreign Relations.

Čtenáři se mohou o tom přesvědčit sami. Není bez zajímavosti sledovat kam až, do jaké hranice, nejsou média nic jiného než hlásná trouba státních mocí. Putinovo osobní hodnocení už potvrdilo jeho nesmírnou popularitu (85 %), ale západní média s nim stále zacházejí jako s tyranem. Je to naprosto protismyslné.

Ve většině článků je Putin líčen jako „nepřítel demokracie“. Takové obvinění nikdy není použito vůči členům královské rodiny Saúdské Arábie, ačkoliv ženám je tam zakázáno řídit, musí být neustále plně zahaleny a mohou být ukamenovány k smrti, pokud jsou přistiženy při cizoložství. V Saúdské Arábii se také dodnes popravuje uříznutím hlavy.

Navštíví-li saúdskoarabský král Abdullah USA, není mu opovržlivě předhazováno, jak jeho režim tvrdě jedná s vlastními lidmi. Namísto toho je fotografován, jak spolu s George Bushem přátelsky a moudře rokují.

Proč obviňují Putina z ústupu od demokracie, když americký poskok Michal Sakašvili svévolně vyhlašuje stanné právo a proti protestujícím nasazuje robocapy, kteří je bezdůvodně bijí, aby je vzápětí odtáhli do gruzínského gulagu? Obrázky z krvavého potlačení demonstrace se objevily v zahraničním tisku, ale nikoliv v USA, kde média věnovala veškerou pozornost Garry Kasparovovi (dopisovateli Wall Street Journal a pravicovému bláznu), jak byl odváděn s pouty na rukou do moskevského vězení kvůli tomu, že demonstroval bez povolení.

Ubohý, zneužívaný Garry.

Copak by Američané nepřivítali prezidenta, který by prosazoval národní zájmy nad zájmy globálního kapitálu? Zrušil snad Putin habes corpus, právo na proces, presumpci neviny? Unesl snad Putin nevinné z cizích zemí, vsadil je do temných vězení, kde byli následně mučeni, topeni ve vodě, ponižováni a občas zabiti? Vyvolal Putin agresní války vůči bezbranným zemím, zabil a zmrzačil miliony jejich civilistů a postavil zdůvodnění těchto agresí na hromadě lží? Vytvořil Putin čtyři miliony uprchlíků, vyvolal humanitární krizi, která zřejmě zažehne požár celého regionu?

Ty clusterové bomby, „trhače sedmikrásek“ padající na Samaru, Falúžu a Tal Afar, ty nenařídil Putin. Ta armáda v Zálivu a na hranici s Íránem není ruská. Ti agentové bezpečnostních služeb a žoldáci provádějící záškodnické operace v Mogadišu, Bejrútu a Islamabádu nejsou ve službách Putina.

Putinův zločin spočívá v tom, že odmítl washingtonský model unipolárního světa. Jak řekl v Mnichově:

„Tzv. unipolární svět referuje o světě, kde vládne jeden vládce, jedna suverenita, jedno centrum moci, jedno centrum síly a jedno centrum rozhodování. Na konci je takové řešení destruktivní nejen pro všechny v tomto systému, ale i pro panovníka samotného, neboť takový systém se ničí zevnitř... Ještě důležitější je skutečnost, že tento model je od začátku chybný, protože stojí na základech, které nejsou a nemohou být základy moderní civilizace.“

Dodal:

„Jsme svědky stále většího odklonu od základních principů a mezinárodních zákonů... Jsme svědky téměř nespoutaného nadužívání síly – vojenské síly – v mezinárodních vztazích, síly, která vrhá svět do propasti permanentních konfliktů. Jsem přesvědčen, že jsme dosáhli rozhodujícího momentu, kdy musíme vážně uvažovat o architektuře globální bezpečnosti.“

Dobře řečeno, Vladimíre. Hodně štěstí ve volbách.

Článek Vladamir Putin: “The world's most popular leader”? vyšel 1. prosince na serveru informationclearinghouse.info. Překlad editor.