Případ týraného Ondřeje

Nedávno se v médiích objevil případ rozvedené ženy, která neobvykle trestala svého chlapce. Nahého ho svazovala a nechávala ležet na zemi. Některé média tuto ženu hned označila za "matku-tyranku" (iDnes) či dokonce za "matku-bestii" (Blesk). Nutno dodat, že jiná média byla slušnější a označila ženu za „podezřelou z týrání dítěte“.

Doplnění autora několik hodin po vydání: Moje snaha byla zřejmě zbytečná.

Podle popisu trestu je zřejmé, že matka zvolila trest nepřiměřený, že se jedná o nějakou její úchylku. Na druhou stranu podle svědectví okolí, chlapec byl normální kluk, který si rád hrál, nevykazoval žádné psychické poruchy atd. To znamená, že ačkoliv se jednalo o určitou formu týrání, s největší pravděpodobností se nejednalo o týrání v ďábelském slova smyslu, které ničí duši člověka.

Podle dosavadních zpráv můžeme hodnotit, že do doby, než byl případ odhalen, šlo pravděpodobně o celkem fungující rodinku jen s tím problémem, že matka volila nepřiměřený způsob trestu k svému synovi. Poté však, co se média a společnost do toho začaly plést a dělat z matky ďábla, vznikla skutečná tragédie rodiny: Matka ve vazbě (proč?), hrozí ji osm let vězení, syn na psychiatrii, dcera zmizela, sestra také na psychiatrii. To je výsledek "pomoci", o kterou se postarala společnost a média.

A přitom z největší pravděpodobností by stačilo ženě domluvit, aby takto syna netrestala, případně nějakou dobu na výchovu chlapce dohlížet. Jen v případě skutečně závažných a neřešitelných problémů, dítě odebrat.

Pokud tedy tato matka je bestie, tak podle objektivních (nikoliv subjektivních) dopadů na členy rodiny je zjevné, že společnost a média jsou paradoxně bestiemi mnohem většími.

Sám si ze svého dětství pamatuji, jak mě a bráchu táta celkem za maličkosti honil po zahradě s bičem, jak nás šlehal s kabelem, že jsme měli červené pruhy na nohách. Nepochybně to byla nějaká tátova úchylka, ano, bylo to nějaké týrání, ale jsem moc a moc rád, že se tehdy nenašel žádný soused, který by tátu udal a on šel do vězení. To by teprve vznikla skutečná rodinná tragédie. Měli jsme na nohou pruhy, ale nohy zůstaly celé, v podstatě se nám nic nestalo. Občas nás táta úchylně mlátil, ale měl i jiné kladné stránky své povahy. Jsem přesvědčen, že stejně tak i tato matka má kladné stránky své povahy, jak ostatně bohatě dosvědčují lidé, kteří ji osobně znají.

Ano, tato matka si vybrala úchylný a ponižující způsob trestu, ale nevybrala si způsob trestu, který by způsoboval ublížení na zdraví (na rozdíl od jiných matek, které děti pohlavkují a mohou tak například způsobit prasknutí ušního bubínku, což se občas stává). Na chlapci nebyla shledána jediná modřina ani jiný zdravotní problém, jen se psalo, že byl trochu dehydratovaný, což neznamená nic jiného, než že měl prostě žízeň. To, že být svázán, je jistě nepříjemné, zatím ale nikdo nepotvrdil, že by chlapec u toho trpěl nějakými mučivými bolestmi a tak je klidně možné, že tento trest mohl být ještě příjemnější než například klečet na hrachu, jak se dříve děti běžně trestaly. Důkaz o ublížení na zdraví či vzniklé psychické poruchy je nutný k tomu, aby byla věc považována za společensky nebezpečnou, to však tento případ úplně postrádá.

A tak se ptám, proč je tato žena vlastně ve vazbě, když se určitým způsobem nic vážného nestalo a ani nehrozí, že by se mělo stát? Jediní, kdo by snad měli jít do vazby, v nadsázce řečeno, jsou novináři a lidé kolem tohoto případu, kteří na rozdíl od této matky již prokazatelně způsobili svým necitelným přístupem psychické týrání rodiny s prokazatelnými ničivými důsledky.

Pozn. vydavatele: Autor má jistě pravdu v tom, že by média měla dodržovat presumpci neviny. Ale jinak se obávám, že v tom zamotaném případě jde o více než o pouhé svazování jednoho chlapce. Myslím, že vyšetřovatelé nesdělují novinám vše, z čeho obě sestry podezřívají, a že existují slušně podložené důvody, proč držet matku ve vazbě.

Doplnění autora: Začetl jsem se teď do dalších článků k tomu tématu a objevil jsem tento, který jsem dřív neznal: Týraný Ondra: Svazovala mě mamka! Mockrát, stokrát!. Pokud tato výpověď Ondry je pravdivá, že byl už svázaný stokrát, že dokonce musel jíst své zvratky a podobně, pak musím říct, že moje snaha pokusit se alespoň trochu této ženě věřit byla s největší pravděpodobností zbytečná.