Proč se lidé bojí těch, kteří debatují o „holocaustu“?

Je třeba lidské přirozenosti pro některé z nás, aby začali přemýšlet nad historickými událostmi. Jednak to může být zajímavým podnětem k diskuzi a nebo proto, že se zde vyskytují rozpory mezi některými fakty.

Například atentát na JFK. Byl to schopen udělat opravdu jen jediný ostřelovač? Jsme nuceni věřit vládní verzi, ale záznam, který by to dokazoval, odmítají zveřejnit. Co vlastně skrývají?

Mnoho lidí věří, že útoky z 11. září byly záležitostí vnitřních složek a jsou zde dokonce důkazy, které oficiální verzi zpochybňují. Ale informace jsou opět zatajovány a je překvapením, když lidé začnou pochybovat.

Náboženství je také tématem, které vždy lákalo k diskuzím.

Samozřejmě je zde mnoho dalších případů a zatímco debatování nad výše zmíněnými případy může leckoho zklamat, důležitou věcí je zde to, že to lze! Povolení těchto debat umožňuje oběma stranám vyslovit své názory.

Naneštěstí někteří cítí, že „holocaust“ je speciální záležitost, o které za žádných okolností nelze debatovat a musí být přijímána tak, jak stojí a leží, bez otázek. Pokud mají lidé pochybnosti, je lepší to otevřeně prodiskutovat a fakticky je přesvědčit, než je umlčet. Když se stane něco určitým způsobem, proč se bát pochybovačů, když pravda je na vaší straně?

Nicméně mnoho lidí si uvědomuje, že za popírání „holocaustu“ se mohou dostat do vězení a někteří v tom vězení právě teď za to sedí. Když by ti samí lidé prohlásili, že WTC nebylo zničeno islámskými teroristy, do vězení by za to nešli. Není to ale také popírání historických „faktů“, které zapříčinily smrt velkého množství lidí?

V mnoha případech není tou otázkou „holocaust“, ale počet zúčastněných. Někteří věří, že počet 6 miliónů není přesný a zdá se, že jsou na to i důkazy.

Někdo může argumentovat, že čísla nejsou podstatná. Vyhlazení 200,000 Židů by bylo stejně strašné jako 6 miliónů. Já souhlasím s tím, že obojí by bylo strašné, ale je to tak špatné snažit se k tomu najít důkazy a vyvrátit pomocí nich jakékoli pochybnosti?

Je nám stále vštěpováno, že vzpomínáním na „holocaust“ pomáháme zabránit jeho opakování v budoucnu, ale pomáhá to? Copak se lidstvo od té události opravdu začalo chovat lépe? I když to nepomáhá snižovat zabíjení nebo „etnické čistky“ neustále o tom slyšíme v médiích. Proč to má tak vysokou podporu a komu to slouží?

Nebylo by lepší zaměřit se na ty, kteří jsou opravdu zodpovědní za tyto zločiny (vlády, určití podnikatelé a diktátoři), než obyčejné lidi zavírat do vězení nebo je obviňovat z antisemitismu, protože se odvážili klást otázky?

Když pamětníci nezabrání těm hororovým scénářům do budoucna, měli bychom se poohlédnout po jiných alternativách, jak toho dosáhnout. „Holocaust“ by měl po více než 60 letech zaujmout místo v historických knihách spolu s dalšími tragickými událostmi. Rusové měli během druhé světové války také mnohamiliónové ztráty na životech, ale s jejich ztrátou se naučili žít a jít dál. Bohužel nemůžeme vrátit čas.

To neznamená, že bychom měli na minulost zapomenout nebo předstírat, že se nic nestalo, ale měli bychom to přijmout jako hotovou věc a že ti, co za to byli odpovědní, jsou dávno po smrti nebo jim spravedlnost učinila za dost. Trestání budoucích generací za události, na kterých nemají podíl, není tou správnou cestou a bude to vyvolávat jen více zášti a nové problémy.

Jednou jsem se zeptal, proč nový památník „holocaustu“ v Německu připomíná osud pouze Židů, kteří byli zabiti a ne „dalších“ 5 miliónů, kteří sdíleli stejný osud. Na to mi bylo odpovězeno: „Mohou si postavit svůj vlastní památník, pokud chtějí“. Někdo jiný by mi třeba odpověděl jinak, ale tento člověk u mě vyvolal dojem, že památník byl jediným přínosem pro Židy a ne jako upozornění pro zbytek světa, že „holocaust“ je zlo, ať je obětí kdokoli. Samozřejmě jsem byl následně okamžitě označen za antisemitistu, ale položené otázky zde zůstaly. Jsou pamětníci „holocaustu“ předurčeni k tomu, aby zabránily všem rasám a náboženstvím opakovat tyto události, nebo ne? 

Cenzurou se lidské myšlenky nepodaří zastavit, jen se objeví později, mnohem silněji a mnohem více násilněji než dřív. Nechme lidem vyjádřit svůj názor a pokusme se ty „bitvy“ vyhrát slovy a ne cenzurováním, obviňováním nebo vězněním.

Článek Why do people fear those who debate the “Holocaust”? vyšel 18. července na serveru American Chronicle. Reaguje vlastně na článek nazvaný „Švýcarsko nabízí popíračům holocaustu konání konference“ (Switzerland Offered To Host Holocaust Deniers' Conference). Překlad: Samantha

Nejznámější světový holocaustový vězeň svědomí:

Ernst Zündel
Justizvollzugsanstalt Mannheim
Herzogenrieder Strasse 111
D 68169 Mannheim
Germany