Horší to být nemůže?

Za Zemana jsme si mysleli, že nemůžeme mít horší vládu. Omyl. Naše současná zeleno-modro-bezbarvá vláda stále přesvědčuje, že odvěké pořekadlo platí. A chystá na nás nový bič. Jmenuje se Antidiskriminační zákon.

Jednou z priorit vlády má být boj s korupcí. Místopředseda vlády pan Čunek je již skoro tři měsíce trestně stíhán pro korupci. Nic nenasvědčuje tomu, že by stíhání nevedlo k obžalobě. Jeho kolegové buď taktně mlčí, pokrytecky moralizují bez jasného stanoviska (typu „pane místopředsedo, odstupte“) nebo strkají hlavu do písku. Jen z tábora zelenorudých občas vytryskne alibistické vyjádření, s cílem nátlakem zvýšit své postavení v koalici.

Co se týče věrohodnosti obvinění pana Čunka, můžeme si myslet každý svoje. Důkazy jsou chatrné a nepřímé, motiv oznamovatelky a zároveň hlavní svědkyně jasný a celková částka úsměvná. Jde ze však o princip. Celá vláda včetně jejího místopředsedy dává najevo, že obvinění z trestného činu vůbec nic vlastně neznamená, může se to stát leckomu a „čunkovat“ se vyplatí. Policie je prostě jen zvláštní druh nájemné bezpečnostní agentury.

S nebývalou zuřivostí se pokouší vláda vnutit občanům americkou vojenskou základnu, přestože je stále jasnější, že ji lidé z velké většiny nechtějí. Ministryně obrany Vlasta Parkanová za KDU-ČSL nás poučila, že jen „zbabělec a alibista“, resp. tupec trvá na tom, aby se o vstupu cizích vojsk a zřízení vojenské základny hlasovalo v referendu. Slyšíte to, všichni zbabělci a alibisté? Já ano. 70% občanů jsou dle paní ministryně zbabělci.

Svou vlastní odvahu si paní Parkanová dokazuje tak, že při pohřbu českého vojáka zabitého v Afghanistánu drží za ruku jeho příbuznou. Tím její odvaha končí. K tomu, aby řekla, že válka v Afghanistánu je válkou útočnou a agresivní, že se zde české jednotky podílejí na okupaci cizí země a že zde české jednotky drží u moci loutkovou okupační vládu tolerující drogové barony, už paní Parkanové její „odvaha“ nestačí.

Naše nová vláda nám přinesla ještě další příjemnou věc. Zostření všech „antidiskriminačních a protirasistických opatření“, tedy další utažení opasku lidských práv – práv české majoritní většiny. Do exekutivy se dostal poprvé tým, který zatím neměl obdoby. Ať je to ministryní Džamilou Stehlíkovou počínaje nebo hysterickou Kateřinou Pajerovou/Jacques konče, obě z líhně (rudo)zelených.

Vláda nám připravuje (ne)příjemné překvapení jménem antidiskriminační zákon. Bude mít podtitul zákona „o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací“ a připraví nám horké chvilky. Finální podoba sice ještě nebyla prozrazena, ale bude určitě důkladně vyšperkována vládním rudozeleným týmem.

Mají být zavedeny nové pojmy jako „nepřímá diskriminace“, „navádění k diskriminaci“ nebo „pozitivní opatření“ (viz. poslední návrh zákona). A hlavní trumpf? Zákon bude vybudován na revolučním principu presumpce viny a obrácením důkazního břemene. Bylo by přeci opět diskriminující, kdyby diskriminovaný Rom měl ještě dokazovat rasistickému zaměstnavateli, že jej nepřijal do zaměstnání pro barvu pleti.

Zákon přinese do očí bijící paradoxy, které umějí hladce vyargumentovat jen jeho překladatelé. Zatímco jakýkoli náznak či podezření z přímé nebo nepřímé diskriminace by měl být potírán až ke kořenům, bude zaveden pojem „pozitivního opatření“, což má být definováno jako „rozdílné zacházení za účelem odstranění důsledků diskriminace, předcházení nebo vyrovnání nevýhod, které vyplývají z příslušnosti osoby ke skupině“. Jinými slovy, jistý druh diskriminace bude povolen – ba naopak podporován a propagován. Pouhé podezření z nepřímé diskriminace naopak přísně postihováno.

Zákon poskytne doslova pastvu pro nejrůznější „lidskoprávní aktivisty“ a „bojovníky s rasismem a diskriminací“. Za prvé dostanou do ruky dosud nevídanou a účinnou zbraň zvláštního zákona, který jim v jejich inkvizičním honu významně pomůže. Za druhé se jim otevřou další možnosti, jak si otevřít kohoutek státního rozpočtu a svou činnost provozovat na náklady a pod záštitou státu. Zatím jen není zela jasné, zda bude na dohled nad rasisty a diskriminujícími xenofoby zřízen zbrusu nový inkviziční úřad, nebo bude pouze „nafouknut“ úřad ombudsmana. Bude také třeba stále nové a aktualizované studie a analýzy o bujícím „rasismu a diskriminaci“.

Zákon bezpochyby splní rudolezeným svůj účel. Náš již tak nepřehledný právní řád bude zaplevelen dalším předpisem, ohebným a přizpůsobivým obuškem, který padne skvěle do ruky a půjde skvěle účelově zneužít na kohokoli nepohodlného, kdo se samozvaným „ochráncům lidských práv“ znelíbí, tedy pro skutečnou diskriminaci.

A oficiální alibi k přijetí takového legislativního paskvilu? Implementace směrnic EU. Sousední Slovensko již podobný zákon má, jiné země také. Když neuposlechneme, bude nás EU trestat, neboť my jsme ti, kteří musí poslouchat. Suverenity jsme se oficiálně vzdali v květnu 2004.