Krize v Gaze - made in Izrael

Dávný sen Ariela Šarona se stává realitou. Palestinci vraždí Palestince a Izrael s velkým zadostiučiněním počítá oběti. Slzy izraelským předáků jsou slzami krokodýlími a jejich vystavovaná lítost nad truchlivým vývojem v Gaze je pouhopouhým pokrytectvím. Krvavé srážky se daly předvídat a odpovědnost Izraele a USA a jejich aktivní zapojení do konfliktu je nezpochybnitelně zřejmé.

Mnozí izraelští novináři analyzují zodpovědnost Izraele za konflikt jako nepřímou: "1,4 miliónů lidí uzavřených v malé oblasti, jako je Gaza, aniž by měli možnost vytvořit normální fungující ekonomiku, a aniž by měli možnost uniknout, jsou odsouzeni k tomu, aby jeden druhého zabíjel... jako myši zavřené v nějaké krabici." Takovýto zoologický popis situace je nejen typicky rasistický, ale také do velké míry zjednodušující. Protože role Izraele a USA je mnohem zásadnější, než skromné "vytváření podmínek" pro vnitřní palestinský konflikt.

Ministerstvo zahraničí Spojených států se po několik měsíců snažilo přimět vedení Fatahu, aby proti Hamásu zahájilo vojenskou ofenzívu, přičemž před dvěma týdny dal Izrael zelenou přísunu obrovského množství zbraní milicím Fatahu v Gaze. Z tohoto hlediska není zapojení Izraele do situace dohadem, ale aktivní spoluúčastí.

Která strana je agresor?

Titulky jako "Hamás uzurpuje moc" či "Státní převrat Hamásu" zdobí několik posledních dní izraelské noviny, opakujíce tak manipulující lži administrativy v Tel Avivu a Washingtonu. Vypadá to, že je zapotřebí osvětlit to, co by mělo být zřetelně jasné: Hamás v posledních palestinských volbách, které celé mezinárodní společenství včetně Washingtonu vítalo jako "nejdemokratičtější volby, ke kterým kdy na Blízkém východě došlo," porazil Fatah na hlavu. Jen málo režimů se může ohánět takovou legitimitou, jakou získal Hamás v nesporném demokratickém procesu a všeobecnou lidovou podporou.

Navzdory širokému vítězství Hamás přijal, že se bude podílet s Fatahem na vládě národní jednoty utvořené pod patronací Saudské Arábie a Egypta, kterou celé mezinárodní společenství s výjimkou Washingtonu a Izraele uvítalo. Politický program nové vlády de facto uznal stát Izrael a potvrdil strategii mírových jednání založených na dohodách z Osla.

Prioritou nové vlády byly palčivé domácí záležitosti - zlepšení ekonomického stavu, obnovení pořádku a práva v Gaze, boj proti korupci v bývalé administrativě Fatahu - a prezidenta Mahmúda Abbáse a PLO nechal, aby pokračovali ve vyjednávacím procesu, bude-li Izrael souhlasit s jeho obnovením.

Umírněný program vlády Hamásu byl však vystaven tlaku dvou mocných protivníků: frakci kádrů Fatahu, která není ochotna vzdát se svého monopolního vlivu na politickou moc a hmotných výsad s tím spojených, a neokonzervativním vládám USA a Izraele, které vedou celosvětovou křižáckou válku proti politickému islámu. Bývalý bezpečnostní šéf a současný bezpečnostní poradce Mahmúda Abbáse Muhammad Dahlan zosobňuje obojí. Jsou to vykonavatelé vůle Washingtonu v palestinském vedení, úplně stejně jako představitelé těch zkorumpovaných předáků Fatahu, kteří jsou ochotni udělat cokoli, jen aby neztratili své materiální zdroje.

