Outsourcing mučení

Bushova administrativa volá po úctě k lidským právům v Barmě, což je celkem bezpečnou pózou, ale mlčí, když egyptský vůdce generál Husni Mubarak veřejně rozpoutal největší útok na opozici za poslední desetiletí. Naše rozhořčení nad střelbou do mnichů maskuje krvelačnou a vzrůstající alianci, kterou jsme vybudovali v tzv. válce proti teroru společně s těmi nejzkorumpovanějšími světovými diktaturami.

Mubarak, který vládne Egyptu 26 let a jak nejvíce může podporuje svého syna Gamala ve svém nástupnictví, může mučit a nechat „zmizet“ mnoho disidentů, jako například egyptského novináře Reda Hilala, který před 4 lety zmizel, bez jakýchkoli protestů Ameriky, to vše proto, že za nás Mubarak dělá špinavou práci.

Mimořádný program, kterým Spojené státy unášejí a zadržují podezřelé z terorismu v utajovaných vězeních po celém světě, perfektně zapadá do opovržení egyptského režimu vůči spravedlivým procesům. Těm, kteří jsou pochytáni americkými nebo egyptskými bezpečnostními agenty, nejsou nikdy zaručena základní práva. Únosci jsou často zahaleni a maskováni. Pokud jsou únosci Američané, podezřelí jsou naloženi do letounu Gulfstream V, registrovaného na několik fiktivních společností, jako například Bayard Foreign Marketing of Portland, Oregon a dopraveni do Egypta, nebo pravděpodobně do Maroka, nebo do Jordánska. Jakmile se podezřelí dostanou do Káhiry, mizí v černých dírách stejně rychle jako egyptští disidenti. Je to stejně tak špinavý jako snadný proces.

Nemáme k Mubarakovi co říct. On je my. Na hlavním výzvědném velitelství v Lazoughli a ve vězení Mulhaq al-Mazra v Káhiře údajně drží mnoho našich zadržených a „zmizelých“. Čím se více bestiálních mučících technik Mubarakova režimu, tím jsou vězni námi pašovaní z Afghánistánu a Iráku do Egypta rychleji zlomeni. Křik Egypťanů, Iráčanů, Pákistánců a Afghánců ozývající se z cel nás odsuzuje všechny.

Nevíme toho mnoho o tom, co se děje v černých dírách, které CIA vytvořila v Egyptě. Ale nějaké momenty vyplouvají na povrch. Ibn-al Shaykh Al-Libi, který byl chycen Američany na sklonku roku 2001, byl velitelem tábora Al-Kajdy. Dostal se do vězení do Káhiry a byl opakovaně mučen egyptskými funkcionáři. Egyptští vyšetřovatelé sdělili CIA, že potvrdil vztah mezi Saddámem Hussainem a Al-Káidou. Lahůdka, použitá americkým ministrem zahraničí Collinem Powellem při jeho řeči v OSN, a která se ukázalo být lživá. Oběti většinou sdělí cokoli, jen aby mučení skončilo. Al-Libi se nakonec dostal zpět do Afghánistánu, ačkoli zanedlouho opět zmizel.

Australan Mamduh Habib původem z Egypta byl v říjnu 2001 zatčen v Pákistánu, kde jak řekla jeho rodina, objížděl náboženské školy. Mluvčí Pentagonu tvrdil, že Habib strávil většinu jeho času v Afghánistánu a „podporoval nepřátelské jednotky nebo nelegálně bojoval proti Spojeným státům.“

Habib byl propuštěn krátce po té co The Washington Post vydal článek o jeho případu. Řekl, že byl nejdříve vyslýchán a mučen tři týdny v Islamabádu. Jeho vyšetřovatelé prý hovořili s anglickým a americkým přízvukem. Po té byl oblečen do kombinézy, zavázali mu oči neprůhlednou páskou a malým letadlem byl dopraven do Egypta. Podle Josepha Marguliesehiba, jeho právního zástupce, který spolupracuje s justičním centrem MacArthur na právnické fakultě v Chicagu, zde byl držen a vyslýchán šest měsíců.

Habib tvrdí, že byl pravidelně bit tupými předměty, včetně předmětu, který připomínal „elektrickou tyč“. Bylo mu řečeno, že pokud nepřizná příslušnost k Al-káidě, bude análně znásilněn speciálně trénovanými psy. Dále řekl, že se vrátil do americké vazby výměnou za egyptské vězení, poté byl dále letecky převezen na základnu Bagram v Afghánistánu a pak na Guantanamo, kde setrval do té doby, než byl propuštěn.

