Agonie demokracie

„Policejní hlídky v Praze se zaměřily na muže s vypracovaným tělem a holou hlavou. Mohlo by jít o stoupence neonacismu.“ Tento sobotní titulek novin není vtip ani satira. Je to realita roku 2007 v České republice.

Ano, slyšíte dobře. Tisíce policistů za asistence vodních děl a vrtulníku měly prověřovat podezřele vypadající muže, zda-li náhodou nejsou neonacisté. Krátký sestřih a sportovní postava není dnes nic bezpečného. Pojem neonacismus a neonacista je nyní zcela elastická a víceúčelová nálepka.

Zatímco v naší zemi probíhal hon na „neonacisty“, mohli se naši komunisté jen usmívat. Mají svojí stranu placenou ze státního rozpočtu, bezstarostně používají bolševické a komunistické symboly, pod kterými prováděli svůj teror a své názory propagují na veřejných mítincích. A dvoří se jim i kandidáti na prezidenta jako je pan Švejnar.

V uplynulých týdnech se nestačíme divit, jak rychle se můžou hroutit zbytky demokracie a svobody. Z našich politických stran a ústavních činitelů se náhle utvoří jednotná fronta jako jeden muž. Ta rozhoduje, kdo a kde může demonstrovat. Také rozhoduje, která soudní rozhodnutí platí a která ne, resp. která je hodno respektovat a kdy bude lepší ignorace. Jako třešnička na dortu přijede na Hrad za poslušným prezidentem Klausem šéf Světového židovského kongresu Ronald Lauder, kterému ČR nedávno zaplatila výpalné 10 miliard korun. I ten Mercedes, ze kterého vystupoval, mohl být zaplacený ze státního rozpočtu.

„Ukazují pěsti a šíří kolem sebe atmosféru strachu“, řekl senátor Jiří Zlatuška o „neonacistech“. Pod těmi se skrývá malé občanské sdružení jménem Mladí národní demokraté. Samozřejmě spojitost s neonacismem odmítají, ale marně. Atmosféru hysterie a strachu šířil někdo úplně jiný. Média a televize nadšeně podporují výzvy židovské komunity k obraně „své čtvrti“ (která se jmenuje Josefov), ignoraci soudního rozhodnutí a pouličnímu násilí. Nadšená proamerická válečnice Parkanová hovoří o povolání armády.

Absurdita jde ještě dále. Na hranicích jsou pořádány šťáry na podezřelé osoby, zda nemají v kufru zakázaný symbol. Na zakázané symboly vydala policie prý dokonce zvláštní příručku, čímž předčila praktiky StB za komunismu. Buzeraci vzrušeně natáčí televize a spokojeně oznamuje, že prý se podařilo chytit někoho s jakousi zakázanou (?) vlajkou. Výborně! Bohužel jen nemá vyholenou hlavu, ale dlouhé vlasy. Škoda.

Na hranicích se chystají sítě na neonacisty. Média konečně oznamují, že byly chyceny tři autobusy. Bohužel, jsou v nich jen anarchisté. Po chvíli přicházejí opačné zprávy, ve dvou jsou prý neonacisté! Sláva. Prý u sebe jen neměli žádné symboly ani zbraně. Ale jsou to neonacisté, protože to víme. Neměla by se povolat armáda?

Pro každého aspoň trochu svobodně smýšlejícího člověka je současná režimní praxe neuvěřitelná. Nejenže připomíná, ale v mnohých ohledech překračuje estébácké praktiky minulého režimu. A vše provází frenetická inkviziční mediální kampaň.

Vybičovaná hysterie okolo údajného pochodu, který se vůbec nekonal, skončila násilnostmi a policejními manévry. Centrum Prahy obsadila vodní děla, transportéry a nad vším létaly vrtulníky. Násilnosti jen prováděli bohužel spíše anarchisté. Celou show jako mávnutím kouzelného proutku pochválili politici všech politických stran – Langerem z ODS počínaje, přes Bublana z ČSSD a soudruhem Ransdrofem z KSČ konče. Bravo, soudruzi!

Proč vlastně náš stát platí a podporuje komunisty a naopak hystericky potlačuje vše, co jen trochu zavání opačným spektrem - politickou nekorektností počínaje a údajným nebo skutečným neonacismem konče? A neváhá kvůli tomu udělat z centra Prahy menší Bagdád?