Dahlanovy milice od volebního vítězství Hamásu vládu provokují, útočí na milice Hamásu a odmítají předat vládě kontrolu nad palestinskými policejními složkami. Navzdory Dahlanovým útokům udělal Hamás co mohl, aby s ním dosáhl dohody, požádav své vlastní aktivisty, aby se zdrželi odvetného násilí. Když začalo být jasné, že Dahlan se nesnaží o kompromis, ale naopak o likvidaci Hamásu, byla islámská organizace nucena začít se bránit.

Alžírský model

Plán USA-Izraele je součástí globální strategie s cílem instalovat v zemích takové vlády, které jsou loajální jejich zájmům proti vůli místního obyvatelstva. Příhodným příkladem této strategie je Alžírsko, kde ale taktika selhala a zanechala obrovské lidské ztráty. Nesporné volební vítězství FIS (Fronta islámské spásy) nad zkorumpovanou a zdiskreditovanou FLN v roce 1991 následoval státní převrat podporovaný Francií a Spojenými státy, jež tak vydláždily cestu občanské válce, která trvala více než deset let a zanechala více než sto tisíc civilních obětí.

Hamás se očividně z alžírské tragédie poučil a rozhodl se nenechat Dahlana, aby jeho plány násilně se chopit moci vyšly. Bojovníci Hamásu za podpory většiny místních obyvatel rozdrtili za necelé dva dny Fatah i přesto, že byl nepřímo vyzbrojován Izraelem. Zkorumpované milice bez lidové podpory těžko zmůžou poměrně disciplinovanou a vysoce motivovanou organizaci.

I po drtivém vítězství nad Fatahem Hamás znovu zdůraznil svůj záměr zachovat vládu národní jednoty a nevyužít neúspěšný převrat jako záminku k likvidaci organizace nebo k jejímu vyloučení z podílu na vládě. Vedení Fatahu se však rozhodlo jakékoli svazky s Hamásem zpřetrhat a zřídil vlastní vládu s vyloučením Hamásu... na Západním břehu. Tak se stává skutečností další odvěký sen Ariela Šarona - totální oddělení Západního břehu a Gazy, kdy Gaza je považována za beznadějný "Hamastán", který jakožto teroristická oblast, kde neexistují žádní civilisté, ale pouze teroristé, může být uvržena do totálního stavu obležení a odsouzena k úplnému vyhladovění.

Washington tuto politiku plně schvaluje a slíbil Mahmúdu Abbásovi a jeho novému bantustanu na Západním břehu plnou podporu a Ehud Olmert se rozhodl uvolnit něco palestinských peněz, které se nacházejí v rukou izraelské vlády.

O občanskou válku nejde

Jeden z cílů administrativ v Izraeli a Spojených státech však nevyšel - Gaza se neproměnila v chaos. Právě naopak. Jeden palestinský bezpečnostní pracovník sdělil 17. června Ha´arecu: "Po dlouhou dobu ve městě klid nebyl. Dávám přednost nynějšímu stavu. Koneckonců, mohu odejít ze svého domu..." Likvidace gangů Fatahu v Gaze může ukončit dlouhé období anarchie a navrátit tam nějakou úroveň normálního života. Poslední události potvrzují, že Hamás k tomu sílu má.

Izraelské řeči o "palestinské občanské válce" jsou pouhá zbožná přání. Ozbrojené střety proběhly jen mezi ozbrojenými milicemi, a pokud naneštěstí došlo k civilním ztrátám, šlo o "vedlejší ztráty", jak to nazývá armáda USA. Ve skutečnosti je obyvatelstvo politicky rozděleno - jak na Západním břehu, tak v Gaze - nicméně proti sobě nebojuje, alespoň ne teď.

Gaza vymezená jako nepřátelská oblast s veškerým obyvatelstvem napojeným na Hamás se bezpochyby v brzké budoucnosti stane cílem brutální izraelské agrese - vojenských nájezdů, bombardování a moření hladem.

Proto je naším nejvyšším zájmem, jak v Izraeli, tak po celém světě, abychom pro Gazu a její obyvatele organizovali podporu.

Článek The Crisis in Gaza: Made in Israel vyšel na serveru alternativenews.org 18. června. Překlad paní Drahomila - děkuji.