Al-Libi a Habib jsou ale pouze jen dva případy. Jsou zde stovky, možná tisíce dalších. To, že Američané sponzorují mučení v egyptských věznicích není novinkou. Ale blízká spolupráce mezi egyptskými a americkými bezpečnostními složkami znamená děsivý příval despotismu a mezinárodní kliku státy sponzorované brutality a utrpení. Nemá to nic společného se zákonností a lidskými právy. Je to výsměchem mezinárodním dohodám a úmluvám. Umožňuje to despotickým státům, jako je například Egypt, které podporujeme, odklonění od demokratického systému a propagaci ještě větší tyranie a brutality s naší asistencí. Nakonec to rozzuří a ve výsledku posílí ty, kteří odmítají být s námi na jedné lodi. To rozděluje svět na dvě soupeřící netolerantní strany. V tomto novém světovém pořádku zde nejde o nic jiného než o to požádat o smilování toho, kdo nad vámi stojí s elektrickou tyčí.

Mubarak se v posledních týdnech rozhodl zlikvidovat poslední pozůstatky opozice. Vyslal na demonstranty policii a zatkl desítky stávkujících lídrů okolo největší opoziční strany Muslimského bratrstva a zavřel sedm novinářů do vězení. Novináři byli obviněni z nesprávné citace egyptského ministra spravedlnosti a z šíření fabulací o Mubarakově zdraví, či z pomluvy designovaného dědice Gamala. Vězni si jako obvykle stěžují na mučení a bití. Trvající pověsti o eskadrách smrti, podporované „zmizeními“ několika režimu nepohodlných jedinců, staví Egypt do pozice státu, který dovedl k dokonalosti svou vnitřní a vnější prezentaci.

Pár Egypťanů a institucí, kteří se odvážili promluvit proti vzrůstajícím represím, byli zanedlouho umlčeni, včetně Asociace pro lidská práva a právní pomoc, která byla vládou zrušena minulý měsíc. Vláda také nedávno zatkla dva politické aktivisty Mohammeda al-Dereini a Ahmeda Mohammeda Sobh, kteří byli oba členy egyptské úzké šíitské minority, po té, co vydali svědectví vězňů, kteří popisovali mučení v egyptském vězení. Jeden z prominentních egyptských disidentů, sociolog Saad Edin Ibrahim, nyní žijící v exilu, se stále bojí vrátit se do vlasti a obává se opakování svého velice nepříjemného zážitku z egyptského vězení.

Egyptská organizace pro lidská práva potvrdila od roku 1993 ve více než 500 případech zneužití pravomoci policie, včetně 167 úmrtí – u třech z nich, ke kterým došlo letos, byly nalezeny „vysoké známky mučení a špatného zacházení“. Nyní je v egyptských věznicích asi 80,000 politických vězňů. Roční rozpočet pro vnitřní bezpečnost činil v roce 2006 1,5 miliardy dolarů, tedy více než celkový státní rozpočet pro zdravotnictví a bezpečnostní policejní složky mají asi 1,4 miliónů členů, téměř čtyřnásobek počtu členů egyptské armády.

Spojené státy finančně subvencovaly egyptské ozbrojené složky více než 38 miliardami dolarů. Tím, že Egypt ročně obdrží asi 2 miliardy dolarů - 1,3 miliard na zahraniční vojenské pomoci a okolo 815 miliónů dolarů z fondů ekonomické podpory - se stává po Izraeli druhým největším pravidelným příjemcem americké vojenské a ekonomické pomoci.

Výkřiky ozývající se ze zapáchajících cel neodsuzují jen Mubarakův režim, ale také morální úpadek, který postihl americký stát. Není co dodat k Mubarakovu režimu. My sami využíváme mučení praktikované v Egyptě.

Prohráváme válku v Iráku. Stali jsme se izolovaným a nenáviděným národem. Chováme se bezcitně vůči všem slabším, než jsme my. Přestali jsme brát ohled demokratické ideály. Thúkýdidés psal o expandujícím Athénském impériu a o tom, jak začalo nejprve tyranizovat zahraničí a po té i svoji vlastní zemi. Tyranie praktikovaná Athénami na jiných se tedy později obrátila proti nim samým. Pokud nebudeme čelit naší aroganci a lžím, budeme muset ospravedlňovat vraždění a maskovat destruktivní ničení prováděné v Iráku pod naším jménem. Jestliže si neuvědomíme morální rozpad říše a okupaci, pokud dále umožníme, že síla a násilí budou primární formou naší komunikace, pokud nezbavíme moci námi udržované šovinistické verze Talibanu, ten despotismus, který šíříme v zahraničí, brzy pocítíme u nás doma.

Chris Hedges je bývalým hlavním sekretářem pro blízkovýchodní sekci The New York Times a autorem bestselleru “War Is a Force That Gives Us Meaning”, která popisuje Bushův plán pro Írán a to jak bezohledná válka vyvolaná fanatiky povede ke katastrofě biblických rozměrů.

Článek Outsourcing Torture vyšel 15. října na serveru informationclearinghouse.info.