Proč je nenávidíme?

Když jsem asi před 13 lety přišel do Británie, nalezl jsem velmi tolerantní prostředí. Byl jsem překvapen, když jsem viděl tolik lidí tolika různých barev, kteří spolu žili nejen v míru, ale v plném souladu. Na univerzitě v Essexu, na níž jsem nastoupil svá postgraduální studia, všichni mluvili o postkolonialismu. Britové, jak se mi tehdy zdálo, se káli za svou trapnou koloniální minulost. Udělalo to na mne dojem, ale nebyl jsem docela přesvědčen. Není nakonec tak těžké odsoudit zločiny dědů.

Byl jsem udiven, když jsem na Green Lane viděl obchody tureckých a kyperských obchodníků vedle sebe. Můj první spolubydlící byl Palestinec M. A., student z Bajt Sahúru a nebylo v tom nic nepřirozeného. Netrvalo dlouho a město jsem si zamiloval a rozhodl jsem se, že se stane mým trvalým domovem.

Tehdejší Británie se velice odlišovala od země, z níž jsem přišel. V mé vlasti (Izraeli) byli lidé oficiálně zredukováni na dva typy. Podle striktního dvojpolárního protikladu tam existoval jasný rozdíl mezi „Dobrem“ a „Zlem“, „námi“ a „jimi“, „Západem“ a „Východem“, jakož i mezi „Židy“ a „Araby“. Tam, odkud jsem přišel, nebyl mír v dohledu. V Londýně roku 1990 však takové dělení neexistovalo. Dost pronikavě se to ale změnilo. Naše média teď denně opakují idiotskou otázku: „Proč nás tak nenávidí?“. Teď už je docela jasné, že se dvojpolární protiklad mezi „námi“ a „jimi“ stal integrální součástí britských projevů.

Když jsem počátkem roku 1990 přijel, britští politikové byli velmi nudní. U moci byl John Major. Ale nedlouho nato ho v úřadu vystřídal mladý, dynamický, vizionářský politik. Tento politik stačil během deseti let zničit jednu z nejharmoničtějších západních společností. Tony Blair, velký nový příslib labouristů, řídil po deset let zemi; podařilo se mu vehnat ji do všech možných konfliktů a z malých konfliktů vytvořit krize. Dokázal opakovaně lhát svému lidu a jeho parlamentu, zahájit nelegální válku, která stála přes 700 000 nevinných životů civilistů. Zjevně nebyl schopen vidět vliv těchto válek na multietnickou společnost doma.

Blair právě opustil premiérský úřad, díky Bohu za to, ale tato země je teď na pokraji morálního kolapsu. Její systém občanských práv je z několika stran ohrožen. Politikové všech stran volají po přísnějších zákonech. Možnost masové deportace nových imigrantů není jen nejasnou noční můrou. Nejvíce znepokojující je však role „svobodných“ médií v této zemi. Hlavní listy a televize podléhají zcela poslušně oficiální vládní názorové linii. To je něco, co mi velice připomíná mnohá média v mé ztracené vlasti, kterou jsem před 13 lety opustil.

Divím se, jak se média opovažují ptát „proč nás nenávidí?“ Neznají odpověď? Neznáme odpověď? Nejsme to my, kdo zničil Irák? Nebyl to náš premiér Tony Blair, kdo dal Izraelcům zelenou k ničení Libanonu? Nebyla to vláda Tonyho Blaira, kdo neuznal demokraticky zvolený Hamás v Palestině? Nebyl to Blair, kdo dovolil Izraelcům vyhladovět Gazu?

Pro ty, kdo to ještě nedokázali pochopit, je zabíjení jednodušší, změnit města v hromady trosek není nijak složité. Ovšem vychovat dítě může trvat několik let, budování města trvá staletí a vytvořit soulad mezi lidskými bytostmi tisíciletí. Měli bychom přestat lhát jiným i sami sobě. Přesně víme, proč nás nenávidí, mají dobré důvody, v současné situaci jsme to my, kdo je masově zabíjí. Jsme to my, kdo ničí jejich města a zabíjí jejich děti.

Takže spíš než klást patetickou otázku „proč nás nenávidí?“ bychom se měli zbavit svých pokryteckých způsobů a ptát se „proč my je tolik nenávidíme?“ nebo dokonce „proč tolik nenávidíme?“ všeobecně.

Přinést mír Londýnu, Glasgow, Británii a Západu znamená podívat se do zrcadla, prozkoumat naše vážné a ničivé zločiny, napravit škody napáchané Blairem, Bushem a spol., vzkřísit sen o ekumenické západní společnosti. Je to možné. Je to v našich možnostech. Není to tak dlouho, kdy tato společnost existovala. Pamatuji si ji velmi dobře, je to jen 13 let, pocítil jsem ji, když jsem přistál v Británii.

Gilad Atzmon je džezový hudebník, spisovatel a antisionistický aktivista židovské národnosti, narodil se r. 1963 v Tel Avivu, vystudoval Rubinovu hudební akademii v Jeruzalémě a nyní žije v Londýně. Jeho novely „Průvodce zbloudilých“ a „Má jediná láska“ byly přeloženy do 24 jazyků včetně češtiny.

G. Atzmon ve Wikipedii: http://en.wikipedia.org/wiki/Gilad_Atzmon

Website G. Atzmona: http://www.gilad.co.uk/

Článek Why do we hate them? vyšel 4.7. na serveru informationclearinghouse.info. Překlad Eva Cironisová.