Jeden mrtvý při násilných střetech v Estonsku

Estonsko v pátek 27.4. potvrdilo široký názor svých obyvatel, kteří nepovažují rok 1944, kdy Rudá armáda vtrhla do jejich země, za osvobození. Odstranění památníku bylo provázeno násilnostmi, ve který podle BBC zahynul jeden člověk a desítky jich byly zraněny.

Bronzová socha sovětského vojáka byla v Tallinu vztyčena v době tuhého stalinismu, kdy se řada Estonců stále bránila se zbraní v ruce sovětskému teroru. Nyní byla socha z roku 1947 odstraněna a odvezena na neznámé místo. To vyvolalo pobouření a rozzuřilo skupinu asi 1000 lidí ruského původu, hlásících se k sovětskému odkazu.

Zprávy naznačují, že situace v zemi se zkomplikovala občanskými nepokoji v hlavním městě. Policie byla nucena použít slzný plyn, vodní děla a gumové projektily. Demonstranti používali molotovovy koktejly a zapálili řadu policejních vozů, stejně jako obchodů a také stromy v parcích. Agentura AFP informovala, že estonský parlament byl zabarikádován. To svědčí o vážnosti situace. Mrtvý demonstrant byl podle policie ubodán, což by nasvědčovalo střetům v ulicích mezi dvěma tábory.

Estonsko má asi 1,4 milionu obyvatel, přibližně třetina z toho jsou etničtí Rusové. Mnoho z nich vidí ve snaze Estonců svobodně vykládat dějiny ohrožení ruské dominance v zemi. Rusko svou národnostní menšinu v zemi tiše podporuje, ruský ministr zahraničí Lavrov odstranění památníku příkře odsoudil. Řekl také, že „nechápe, jak může někdo srovnávat nacismus a komunismus.“

Jeden z demonstrantů, kteří se účastnili násilných protestů, řekl BBC, že „je to jako by neonacismus pozvedl hlavu“. Drtivá většina Estonců má však jiný názor. Jejich země byla svobodná a nezávislá až do roku 1940, kdy je násilně okupovala sovětská armáda. Neprodleně začaly popravy a deportace na Sibiř (zlikvidovány byly především politické a intelektuální špičky národa). Sovětská okupace pobaltských států v roce 1940 byla přitom USA a britskou politickou elitou tiše posvěcena jako „nutný a příhodný pohyb na politické šachovnici“.

Rok 1941 tedy znamenal pro Estonce faktické osvobození od sovětského útlaku. Tisíce Estonců se dobrovolně hlásilo do armády po bok německých sil, ve kterých viděli ochránce své svobody a nezávislosti. Po čtyřech letech se ale Sověti vrátili a krutě se Estoncům pomstili. Tisíce lidí byly popraveny a asi 60 000 deportováno na Sibiř. Pro Estonce je proto nepředstavitelné, aby oslavovali své okupanty a tyrany.

Odstranění sochy sovětského vojáka z centra Tallinu přichází v symbolickou dobu, před oficiálními celoevropskými oslavami konce druhé světové války. Estonsko tak dává najevo, že není co slavit, neboť rok 1944, resp. 1945 byl pro středoevropské a východoevropské země rokem přechodu pod sovětský vliv. V některých zemích rozpoutali komunisté teror již po „osvobození“ v roce 1945, jinde až v roce 1948 (jako v Československu).