Darebácký stát Arktida

Nedisponuje žádnou armádou, nemá vlajku, nemá obyvatelstvo. Rozkládá se v těžko přístupných přírodních podmínkách a možná nepřístupný charakter tohoto státu zůstane zachován i nadále. Co je tedy na této zemi tedy tak fascinujícího?

Podle odhadu geologů se tam nachází čtvrtina současných zásob ropy a zemního plynu. A značné množství i jiných nerostných surovin. Zájemců o tuto Bohem zapomenutou zemi je povícero. Rusko vztyčilo na dně Severního ledového oceánu v úctyhodné hloubce přes čtyři kilometry svou vlajku, ale především odebíralo vzorky z mořského dna, aby doložilo svůj nárok na toto území dle mezinárodní úmluvy o mořském dně. Vzalo si k tomu dva zahraniční svědky, což může být málo. Většinou jsou totiž při soudních sporech vyžadování svědci tři.

Norsko toto považuje za směšné gesto.

Kanada se rozhodla vybudovat dvě vojenské základny ve své arktické oblasti.

USA se rozhodly urychleně ratifikovat mezinárodní úmluvu o mořském dně, aby také mohly uplatnit nároky na svůj díl dna Severního ledového oceánu.

Pokud v tomto kontextu vzpomenu doktrínu o celospektrální převaze USA, kde je vysloven požadavek vojenské převahy Spojených států nad libovolným protivníkem v jakémkoliv typu zbraní včetně nukleárních a možnost vést ze strany USA preventivní války, pak se začíná Arktida, ale nejenom ona, jevit jako nejnebezpečnější "darebácký" stát, který může být příčinou snahy zvrátit vojenskou strategickou rovnováhu ve svůj prospěch a obrovským bezpečnostním rizikem pro rozpoutání globální jaderné války.

Celospektrální převaha je v oblasti nukleárních zbraní nemyslitelná bez schopnosti zachytit odpověď zdecimovaného protivníka po primárním nukleárním útoku anebo drastickém omezení komunikačních technologií jež jsou klíčové pro navigaci a funkčnost raketových systémů.

Pominu-li však riziko vést první jaderný úder, které se s jakýmkoliv globálním antiraketovým systémem neúměrně zvýší na obou stranách, pak tu stále je na stole varianta sestřelení rakety darebackého státu.

Nejsem technický expert, proto bych měl závěrem pár dotazů technického charakteru. Jeden můj přítel, který má převážně velmi dobré informace technického rázu, mě upozornil, že EMP (elektro-magnetický impuls) při nukleárním výbuchu je zesílen iridiem a má devastující účinek na elektronické systémy nad zasaženou oblastí. Je-li to pravda, je pravděpodobné, že ten, kdo je schopen vyrobit, odpálit a navigovat mezikontinentální raketu, použije iridiový plášť, aby zničil nebo poškodil telekomunikační schopnosti svého protivníka a navíc velmi pravděpodobně vybaví svou raketu autospouštěcím zařízením, které umožní odpálení nálože ještě před střetem s antiraketou.

Jestliže je tedy poškozeni elektroniky nad zasaženou oblastí dostatečně ničivé, jaké by byly dopady na strategickou vojenskou rovnováhu USA-Rusko? Do jaké míry je tedy přijatelné pro lidi odpovědné za bezpečnost Ruské federace, aby byla sestřelena v blízkosti jejich území raketa? A jaké to muže vyvolat ze strany Moskvy reakce?

Milý autore, vyměnila jsem vám v názvu Antarktidu za Arktidu. Netrapte se tím, názvy těchto dvou protilehlých "Království věčného ledu" se opravdu snadno přehodí. Mnohem větší průšvih je, že ty ledy na obou pólech, díky globálnímu oteplování, nebudou věčné. Tají tak rychle až se tají dech. Nebo by se tajit měl. Mindy