Probíhá v Iráku holocaust?

Iráčané většinově žádají odchod okupantů ze své země, která je v rozkladu. Životní podmínky se horší a zemi zachvacuje násilí. Miliony lidí prchají z domovů. Okupanti legitimizují polovojenské hordy a dávají jim policejní pravomoci. Nic zvláštního, jen jsou okupantem USA – symbol svobody a demokracie.

Prezident Bush je hluchý a slepý, či to aspoň drze předstírá. Má tu drzost hovořit o „svobodě a demokracii“ v Iráku, v zemi, pro které americká okupace znamenala jen utrpení a teror.

Přes osmdesát procent Iráčanů žádá odchod okupačních vojsk. Píšou to již i New York Times. Jsou špatně informovaní a nechápou, co jim dává příslib svobody a demokracie, říká na to Bílý dům.

Přes dva tisíce lidí prchá denně z této země, jak uvádí Vysoký komisariát OSN pro uprchlíky. Od roku 2003, kdy američtí osvoboditelé vtrhli do země, prchlo již z domovů více než 2 miliony Iráčanů. Tento exodus a největší uprchlická krize na Středním východě od druhé světové války pokračuje.

Častým argumentem proti odchodu okupačních vojsk je, že by se zde situace ještě více zhoršila. V roce 2005 prohlašoval Bílý dům, že by „odchod jen prohloubil krveprolití“. Američané tedy zůstali a krveprolití se zvýšilo tak jako tak.

Ruku v ruce s vojenským fiaskem okupace jde fiasko ekonomické. Agentura, která pro Kongres auditovala „rekonstrukci Iráku“, tj. probíhající zakázky zejm. infrastruktury, označila situaci za „druhé povstání“. Ekonomická pochybení, špatný management a korupce je pravidlem.

A tak zatímco třetina Iráčanů nemá přístup k základním životním potřebám, mizí v Iráku miliardy. 70% Iráčanů trpí nedostatkem vody, před osvobozovací invazí to bylo jen 50%. 30% dětí je podvyživených. Místo investic do sociální sféry a veřejné infrastruktury si Američané a jejich bagdádská vláda ještě důmyslněji opevňují svou Zelenou zónu, ze které vládnou a kážou Iráčanům o svobodě a demokracii.

Loutková rozpadající se vláda (ohlášený odchod sunnitské části)se soustředí především na to, jak si mezi sebou rozdělit miliardy dolarů na rekonstrukci země. Irácký parlament, který by měl být k okupantům loajální, neboť existuje jen díky jim (a zasedá krytý mnoha americkými hlavněmi), si dal dvouměsíční prázdniny. Po naléhaní amerických patronů je zkrátil na jeden měsíc.

V listopadu 2006 odhadlo irácké ministerstvo zdravotnictví (v rámci loutkové vlády) počet mrtvých způsobených válkou na 150 000. Skutečný počet bude tedy zřejmě vyšší. Podle stejného zdroje zemřelo do července 2006 až 655 000 lidí „na následky války nebo v souvislosti s ní“. Je to již genocida a holocaust? Od jakého počtu jde již o holocaust?

Pokud se Vám zadají čísla neuvěřitelná, podívejte se, jak vypadají irácká města, na která útočila americká armáda. Jména jako Fallúdža, Ramádí, Samarra. Už i CNN vysílá záběry z nájezdů sunnitských milic na civilisty a popravy bez soudu. Je to důsledek nové americké taktiky, která se snaží o změnu nepřátel na přátele. Když nebyla americká armáda s to sunnitské milice 4 roky eliminovat, amnestovala je a dala jim policejní pravomoci. Větší hrozbou se zdají nyní Šiíté, zvláště pak obávaná Mahdího armáda.

Celý irácký masakr podporuje i česká vláda. Premiér Topolánek neváhal v loňském předvolebním rozhovoru pro MFD jít ještě dále. „Bush přitom není vůbec hloupý, pokládám ho za výrazného politika, který nese i určitý mravní étos“, řekl český premiér. Inu agrese, okupace, masakry, legalizace mučení a ignorace Ženevských konvencí budou asi étosem. Útok na Irák a jeho okupace byly pro Topolánka správné. Dokonce pro něj „nebylo důležité, zda se tam najdou zbraně hromadného ničení“, ale to, že by je režim Saddama „dříve nebo později měl“. S neokonzervativně naroubovanou válečnickou logikou pana Topolánka můžete zaútočit na kohokoli s odůvodněním, že by dříve nebo později stejně udělal něco „zakázaného“. Konečně, Topolánek hovoří otevřeně i o válce proti Íránu, ba dokonce již připouští vyslání české armády, prý formou „chemické a týlové jednotky“.