Velký bratr nás všechny sleduje

Americká a britská vláda vyvíjejí stále sofistikovanější zařízení ke stále dokonalejšímu sledování jednotlivců. Co se technologie týče, jsou Spojené státy rozhodnuty hrát první housle.

„Pět, devět, pět deset,“ řekl student podílející se na výzkumu a stiskl tlačítko na svém notebooku k uložení údajů. „To je tvoje výška.“

„Trefa do černého,“ řekl jsem.

„Tak. Teď tě zastavíme,“ vložil se do toho druhý student od vedlejší obrazovky. „Máme tvou výšku a nyní můžeme zaznamenat DNA tvé chůze.“

„DNA chůze?“ nedopatřením jsem zvedl hlavu, takže video kamera stačila zachytit mou tvář.

„Máme ho?“ zeptal se profesor Rama Chellappa.“ Stačí nám pouze 30 okének – přibližně vteřina záznamu, abychom měli dostatek materiálu k rozboru,“ vysvětlil.

Sledování jedinců

Bylo to na univerzitě v Marylandu na okraji Washingtonu, kde profesor Chellappa a jeho tým vyvíjejí novou generaci zařízení pro sledování občanů.

V jednačce odtlačili nábytek ke zdi a vyzvali mě, abych se prošel tam a zpátky sledován kamerami, jejichž výstupní signál vedl do jejich notebooků.

Tzv. DNA chůze je individuální kód pro způsob, jakým kladu kroky. Cílem projektu je vytvořit systém, který by porovnal a propojil obrázek tváře se způsobem chůze, výškou, váhou a dalšími elementy, takže počítač bude schopen vás na dálku okamžitě identifikovat.

„Zatímco se pohybujete v davu, budeme schopni vás sledovat,“ vysvětluje profesor Challappa. „To jsou věci, které nevyžadují od jednotlivce kooperaci.“

Od 11. září některé nejlepší mozky vědy přesunuly svou pozornost od sledování jaderných hlavic ke sledování jednotlivců jako například bombových atentátníků.

Společnost pod dohledem

Moje další zastávka byla v jednotvárné předměstské budově ve Virginii, kde sídlí ředitelství agentury Pentagonu Defence Advanced Research Projects Agency (Darpa). Jejich hlavním posláním je to, že co se týče technologie, musí být Amerika vždy krok napřed.

Historie jejich úspěchů je impresivní. V sedmdesátých létech, kdy jsem psal na psacím stroji s karbonovou páskou, vyvíjela Darpa internet. V devadesátých letech, kdy jsem hloubal nad mapou, Darpa objevila navigaci pomocí satelitů; dnes je tato navigace běžnou součástí mnoha automobilů.

„Ptali jsme se špičkových odborníků, co jim nedá spát,“ řekl entuziastický a přímý ředitel, dr. Tony Tether. „Které problémy je trápí dlouho potom, co odešli ze svých pozic.“

„A co řekli?“

Odmlčel se s rukou na bradě. „Raději bych o tom nemluvil. Je to tajné.“

„Dobře, můžete aspoň říct, na čem pracují teď?“

„Oh, jazyk,“ odpověděl nadšeně, luskaje při tom prsty. „Dokud se nám nepodaří naučit každého Američana a každého vojáka šestnácti různým jazykům, musíme vytvořit technologii, která nám umožní rozumět, co se děje kolem, v kterékoliv zemi světa zrovna budeme.“

„Doufám, že v budoucnu bude možné, abychom měli normální konverzaci, přičemž vy třeba budete mluvit francouzsky a já anglicky. A bude to působit přirozeně.“

„A počítač bude překládat?“

„Ano, tak si to představujeme. Všechno bude dělat počítač.“

„A co říkáte na myšlenku úplné kontroly společnosti,“ ptal jsem se. „Je to fantazie?“

„Ne, není to fantazie. Vyvíjíme bezpilotní letoun s kamerovým systémem na palubě – UAV, který možná vydrží ve vzduchu až pět let, a nepřetržitě bude poletovat sem a tam. Něco podobného teď máme v Bagdádu. Tohle je budoucnost.“

Inteligentní technologie

Je udivující, že nám, společnosti, to zdá se, nevadí. Výzkumy veřejného mínění prováděné jak v USA tak v Británii shodně uvádějí, že zhruba 75 % z nás si přeje větší dozor, ne menší. Některá americká města, jako New York a Chicago uvažují o tom, že přetrumfnou Británii, kde je veřejnost nepřetržitě monitorována 24 hodin denně sedm dnů v týdnů čtyřmi miliony CCTV kamer.

Zatím nedokážeme vidět dovnitř našich domů, ale zdá se, že i to se změní.

Z laboratoří na Havaji přiletěl za mnou do Washingtonu Ian Kitajima, aby mi ukázal technologii, která dokáže vidět přes zdí domů.

„Každý člověk má charakteristický profil,“ vysvětluje mi Ian, v ruce drží zelenou obdélníkovou krabičku připomínající dálkové ovládání televizorů.

„Zařízení emituje rádiové vlny. Namířím to proti zdi a poznám, zda je někdo za ní.“ Jeho firma Oceanit má v plánu toto zařízení příští rok otestovat v Iráku. Ukazuje se, že lidské tělo vysílá do prostoru tolik citlivých informací, že je možné zachytit dýchání a srdeční činnost.

„S jeho pomocí můžete na dálku na bojišti zjistit, zda je osoba naživu nebo zda je mrtvá,“ vysvětluje Ian.

„Ale také vám napoví, zda někdo, kdo se skrývá uvnitř domu, vám chce ublížit. Protože pokud ano, jeho srdeční rytmus se zrychlí. Za deset let bude technologie mnohem chytřejší. Skenujeme někoho podobným zařízením a budeme schopni určit, co si myslí.“

Mrkl na mě žertovně a všiml si mých obav.

Jo, já vím, zní to jako ze seriálu StarTrek. Ale toto je naše budoucnost.“

Článek Big Brother is watching us all vyšel na BBC 15. září. Překlad: editor