Choleře lze zabránit jednoduchou metodou

V r. 1998 navštívila mikrobioložka Rita Colwellová jednu vesnici v Bangladéši se štábem televizních pracovníků jedné stanice v Marylandu (USA). Dr. Coldwelová měla předvést svou metodu na odstranění planktonu a baktérií z vody tak, aby se ta voda dala pít aniž by způsobila choleru. Kamera se zaostřila na místní ženu stojící na okraji vodní nádrže, kterou představoval rybník, jehož jeden konec se používal jakožto obecní latrína kdežto z druhého konce se brala "pitná" voda. Oblečena do všedního úboru se ta žena sehnula a nabrala do své hliněné nádoby vodu, kterou potom přelila do čisté skleněné kádinky. Při pohledu proti světlu bylo vidět hnědý zákal, v němž plavaly nějaké malé organismy.

Potom Dr. Coldwellová vybídla ženu, aby nabrala znovu vodu z rybníka, ale tentokrát aby ji lila do jiné kádinky přes své několikrát složené sárí. Tento vzorek vody vypadal proti světlu jako čirá pitná voda.

V dalším záběru požádali filmaři, aby žena nabrala vodu jako obvykle a zanesla ji domů. Tam ji chtěli filmovat, jak bude vodu pít, ale ona to odmítnula. Vysvětlila, že poté, co viděla v kádince kalnou vodu, už neměla na pití nefiltrované vody žádnou chuť.

Tato situace byla vyvrcholením práce Dr. Coldwellové. Po dobu delší než 20 roků studovala baktérie Vibrio cholerae, které žijí v nechlorované vodě a způsobují epidémie cholery. Ta v mnoha případech vede ke smrti postižených lidí. Záběry předvedly jeden z jejích návrhů, jak snížit výskyt epidemií. Některé její objevy zvrátily dosavadní představy o tom, jak se V. cholerae šíří a kde se skrývá v době mezi epidemiemi. Vědecká pracovnice doufá, že její nálezy pomohou snížit výskyt smrtelné choroby. Její návrh na filtrování vody přes několik vrstev složeného sárí vypadá úplně primitivně, ale v chudých obcích s vysokým výskytem cholery ji účinně omezuje. Na druhém konci technologického spektra stojí její návrh na využívání družic při předpovídání příštího nástupu epidemie, takže by ženy v Bangládéši mohly být připraveny. Někteří lidé ji nazývají "ženou od sárí k satelitům", kdežto jiní pro ni mají velice nelichotivá jména.

Dr. Coldwellová se stala ředitelkou Národní vědecké nadace v Arlingtonu (Virginie) po 25 letech práce na Biotechnologickém ústavu Marylandské univerzity. Tam byla 10 roků předsedkyní ústavu. Mnoho času strávila přesvědčováním jiných mikrobiologů, že se V. cholerae nechová tak, jak se oni domnívali. V 70. letech dokonce izolovala tuto baktérii z vod zálivu Chesapeake. Její zpráva o tom vyvolala bouři odporu - nikdo nevěřil, že by se tato baktérie mohla vyskytovat ve vodě beze svého hostitele, za něhož byl považován člověk. A vůbec, jaký to byl nesmysl, že by byla cholera u amerického pobřeží, vždyť naposledy se vyskytnula ve Spojených státech v r. 1911!

"Všichni měli pro nás pouze zdrcující kritiku", vzpomíná dr. Coldwellová na tu dobu. Poté, co uveřejnila přes 300 vědeckých prací na toto téma, začalo konečně jejím kolegům docházet, že měla pravdu a situace se změnila.

Přestože měli její kolegové velké pochybnosti o tom, že by se mohla baktérie vyskytovat v blízkosti amerických měst jako je Baltimore, byla cholera odjakživa spojena s pobřežním prostředím. Od r. 1817, kdy se první zaznamenaná pandemie šířila přes Persii a Turecko, sledovali lidé s hrůzou, jak se choroba přelévala z jednoho města do druhého a zanechávala tisíce nemocných a mrtvých obětí. Při druhé pandemii kolem r. 1830 postihnula západní polokouli a šířila se od New Yorku a Filadelfie až po New Orleans. Nikdo nevěděl, jak se šířila, ale dávali si ji do souvislosti s lidmi na lodích. Byla v New Yorku tak obávána, že došlo k nepokojům, při nichž místní obyvatelstvo bránilo evropským cestujícím, aby vystoupili z lodí na americkou pevninu.

V. cholerae přerušuje transport sodíku (Na) a draslíku (K) ve výstelce střevní sliznice a způsobuje tak silný průjem, že postižený člověk může ztratit přes polovinu své hmotnosti a zemřít během několika málo hodin. Podle některých názorů se název choroby odvozuje od řeckého slova "cholera", které znamená "okap" a má patrně naznačovat podobnost mezi proudem vody z okapu při prudkém dešti a průjmem.

Na počátku 19. století nevěděli lékaři, co chorobu způsobuje, ani jak ji léčit. Na to začali přicházet teprve po r. 1849, kdy si lékař královny Viktórie John Snow všimnul při mapování výskytu cholery v Londýně, že jí byli postiženi lidé, kteří pili vodu ze stejné studny. Původce choroby ale neodhalil. Teprve v r. 1888 publikoval legendární mikrobiolog Robert Koch první článek o tom, že choleru způsobují baktérie, které izoloval v Egyptě.

