Jose Padilla a žaloba stavěná na cuketách

Případ Joseho Padilly by byl úsměvný, kdyby při něm nedošlo ke zničení jednoho života. Ale bohužel došlo. Proud absurdních obvinění ze strany Bushovy administrativy připomíná střelbu do terče se zavázanýma očima, přičemž střelec není ani trošinku zahanben do oči bijícími rozpory ve svých obviněních. Žalobce dnes navrhuje stejný trest, o jaký usiloval před pěti léty, když Padillu poprvé obvinil po jeho zatčení na letišti O'Hare z přípravy „špinavé bomby“. Totiž o doživotní vězení.

Ale stát nemá proti Padillovi žádné důkazy a ví to. Padilla se stal v podstatě pokusným králíkem při experimentu rozšíření prezidentské moci. Potvrdil to dokonce Washington Post v článku „Soud s Padillou se blíží, důkazů poskrovnu“ z kraje tohoto týdne. Padilla nikdy nedisponoval jaderným materiálem, nebyl zjištěn žádný plán k útoku na obytné domy a žádné vazby na jakékoliv teroristické spiknutí. Všechno byla bublina. Za celých pět let nebyl stát schopen poskytnout jediný důkaz, že by Padilla byl něčím - čímkoliv vinen.

Nic. Nula. Prázdno. Pravdu říci, podle Washington Post neobsahuje státní žaloba nic o tom, že by obviněný byl nějak zapojen do JAKÉKOLIV akce ve Spojených státech nebo KDEKOLIV JINDE.

Takže proč vůbec dovolují, aby ta fraška pokračovala tak dlouho?

Padilla je vězněn v izolaci na samotce nejméně pět let. V průběhu těchto pěti let byl mnohokrát nadopován psychofarmaky, ponižován a mučen. Byly na něm uplatněny všechny ty metody, které se teď pod Bushovým vedením staly běžnými. První čtyři roky byl zbaven práva habeas corpus (právo zajištěné Ústavou Spojených států garantující každému obviněnému vyslechnout obvinění a být postaven před soudce nebo být propuštěn, poznámka vydavatele) a neměl přístup k obhájci. Po celu tu dobu nikdy nebyl obviněn z jakéhokoliv zločinu. Prostě ho označili za „nepřátelského bojovníka“ a zbavili ho veškerých jeho práv. Jeho uvěznění posloužilo jako precedent toho, že Bush může náhodně uvěznit kteréhokoliv amerického občana aniž by proti němu vznesl obvinění. Takhle přesně zní definice tyrana.

Ale to není nic nového. Co je nového, je způsob, jakým o Padillově případu začínají referovat média. Totiž neskrývají k obviněnému jisté sympatie. Washington Post, který tradičně patřil mezi nejsilnější zastánce Bushovy zahraničních dobrodružství, je zřetelně méně nakloněn jeho útokům na občanské svobody. Noviny kritizovaly slabost argumentů státní žaloby a do oči bijící nedostatek důkazů, které by nějak spojovaly Padillu se zločinem. Žaloba dokonce přiznává, že „obvinění je těžké formulovat“ a že „nemají žádnou spojitost mezi obviněným a nějakým konkrétním násilným nebo teroristickým činem“. To vysvětluje skepticismus soudce Marcia G.Cooke, když (s jistou ironií) prohlásil, že „obvinění jsou poněkud chudá na fakta“.

Navzdory tomu Padillův případ pokračuje i bez důkazu o zločinu – staví na možnosti, že by Padilla mohl udělat něco nezákonného v budoucnosti. Obhájci Joseho Padilly nezapomněli ve své obhajobě zmínit paralelu s románem Proces Franze Kafky, charakterizují státní žalobu jako „éterickou podstatu údajné konspirace“.

Pod slovem éterickou rozumíme žvásty.

