Konec právního státu

Je otázkou, zda-li se někdy v případě České republiky dalo hovořit o právním státě. I přes rozsáhlou korupci však vždy vše probíhalo pokud možno pod pokličkou a v zákulisí. Nyní však vláda bezprecedentně zasáhla do trestního řízení a zachránila svého člena Jiřího Čunka před obžalobou. Maska právního státu spadla.

Chceme-li si alespoň hrát na demokracii a předstírat právní stát, měli bychom zachovat oddělené moci soudní, výkonné a zákonodárné. To už od léta 2007 v ČR neplatí. Nejvyšší státní zástupkyně, podléhající ministru spravedlnosti – členovi vlády odejmula těsně před podáním obžaloby případ Jiřího Čunka přerovskému státnímu zástupci a na stůl jej dostal prověřený kádr a bývalý komunistický prokurátor– 56letý Arif Salichov z Jihlavy. Zatímco předchozí vyšetřování zabralo měsíce, stačilo Salichovi ke splnění zadání pár dní. A Čunek byl zbaven obvinění.

Topolánek a vládě podřízená nejvyšší státní zástupkyně Vesecká si dovolili nevídané. Přímo z pozice výkonné moci ovlivnili moc soudní a probíhající vyšetřování. Učinili tak veřejně, před televizními kamerami. Vesecká měla dokonce tu hroší kůži a drzost svůj krok obhajovat.

O vině nebo nevině pana Čunka můžeme spekulovat. Ale způsob, jakým byl na intervenci z nejvyšších vládních míst zbaven obvinění, je skandální, bezprecedentní a korupční. Něco podobného si nedovolily ani předchozí vlády ČSSD.

Jedním z dalších ukázkových případů dvojího metru našich „orgánů činných v trestním řízení“ je kauza pana Pitra, o které na Zvědavci již psali. Pan Pitr vyjednává se soudcem, za jakých podmínek se vrátí do země a bude předstírat spolupráci se soudem. Využívá nespočet mimořádných opravných prostředků, nechává se hospitalizovat a vše je mu tolerováno. V době, kdy by každý jiný občan již dávno seděl, se Pitr úspěšně vyhýbal nástupu do vězení.

Když měl v červnu t.r. konečně nastoupit výkon trestu, Pitr „neočekávaně“ zmizel. Protože má smysl pro humor, poslal na pražský Městský soud fax, kde uvedl že „je mu horko“ (ostatně komu by nebylo) a „trpí dehydratací“. Proto do vězení nepůjde, ale radši si odpočine. Stejně tak „neočekávaně“ po něm bylo zahájeno pátrání jen zdlouhavě a liknavě.

Média ochotně baštila nesmyslné kachny. Prý je v Chorvatsku, píšou noviny. Jinde se dozvídáme, že je v sanatoriu kdesi v severních Čechách. Možná i Itálie, kam se schoval jeho kolega a další kostlivec ve skříni české justice pan Syrovátka. A Pitr s dětmi přitom v klidu navštěvuje zápasy pražské Sparty.

A mohli bychom pokračovat. Podobně se policii a soudům vysmáli František Chvalovský (úvěrové podvody za miliardy), Radovan Krejčíř nebo Antonín Charouz.

Co spojuje tyto dva výše uvedené případy a co z nich vyplývá? Především, jde jen o nejvyšší, do očí bijící špičku ledovce. Korupce justice a policie dosáhla rozměrů, kdy nelze zastavit ani omezit. Poslední policisté, kteří se pokoušejí cosi vyšetřit, jsou sami ihned obviněni a vyšetřováni (viz. kauza důstojníka Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) Jaroslava Hrušky, který doplatil na pokus vyšetřovat vraždu Františka Mrázka).

Mafiánský a zkorumpovaný stát. Tak se dá nazvat to, čemu předsedá Mirek Topolánek. Bez přehánění, silných slov, tváří v tvář faktům a událostem okolo nás.