Putinův válečný pokřik – hrozící střet s Ruskem

„Co je to unipolární svět? Je to svět, v němž je jediný pán, jediný vládce – jediné centrum moci, jediné centrum síly, jediné centrum rozhodování. A to je ve výsledku zhoubné nejen pro všechny v rámci tohoto systému, ale i pro vládce samotného, protože ho to ničí zevnitř.

Nemá to nic společného s demokracií, která je silnou většinou respektující zájmy a názory menšiny.

V Rusku jsme stále poučováni o demokracii. Ale ti, kteří nás poučují, nechtějí z nějakého důvodu poučit sami sebe.“ Příspěvek ruského prezidenta Vladimira Putina k mnichovské konferenci o bezpečnostní politice 10. 2. 2007.

Rozmístění amerického protiraketového obranného systému ve východní Evropě je de facto vyhlášením války Ruské federaci. Jak řekl ruský prezident na nedávné tiskové konferenci: „Jakmile bude jednou protiraketový obranný systém umístěn, bude automaticky pracovat s celou jadernou kapacitou Spojených států. Bude nedílnou součástí americké jaderné kapacity.“ To naruší současné uspořádání mezinárodní bezpečnosti a přinutí Rusko pracovat na novém scénáři taktických jaderných zbraní. Toto je velmi nebezpečný vývoj situace. Rusko teď bude muset zvažovat svou aktuální politiku tváří v tvář Spojeným státům a vyvíjet dalekosáhlou strategii na obranu před dalšími nepřátelskými zásahy do bývalých sovětských států ze strany NATO.

Vítejte v nové studené válce.

Putin nemůže ignorovat závažnost navrhovaného systému nebo hrozbu, kterou představuje pro ruskou národní bezpečnost. Bushova protiraketová obrana není vůbec obrana, ale útok. Strká americké vojenské základny – s jadernou infrastrukturou a radarem – až před ruský práh, čímž USA vzniká jasná výhoda ve způsobilosti k „prvnímu rozhodujícímu jadernému útoku“. Znamená to, že Washington bude v otázkách rozhodujícího mezinárodního významu schopen Rusko zastrašovat. To Putin nemůže dovolit. Musí Bushe přinutit dát tuto dýku přiloženou na krk Moskvy pryč.

Bushovo Pyrrhovo vítězství na G8

Média ústřední problémy probírané na schůzích G8 bagatelizovala. Tisk svou pozornost soustředil v prvé řadě na „očekávaný“ konflikt mezi Bushem a Putinem. Ale tyto halasné předpovědi se nezhmotnily; oba byli zdvořilí a taktní.

Prezident Bush nicméně trval na tom, že jeho záměr vytvořit protiraketovou obranu v Československu (pan Whitney zde udělal chybku, patrně si neuvědomil, že už žádné Československo není. Editor.) a Polsku bude pokračovat podle plánu. Putin po většinu doby zdvořile mlčel. Jeho námitky média zcenzurovala.

Ale méně než 10 hodin po skončení ceremonií G8 už vypálil první salvu v boji, na který jistě bude vzpomínáno jako „na válku, která svrhla impérium“.

Putin na mezinárodním ekonomickém fóru v Saint Petěrsburgu oslovil 200 vůdců korporací a jeho poznámky připouštěly jen málo pochybností o tom, že se již rozhodl Bushův plán protiraketového štítu v České republice zničit.

V Putinově řeči se odrážela jeho vize „Moskvou vytvořeného“ nového světového pořádku, který by vyvolal „novou rovnováhu sil“ – méně závislou na Washingtonu.

Řekl: „Nová architektura ekonomických vztahů si vyžaduje úplně nový přístup. Rusko má v úmyslu stát se alternativním globálním finančním centrem a udělat z rublu rezervní měnu pro centrální banky.“

„Svět se mění před našima očima.“ Země, které ještě včera vypadaly beznadějně pozadu, jsou dnes světově nejrychleji rostoucími ekonomikami. Instituce jako Světová obchodní organizace a MMF jsou „archaické, nedemokratické a neflexibilní. Nereflektují na novou rovnováhu sil.“

Putinova řeč představuje vzdorovité odmítnutí současného systému. Můžeme si být jisti, že to v americkém politickém establishmentu neprošlo bez povšimnutí. Rusko vyhlašuje začátek nesystematické války; navržené k ekonomickému ochromení Spojených států, k oslabování institucí, které tradičně zvyšovaly jejich bohatství a k urychlení přesunu globální moci pryč z Washingtonu.

Obzvláště znepokojující je Putinův útok na dolar. Zdůrazňuje zásadní neférovost současného systému, který téměř výhradně závisí na dolaru a který má extrémně negativní vliv na ekonomiky a finanční rezervy mnoha menších zemí.

„Na tuto výzvu může existovat jen jediná odpověď,“ řekl. „Vytvoření několika světových měn a několika finančních center.“

Putinovy poznámky představují přímý útok na dolar a jeho pozici de facto mezinárodní měny. Představuje si svět, kde se se zbožím a zdroji obchoduje v rublech nebo „měnovém koši“ – ne jen v zelených bankovkách. To by vytvořilo větší rovnost mezi zeměmi a tím pádem i rovnější rozdělení moci.

