Respekt

Časopis Respekt prošel zásadní změnou. Týdeník pohybující se občas krůček od krachu se dočkal doby, kdy se všemi uznávaná a málokým čtená tiskovina hodí.

Po dobu osmnácti let vycházel v novinové podobě a po dlouhý čas se skvělými kresbami Pavla Reisenauera na titulní straně. Obsahem byly delší články s kolísavou úrovní. Od zasvěcených pohledů až po studentské více či méně nadějné pokusy. To bylo jedním z mála negativ. Zjišťovat,co stojí za přečtení si vyžadovalo čas a ten je komoditou čím dál luxusnější. Litovat ztraceného času ale povětšinou nakonec nebylo třeba. Přistoupíme-li na rudomodré dělení, pak Respekt byl spíše pravicového směru, ovšem nijak zásadně, rozmanitost byla jednou z jeho největší hodnot.

Dnes je všechno jinak. Kde se vzal tu se vzal, nalit byl kapitál a z Respektu je seriozně vyhlížející barevný časopis s kvalitním tiskem a s masívní reklamní kampaní, jejíž součástí jsou ta nejlepší prodejní místa v trafikách. Kresbám zůstal jen styl a změnil se i obsah.

Že je možné skutečnost popsat z mnoha pohledů je zbytečné vysvětlovat. A to nikoli z obavy, že by to čtenář Zvědavce nepochopil. Reklamní popis bude vždy tendenční, důvod je jasný. Časopis pro ženy bude také popisovat věci určitým způsobem a tak to má být. Po motivech podání je třeba pátrat zejména v případech kdy se snaží vzbudit emoce, lhostejno zda kladné nebo záporné.

Pro nový Respekt jakoby existovali především Spojené státy a Izrael. Americká a židovská věda, technika, kultura a pro doplnění něco o fundamentalistickém Íránu a autoritativním Rusku. K těmto již tradičním “hrozbám” Respekt přidává další a to ohrožení z ekonomické nestability, růstu cen a globální nejistoty obecně. Pomocí odborně se tvářících grafů popisuje svět jako “nebezpečné místo s chmurnými perspektivami”.

Svůj prostor má i dění v Čechách a na Moravě. V rozhovoru s podtitulem “o americké vlídnosti” dostala novinářka D. Spritzer příležitost vyjádřit svůj názor na plánované vojenské zařízení v Brdech. Ten je samozřejmě kladný. S ohledem na cílovou skupinu se ale připouští i některé prozatím nevyjasněné okolnosti.

V postpostmoderní světě se na čistotu žánru moc nehledí. V mnoha oblastech je výsledkem vítané oživení. Míchání zpravodajství s thrillerem takovým případem není. Divák, čtenář, konzument konzervativně očekává něco jiného od hororu a něco jiného od zpráv a komentářů. Průkopníkem v tomto směru byla v českém mediálním prostoru první soukromá tv stanice. Dnes je to trend ke kterému téměř neexistuje alternativa.

Respekt sám sebe představuje jako “kritické médium, které věří ve svobodu lidského ducha a nutnost pochybovat při jejím každodenním naplňování”. Přes všechny dosavadní dojmy z nového Respektu se teprve uvidí, jestli to jsou nebo nejsou jen prázdná slova. Svoboda lidského ducha se nejlépe projeví v diskuzi a ta je na stránkách respekt.cz značně omezena. Nelze diskutovat o článcích nebo o agenturních zprávách převzatých z ČTK. Lze diskutovat jen o vybraných tématech, ale jde to. A pokud ne tam, tak jinde. Pro lidského ducha, pokud spoléhá na sebe, žádné limity neexistují. Citát slavného velikána praví, že lidi rádi čtou a cestují aby nemuseli přemýšlet. Jestli pro něj lidi a lidský duch bylo totéž z análů není patrné. Už vůbec není jasné jak by jeho výrok vypadal v době televizní, konsolově herní a raně zglobalizované.

Sv. Václave nedej zahynout nám ni budoucím...