Od jeho doby až dodnes se mělo za to, že baktérie cestují ve střevním traktu postižených lidí a dostávají se do původně čistých zdrojů pitné vody jejich nákazou z výkalů nemocných nebo prostřednictvím nakažených potravin. Vina byla přikládána nedostatečným sanitárním opatřením.

Ve dvacátých letech minulého století bylo po 6 epidemiích cholery čištění vody dobře propracováno. Panovaly domněnky, že cholera byla ze světa vymýcena. V r. 1961 se ale razantně vrátila sedmou pandemii. V r. 1991 postihnula Jižní Ameriku, kde o ní nebylo potuchy po celé století. Vinou hospodářské recese totiž nebyly peníze na udržování sanitárních podmínek. Nejvíce byli postiženi chudí lidé, kteří brali vodu z řek. Nemoc si rychle našla cestu do 20 dalších zemí a způsobila onemocnění u více než 1.2 milionu lidí. Do roku 1997 jich zemřelo 12,000.

Od doby Johna Snowa se lidé poučili o mnoha aspektech V. cholerae, ale zůstávala záhada, kde přežívá v době mezi epidemiemi. Jak mohla ve stejnou dobu napadnout obyvatele tří měst značně od sebe vzdálených?

Dr. Coldwellová se domnívala, že vibrio přežívá v nějakém rezervoáru daleko od lidí a že tím rezervoárem je oceán. Přece už našla tyto baktérie v zálivu Chesapeake Bay, i když jí to nikdo nevěřil! Možná to bylo tím, že nikdo nevěnoval baktériím pozornost nebo se nedíval dost pozorně. Možná, že nebyly baktérie přístupné detekci tradičními metodami čili se nedaly vypěstovat na živné půdě. Usoudila, že možná přešly do "dormantního" (spícího) stavu.

Její další objev přišel z Louisiany. V pozdních 70. letech onemocnělo cholerou několik lidí u Nového Orleansu. Všichni předtím hodovali na krabech vylovených z místního zálivu. Skupina Dr. Coldwellové vyzkoušela novou metodu detekce. Místo toho, aby se snažila vypěstovat kulturu baktérií v miskách, použila protilátky, které se měly navázat na buněčné membrány baktérií. Protilátky obsahovaly sloučeninu, která zářila v ultrafialovém světle. Dnes říká Dr. Coldwellová, že nikdy na ten den nezapomene, když se pod mikroskopem objevily zeleně fluoreskující body. Jenže její kritici je nazývali "duchy paní Coldwellové". Její test s protilátkami odhalil vibrio v 51 vzorcích vody z odebraných 52 vzorků. Baktérie byly vypěstovány jen ze 7 vzorků. Domněnky Dr. Coldwellové byly potvrzeny. Je-li voda příliš chladná a neobsahuje-li dostatek živin, metabolismus vibrií se zpomalí a ty se scvrknou na 1/15 až na 1/300 původního objemu na něco, co připomíná spory. Je to mechanismus, který zaručuje přežití za nepříznivých podmínek.

"Spící" baktérie jsou ale schopné nakazit lidi, jak se ukázalo na pokusech s dobrovolníky. V jejich stolici bylo vibrio již v "normální" pěstovatelné formě. Po dlouhém úsilí našla skupina Dr. Coldwellové baktérie v jedné části zooplanktonu u tzv. "copepods", což jsou drobní korýši. Uchyceny ve středním traktu korýšů cestuje vibrio oceánem, kam je mořské proudy zanesou. Jakmile nastanou příznivé podmínky, vibrio se "probouzí", množí a je schopné infikovat lidi. Jedním z kritických faktorů je teplota vody a koncentrace soli. Ukázala se souvislost mezi povrchovou teplotou vody v Bengálském zálivu a výskytem cholery. Ten byl za vzestupem teploty opožděn o 4-6 týdnů. Zvýšená teplota vody má za následek i její zvýšenou hladinu a tedy průnik do řek a jejich přítoků. Proč je poměrně dlouhý časový úsek mezi vzestupem teploty vody a výskytem cholery? Nejdříve se totiž začíná množit fytoplankton, čili drobnohledné rostlinky, a ty se stávají potravou pro zooplankton, který v sobě ukrývá V. cholerae.

V zemích jako je Bangládéš není dostatek finančních prostředků na vybudování sanitárního systému, který by zamezil výskytu cholery. Proč lidé nepřevařují vodu? Protože není dost dřeva ani jiného otopu. Proto chce Dr. Coldwellová vybudovat varovný systém. Lidé by měli být upozorňováni na nebezpečí cholery, když k němu skutečně dojde. Choroba se objevuje každý rok, ale nikdy se nevědělo, kdy udeří. Světový družicový systém, který by sledoval povrchovou teplotu oceánů, by mohl varovat zdravotní úřady i nemocnice po celém světě, že se zvýšilo riziko onemocnění cholerou v jejich oblasti. Skutečně se zpětně ukázalo, že epidemie cholery, která postihnula Peru v r. 1991, byla v souvislosti s úkazem El Niňo.

Článek Catheriny Doldové v časopise Discover Magazine, odkud byl předchozí text zkrácen, pokračoval rozborem dalších rizik, které sebou přináší oteplování Země. Jeho nejdůležitějším sdělením ale byla skutečnost, že 4 vrstvy přeloženého indického sárí, přes něž se filtruje znečištěná říční nebo rybniční voda, dokáže odstranit 99% přítomných cholerových zárodků. Úvodní situace byla dosti drastická, protože s výkaly neodcházejí jen baktérie cholery, ale také mnoho dalších patogenů, takže by snad bylo vhodné nebrat "pitnou" vodu z obecní latríny.