Putinova vize představuje pro pokračující americkou ekonomickou dominanci jasnou hrozbu. Jen v několika málo posledních měsících už oznámily Norsko, Írán, Spojené arabské emiráty, Kuvajt a Venezuela, že buď snižují své dolarové rezervy, nebo že je převádí na euro či „měnový koš“. Skutečné centrum americké moci spočívá v hegemonii dolaru, a přesto je jeho pokles viditelný všude. Jestliže dolar ztrácí svou pozici světové „rezervní měny“, USA budou muset částečně uhradit svůj gigantický účetní deficit a najít prostředky u sebe. Amerika přijde o možnost prostě jen tisknout nekryté bankovky a vyměňovat je za drahocenné zdroje a průmyslové zboží. Putin dnes otevřeně útočí na peněžní systém, který americké supervelmoci dodává kyslík.

Dokáže to zařídit?

Nakolik může Rusko doopravdy uškodit dolaru nebo organizacím s velkým jménem (WTO, Světová banka, MMF, NATO a Federální rezerva), které podpírají americké impérium?

Síla Ruska se rychle zvětšuje. Jeho HDP roste o 8 % ročně a do roku 2020 bude patřit k pěti největším světovým ekonomikám. Už teď má třetí největší zásoby zahraniční měny na světě a postupně je přesouvá od upadajícího dolaru k euru a rublu. Skoro 10 % finančních zásob má uložených ve zlatě.

Rusko také předstihlo Saudskou Arábii jako světově největšího dodavatele ropy. Produkuje 13 % denní světové produkce a má největší zásoby zemního plynu. Putin účinně zapracoval na vytvoření prvního kartelu se zemním plynem na světě – alianci mezi Ruskem, Katarem, Íránem a Alžírskem. Tato skupina by mohla potenciálně ovládat 40 % zbývajících světových zásob zemního plynu a určovat si ceny, jaké bude chtít.

Putinovy ambice se neomezují jen na sektor energetiky – přestože posílil zemi odmítnutím zahraničních investic a „opětovným zestátněním“ životně důležitých zdrojů. Jak říká Pavel Korduban ve svém nedávném článku „Putin sbírá politické dividendy z ruské ekonomické dynamičnosti“; Putin zamýšlí expandovat i mimo energetiku a soustředit se na technologickou modernizaci:

„Posun v oficiálních prohlášeních k ,inovacím‘ odráží pokus přeorientovat hospodářskou politiku od cíle konsolidovat statut ,energetické supervelmoci‘ k důrazu na modernizaci průmyslu a získání náskoku pomocí technologické revoluce. Klíčovou roli ve formování této politiky má Sergej Ivanov, který slíbil, že Rusko do roku 2020 získá vedoucí postavení (to znamená 10 % světového trhu) v takových high-tech odvětvích jako jaderná energetika, loďařství, satelitní a navigační systémy a počítačový software.“

Putin rovněž posílil vazby na své ústřední asijské sousedy a zahájil „kooperativní“ vojenské manévry s Čínou.

„Minulý měsíc byly podepsány dohody s Turkmenistánem, Uzbekistánem a Kazachstánem, oživující společný systém ropovodů ze sovětské éry, který Rusku umožní posílit jeho roli monopolního dodavatele z tohoto regionu.“ (Reuters) Společenství nezávislých států (SNS) transformoval v impozantní ekonomicko-vojenskou alianci schopnou vzdorovat intervenci v centrální Asii ze strany USA a NATO.

Čím jasnější jsou motivy stojící za „bojem proti terorismu“ a americké geopolitické cíle v centrální Asii, tím více chce SNS hrát hlavní roli při řešení problémů této oblasti. Doteď si zde Washington beztrestně zřizoval své vojenské základny. Ale nálada Moskvy a Pekingu se zhoršuje a v budoucnu se to může změnit. Měli bychom mít na paměti, že Putin je obklopen bývalými agenty KGB a zastánci tvrdé linie ze sovětské éry. Ti americkým důvodům nikdy nevěřili a teď můžou poukázat na nové americké základny, „barevné revoluce“, porušené smlouvy a plánovaný protiraketový obranný systém – a dokázat tak, že strýček Sam „není hodný“.

Putin sám sebe vidí jako vůdce globální vzpoury proti americkému impériu. Reprezentuje nové tržní ekonomiky Číny, Indie a Brazílie. Tyto 4 národy postupně předběhnou „starý řád“. Loni bylo 60 % světové produkce vytvořeno mimo země G7. Podle Goldmana Sachse budou do roku 2050 světově největšími ekonomikami Brazílie, Rusko, Indie a Čína.

Přechod od „velmocenského řádu“ už probíhá. Centra geopolitické síly se přesunují jako obrovské tektonické desky. Tento trend je nezvratný. Vytvoření Bushova protiraketového obranného systému rozpad „unipolárního modelu“ jen urychlí, a to díky spuštění nesystematické války, v níž budou zbraněmi rezervy zahraniční měny, životně důležité zdroje a politické chytráctví.

Válka s Ruskem je nesmyslná a zbytečná. Existují lepší možnosti než konfrontace.

Článek Putin’s War-whoop: The impending clash with Russia vyšel 21.6. na serveru informationclearinghouse.info. Překlad: Erik Sedláček - děkuji.