Koalice neochotných

Vyšší úřednice Pentagonu strávila tento měsíc na záhadné cestě po málo známých evropských a asijských hlavních městech ve snaze získat trošky vojáků pro Irák a Afghánistán.

Cesta připomínala spíše test ze zeměpisu než geostrategický nájezd. Debra Caganová, asistentka sekretáře obrany pro záležitosti koalice, spěchala z Tirany do Skopje a dále do Kišiněva a Astany a dalších světových metropolí.

V Kišiněvě, hlavním městě Moldavie, žádala další ženisty do Iráku. Moldavie tam v současné době má 11 expertů na zneškodňování výbušnin. Ano, jedenáct.

V albánské Tiraně potřebující americké peníze, naléhala Caganová, aby zvýšili svůj 120členný kontingent v Iráku. Albánie uvažuje o dalších 120-150 vojácích.

Pokud jde o zastávky Caganové v makedonském hlavním městě Skopji a kazachstánské Astaně, není jasné, co se tam stalo. Makedonie má v Iráku 40 vojáků, Kazachstán 27 vojenských inženýrů. Caganová navštívila i další státy včetně Ukrajiny, která může nabídnout Iráku jen malou pomoc, a České republiky, která má v Iráku 100 vojáků a slíbila vojenské vybavení.

Caganová odmítla svou cestu komentovat a mluvčí Pentagonu podplukovnice Almarah Belková, v e-mailové zprávě uvedla: „Je předčasné debatovat o náplni její cesty nebo o nějakých možných výsledcích jejích jednání v různých zemích.“

Není ovšem předčasné říci, že Caganové cesta zavání zoufalstvím. Udržování mnoha vlajek vlajících nad Irákem je rozhodující pro zachování věrohodnosti „koalice“. 168 000 amerických vojáků představuje asi 94 procent všech nasazených sil. Druhý největší účastník, Británie, hodlá svou přítomnost příští rok snížit o polovinu na 2 500.

Aby zdání „mezinárodní přítomnosti“ v Iráku zůstalo zachováno, pentagonská emisarka cestovala dva týdny, aby zpracovala země - mnohé v ekonomické tísni – a přiměla je poslat aspoň četu nebo dvě. Tam jsme dospěli po sedmi letech Bushovy administrativy: až do krajnosti.

Spojené státy jsou v Iráku maximálně izolovány. První období pevné vlády nad přáteli a chvály „koalice ochotných“ nebylo naplněno druhou etapou diplomatické rehabilitace. Rány zůstávají otevřené.

Neznám Caganovou a ona by se mnou nemluvila, ale říká se o ní, že reprezentuje spíš rumsfeldovskou přímočarost než takt jeho nástupce ve funkci tajemníka obrany Roberta Gatese. Na velké politicko-vojenské konferenci NATO 19.-20. září v Bruselu panoval značný neklid nad její misí. Evropský úředník aliance mi sdělil, že američtí diplomaté hledají „cesty, jak omezit škody, které po ní určitě zůstanou“. Mluví se o ní jako o „Johnu Boltonovi na steroidech“ s tendencí být ke spojencům příkrá.

Pentagon Caganovou líčí jako vysoce efektivní hráčku při zajišťování pozic pro válku proti terorismu ve střední Asii a budovatelku mezinárodní koalice s dobrými konexemi.

V jejím životopise se uvádí, že „hrála rozhodující roli při transformaci vojenských sil NATO na mnohem aktivnější, pohyblivější a expediční.“ I kritici přiznávají, že dosáhla výsledků.

Ale při setkání se šesti členy britského parlamentu 11. září ve Washingtonu způsobila Caganová poplach podobný tomu, který nastal v Bruselu o týden později. Poslanci byli informováni o obtížnosti dialogu s Teheránem a o znepokojení Spojených států nad tím, že stažení britských vojáků z jižního Iráku by mohlo přinést Íránu prospěch.

V jedné chvíli dala Caganová podle britské tiskové zprávy přímo najevo nenávist vůči Íráncům, za což ji Národní íránsko-americká rada, která reprezentuje asi milion amerických Íránců, vyzvala k odstoupení.

Pentagon událost popřel. Alasdair McDonnell, labouristický poslanec, který byl přítomen, mi řekl: „Nepotvrdím ani nevyvrátím, co řekla. Mohla by na mě uprostřed noci hodit atomovku. Ona není jen tak někdo a já si s ní nechci zahrávat.“

Konzervativec Bernard Jenkin, který byl rovněž přítomen, prohlásil: „Caganová je bezohledná a pokud se rozhodne vás politicky znemožnit, stane se to.“

Belková řekla, že instruktáž Caganové zdůraznila „postoj administrativy Spojených států, že unáhlený britský odchod z Iráku by mohl vést ke ztrátě některých zisků a mohl by pomoci Íránu.“

Ať říká Caganová cokoli, jedno musí být jasné: americká administrativa pídící se po troškách vojáků v Moldavii a Makedonii by měla být opatrná v chřestění zbraněmi vůči Íránu.

Spojené státy mají plné ruce práce v Iráku. Gates to ví. Nicholas Burns, odborník státního departmentu na Írán, to ví. Můj dojem z nich je, že předpovědi války s Íránem byly nafouknuté, jestřábi jako třeba Caganová ovšem existují.

Článek Coalition of the Reluctant vyšel 15. října na serveru nytimes.com. Překlad Eva Cironisová.