Noviny Washington Post dělají dobrou práci v tom, jak odhalují slabiny žaloby, bohužel řekly sice A, ale neřekly B. Tedy neřekly, že všechna obvinění jsou zcela neopodstatněná. Vědí, co má Bush a jeho právní tým v úmyslu a jaké kroky jsou ochotni podniknout, aby dosáhli svého cíle. Snaží se usvědčit člověka (a případně ho nechat popravit) bez jakéhokoliv svědectví a bez důkazů o jeho zločinu. Pokud se to Bushovi podaří, bude schopen zcela ignorovat zákon a zavřít kohokoliv se rozhodne. To neznamená, že výsledek soudu je předem znám. Zdaleka ne. Bude ovšem velmi těžké dokázat Padillovi vinu pouze na základě dohadů a demagogie.

Žaloba v této chvíli vnímá Padillu jako korunního svědka v „konspiraci k vraždě, únosu a těžkému ublížení na těle“. Ale nemají důkazy.

Říkají, že „Padilla je členem severoamerické podpůrné buňky, která je součástí velkého mezinárodního hnutí pěšáků rekrutů a finančníků, kteří rozdmýchavají násilný džihád všude na Zemi.“

Znovu opakuji, nic z toho nedokázali.

Říkají, že Padilla podepsal „přihlášku k mudžahadínům“, „přihlašovací formulář byl nalezen v troskách základny al-Káida.

I kdyby Padilla opravdu podepsal tuto naivně znějící přihlášku (což stále nebylo doloženo), byla by to vina spolčení – nedokazuje to ale, že se nějak podílel v páchání zločinu.

Úspěšnost státního žalobce spočívá v přesvědčení poroty, že Padilla tajně připravoval síly al-Káidy na další teroristický útok. Žaloba předložila záznam odposlechnuté telefonní konverzace, která implikuje (alespoň tak si to žaloba vykládá) jeho účast ve spiknutí. Opravdu? Ta konverzace nedokazuje vůbec nic. Říci pravdu, tvrdit, že dokazuje spiknutí, je nehoráznost nejhrubšího zrna. V nahrávce hovoří Padilla s někým neznámým o tom, že utratí 3500 dolarů na nákup cuket (tykvovitá zelenina příbuzná okurce, pozn. vydavatele).

Cuket?

To je vše? Na tomhle stojí žaloba? Skutečně stálo za to držet člověka pět let ve vězení a mučit ho, dokud nepřišel o rozum jen proto, že s někým v telefonu hovořil o cuketách?

Co třeba rebarbora?

Ani noviny Washington Post se neubrání úsměvu, když popisují detaily žaloby postavené na cuketě. Reportér Post Peter Whoriskey uštěpačně poznamenává, že oč je státní žaloba slabší v důkazech, o to je „silnější v atmosférických“.

Dobře řečeno! Celý případ je – zdá se – vybudován ve vzduchu a ne na faktech. Žaloba dnes nemá po ruce ani jeden nový důkaz proti těm, které měla před pěti léty, kdy začal tento hon na čarodějnice. Federální žalobce Brian Frazier to v podstatě potvrdil, když se ho dotazovali na vágní povahu obvinění.

Fraizer použil výrazu, že „je obtížné specifikovat obvinění“ a že se pohybují ve vodách „zárodku zločinu... namísto dokončeného činu“.

„Zárodek?“

Potvrzuje snad Frazier, že údajný zločin byl v embryonální fázi? Že dosud nebyl vůbec spáchán?!

Představme si to: Jose Padilla právě strávil ve vězení pět let v izolaci za zločin, který jak stát teď připouští, se vůbec nestal.

Pojetí, že člověk může být vězněn bez důkazů ze spáchání trestného činu, je „preventivní právo“, což není vůbec žádné právo. Popírá presumpci neviny a ze státní moci děla moc absolutní.

Soud musí tento nesmysl ukončit a žalovaného osvobodit pro nedostatek důkazů. Tohle fiasko už trvá příliš dlouho. Nikdo by neměl být polovinu dekády držen v kleci jako zvíře za to, že v telefonu hovořil o cuketě.

Padilla by měl být propuštěn.

Článek Jose Padilla and the Zucchini Prosecution vyšel na serveru informationclearinghouse.info 26.4.