Holocaust, během kterého zmizely milióny lidí…

Z nového kontroverzního výkladu historických událostí okolo indické revoluce, která vypukla před 150 lety a byla považována za největší výzvu pro jakoukoli evropskou mocnost v 19.století, vyplývá, že Britové stáli za vyhlazením miliónů lidí, kteří se jim postavili na odpor.

Spisovatel a historik z Mumbaie Amaresh Misra říká ve své knize „Válka civilizací,“ že v Indii proběhl „holocaust,“ který zapříčinil během deseti let počínaje rokem 1857 smrt téměř 10 miliónů lidí. Británie byla tehdy světovou supervelmocí, konstatoval Misra, ale nebezpečně se přibližovala ztrátě své nejcennější državy: Indie.

Dále Misra prohlásil, že současné oficiální historické knihy hovoří pouze o 100,000 indických vojácích, kteří byli zabiti v divokých bojích, ale nikdo už nemluví o počtech povstalců a civilistů, kteří byli britskou armádou také zabiti.

Byl překvapen, že v průměrné knize se nedočtete, kolik Indů bylo po roce 1857 zabito.

„Byl to holocaust, při kterém se ztratily milióny lidí. Z pohledu Britů to byl nevyhnutelný holocaust, protože byli toho názoru, že jedinou cestou jak vyhrát, je zničit veškerou populaci ve městech a vesnicích. Indové, kteří jim stáli v cestě, tedy byli zabiti. Rozsah tohoto zabíjení ale zůstal utajen,“ sdělil Misra Guardianu.

Jeho propočty jsou založeny na třech hlavních zdrojích. Dva zdroje tvoří zprávy týkající se počtu nábožensky orientovaných bojovníků hnutí odporu – buďto islámských Mudžahedínů nebo asketických hinduistických bojovníků zavázaných se Brity vyhnat.

Třetí zdroj zahrnuje britské zprávy ohledně pracovních sil, které jednoznačně ukazují pokles pracovní síly na třech pětinách území Indie, což bylo podle jednoho oficiálního stanoviska Velké Británie „důsledkem jasného důkazu britské moci, potřebné během těchto hrozných a bídných dnů – zdá se, že milióny ubohých lidí zahynuly.“

Z většiny korespondence jsou patrné hrůzostrašné tendence. Misra líčil, jak 2 milióny dopisů zůstalo ve vládních skladech neotevřených, což podle státních zaměstnanců má být „druhem pomsty našich lidí Hindům a Mohamedánům, kteří zabíjeli naše ženy a děti.“

Misrova tvrzení Indie a Británie popřely. „Je velmi obtížné tyto události jednoznačně posoudit, protože nelze vyvrátit to, že někteří lidé mohli volit raději odchod ze země, než se nechat zabít,“ řekl Shabi Ahmad, vedoucí „projektu 1857“ z indického Council of Historical Research. „Vylidnění území mohlo být spíše než vražděním důsledkem migrace.“

Britský historik Saul David, autor „Indické vzpoury,“ prohlásil, že je sice smysluplné sčítat počty obětí, ale počítat s tím, že ty čísla se vyšplhají do „stovek tisíců“.

„Zní to přehnaně. Určitě zde byl hladomor, který napáchal miliónové ztráty na životech, které se ještě vyostřily britskými krutostmi. K potlačení imperialismu není toto nutné. Ani hovory o holocaustu nejsou na místě.“

Někteří ale podle Misry udělali maximum pro to, aby události z tohoto období nevypluly na povrch a vytrvale se snažili ututlat indickou verzi těchto dějin. „Od roku 1860 do konce století je zde dlouhotrvající ticho a neobjevují se z Indie žádné reakce. Dochází k tomu až teď, kdy začínají vyplouvat na povrch verze těchto událostí druhé strany,“ řekl Amar Farooqui, profesor dějin na Delhi University. „Knihy jako je například ta Misrova nebo Williama Dalrymplova mnoha způsoby odkrývají, že okolo tohoto tématu je mnoho materiálu. Ale musíte si ho sami obstarat.“

Jisté je jen to, že v roce 1857 Velká Británie dosadila na trůn krále Bahadura Shaha Zafara, který nebyl příliš schopný.

Také zde není mnoho sporů o tom, jak události začaly: v květnu deset indických vojáků, jak muslimského tak hinduistického vyznání, kteří sloužili na základně v hlavním indickém městě Meerut, se vzbouřilo a zabili svého britského velitele před pochodem na jih k Delhi. Povstalci provolávali Zafara, pak 82. hinduistického císaře a vztyčili šafránovou vlajku nad Red Fort.

První indickou válkou za nezávislost se Misra zabýval poměrně intenzivně. Tím, jak se lidé snažili setřást imperialismus. Kritici říkají, že tyto plány a jejich pohnutky byly neuspořádané: pár lidí se mýlilo v tom, když se domnívali, že jsou ohrožovány jejich náboženské zvyklosti. Nakonec britská vláda na následujících devadesát let zvítězila.

Misrovy analýzy prolomily také domněnky o tom, že boje probíhaly jen v severní části Indie. Docházelo k nim po celém území Indie. Odpor proti Britům propukl v jižním Tamil Nadu, blízko Himalájí a hranic s Barmou, řekl Misra. „Není pochybností o tom, že to byla vysloveně indická záležitost.“

Dále tvrdí, že povstání, ke kterým během let docházelo, neustaly dokud neustala počáteční vzpoura, za jejíž konec byla považována poslední důležitá bitva u Delhi.

Skutečnost, že indičtí historici debatují o roku 1857 za všech úhlů pohledu, může to být samo o sobě znamením historické zralosti. „Musíte se na to dívat v kontextu s novou, více suverénnější Indií,“ prohlásil Jon E Wilson, učitel dějin jižní Asie na King's College London. „Indie má k roku 1857 nový vztah. Ve čtyřicátých a padesátých letech se na povstání lidé dívali s rozpaky. Na všechny ty boje, kdy Nehru a Gándhí šířili mír. Ale dnes se události z roku 1857 stávají součástí národních dějin. A to je velká změna.“

K tomuto tématu řekli:

Charles Dickens: „Přál bych si být vojenským velitelem v Indii … Prohlašoval bych, že čekám na odchod Boha, tím myslím, že bych udělal maximum pro to, abych vyhubil rasu.“

Karl Marx: „Není otázkou, zda měli Angličané právo podmanit si Indii, ale zda by nebylo lepší, když by si Indii podmanili Turci, nebo Peršané, nebo Rusové.“

L'Estaffette, francouzský deník: „Intervence ve prospěch Indie, zapojení všech našich jednotek, úsilí spolu s Ruskem proti Britům v Indii … jen takový postup je hoden ceněné a slavné tradici Francie.“

The Guardian: Doufáme, že tyto strašné události nebudou nikdy zapomenuty … Můžeme se spoléhat na domácí bajonety, ale pod podmínkou, že jsou v rukách Evropanů.“

Článek India's secret history: 'A holocaust, one where millions disappeared...' vyšel 24. srpna na Guardianu. Překlad: Samantha