Sedm zemí za pět let

Bývalý americký čtyřhvězdičkový generál Wesley Clark nedávno vydal knihu pamětí, Čas k vedení: pro službu, čest a zemi (A Time To Lead: For Duty, Honore and Country), v níž popisuje tajnou strategii Bushovy administrativy, týkající se změn režimů v Íránu a dalších zemích.

V kontextu Clarkových pamětí je chystaná americká válka proti Íránu jen součástí dlouho plánované strategie, která předpokládá násilnou „změnu režimu“ v minimálně sedmi státech Blízkého východu. Kritikové války už několikrát vyjádřili podezření, že takové imperiální plány existují, nyní je to však poprvé, kdy jejich existenci potvrdil vysoký armádní činitel.

Clark vzpomíná na dvě návštěvy Pentagonu po útocích v září 2001. Při první z nich, necelé dva týdny po 11. září, mu jistý „vyšší generál“ řekl: „Zaútočíme na Irák. Rozhodnutí už v podstatě padlo.“

O šest týdnů později se Clark do Washingtonu vrátil a téhož generála se otázal, zda se o plánu útoku na Irák ještě uvažuje. Generálova odpověď byla omračující: „‘Och, je to ještě horší,‘ řekl a vytáhl oběžník. ‚Tohle je papír z úřadu tajemníka obrany (tj. Donalda Rumsfelda), který určuje strategii. Chystáme se během pěti let zničit sedm zemí.‘ A pak je jmenoval, počínaje Irákem a Sýrií a konče Íránem.“

Zatímco ve své knize Clark ostatní čtyři země nejmenuje, v televizních rozhovorech se zmínil, že jde o Libanon, Libyi, Somálsko a Súdán. Během minulého roku vylíčil tentýž rozhovor několikrát, mj. při projevu na alabamské univerzitě v říjnu 2006, ve vystoupení ve vysílání „Democracy Now“ Amy Goodmanové v březnu a nedávno v rozhovoru s Wolfem Blitzerem pro CNN. Na „Democracy Now“ mluvil o setkáních a oběžníku trochu podrobněji, uvedl, že poprvé Pentagon navštívil „20. září nebo kolem něho“.

Clark tvrdí, že oběžník Rumsfeldova úřadu nečetl. Pamatuje se, že když mu ho onen generál ukázal, zeptal se: „Je to tajné?“ Po kladné odpovědi řekl: „Dobře, neukazujte mi to.“ Tvrdí také, že když téhož generála viděl minulý rok a rozhovor mu připomněl, ten muž reagoval: „Pane, neukázal jsem vám ten oběžník! Neukázal jsem vám ho!“

Během interview s Blitzerem Clark trochu přibrzdil a připustil, že oběžník „nebyl nutně plánem. Možná to byla část plánu. Možná to byl hypotetický koncept, ale v každém případě došlo v oficiálních kruzích k jakémusi dialogu … který otrávil atmosféru a této administrativě velmi ztížil možnost dosažení jakéhokoli úspěchu v regionu.“

Clarkova kniha také líčí výmluvné setkání s proslulým neokonzervativcem Paulem Wolfowitzem v květnu 1991. Wolfowitz, tehdy nevýznamný civilista v Pentagonu, bědoval: „Zpackali jsme to a nechali jsme Saddáma Husajna u moci. Prezident věří, že ho svrhne vlastní lid, ale já o tom pochybuji. Ale zjistili jsme jednu velice důležitou věc. Teď, když skončila studená válka, můžeme svou armádu beztrestně použít. Sověti nás nemohou zastavit. Dostaneme tak pět, možná deset let, abychom vyčistili ty staré režimy sovětského typu jako Irák a Sýrii dřív, než se vynoří nová supervelmoc, která se nám postaví … Měli bychom mít trochu víc času, ale to není jisté.“

O více než 15 let později neokonzervativní posedlost vzkvétá a viceprezident Dick Cheney naléhá na akci proti Íránu. (Ovšem svržením Saddáma Husajna a umožněním šíitské kontroly nad Irákem už Cheney a prezident Bush udělali pro posílení Íránu víc, než by si v Teheránu dokázali představit i ve svých nejbujnějších fantaziích.) Důvody k této akci kolísají od údajného íránského sponzorství útoků na americké vojáky v Iráku po jeho úsilí o nukleární sílu, ale Clarkova tvrzení naznačují, že američtí politikové si válku zvolili už před lety a nezáleží na chování Teheránu.

Snad nastal čas, kdy by senátní a kongresové výbory měly začít klást tvrdé otázky, týkající se tajné strategie Bushovy administrativy pro Blízký východ. Mohou začít rozhovory s Clarkem o onom tajném oběžníku za zavřenými dveřmi – a o tom, do jaké míry tyto extrémní myšlenky podpořily politiku „permanentní války“, která je základem neokonzervativní ideologie.

Joe Conason je dopisovatelem listů Salon a New York Observer a autorem nové knihy „Co se tu může stát: Nebezpečí autoritářství v Bushově věku“.

Wesley Kanne Clark (nar. 1944) strávil 34 let v americké armádě a na ministerstvu obrany a v letech 1997 – 2000 završil svou vojenskou kariéru jako nejvyšší velitel sil NATO v Evropě. 2003 vyhlásil kandidaturu na prezidenta USA, ale v následujícím roce ji stáhl ve prospěch Johna Kerryho.

Více zde: http://en.wikipedia.org/wiki/Wesley_Clark

Článek Seven countries in five years vyšel na serveru salon.com 12. října. Překlad a úprava Eva Cironisová.