Paranoia a popírání přírodních zákonů?

Reakce na článek Petra Nachtmanna Paranoia a popírání přírodních zákonů uveřejněný v Britských listech 11.dubna 2007.

Byl jsem požádán panem editorem o reakci na krátkou aktualitu týkající se možného vyzbrojení české policie razantnějším střelivem. Tato aktualita zároveň zahrnovala kromě uvedené originálního zdroje i malou disputaci ohledně roviny argumentů a zároveň omezení problému na pouhý technický problém. Takto jsem také originálně chápal reakci p. Nachtmanna s tím, že se prostě nedohodneme jak tento problém klasifikovat – jde o morální popř. vždy nedokonalý obraz toho tj. právní nebo jde o problém čistě fyzikální, medicínský nebo dokonce jen finanční (přezbrojení je lukrativní zakázka)? A který je ten primární? Až následná diskuze s panem Nachtmannem mě přesvědčila resp. utvrdila v mém názorů, že jde o kombinaci všech těchto faktorů. Během této emailové výměny jsem byl zároveň ujištěn, že jsem antisemita, tlustý programátor (mé BMI je na spodní hranici normálního stavu, pro úplnost podotýkám, že tomu tak vždy nebylo), dozvědel jsem se několik detailů o pracovních a jiných zkušenostech p. Nachtmanna a pokud přejdu hloupé invektivy nebo nerelevantní informace, z těch zajímavých, že Taser (omlouvám se za původní překlep) je bezpečným omračujím prostředkem apod.

Ještě než začneme bych rád uvedl, že takovéto reakce na aktuality nepokládám za zcela korektní a běžnou praxi a to hned z několika důvodů. Tím hlavním je především minimální prostor pro argumentaci a podrobný rozbor problému zcela v souladu s tímto formátem, na Zvědavci na rozdíl od jiných médií alespoň vyvážený možností diskuze (i přes všechna s tím související negativa). Věřím, že možnost resp. nemožnost diskuze je tím nejlepším indikátorem fašisujících tendencí. „Donucen“ k odpovědi mám tedy možnost svůj názor blíže vysvětlit a vysvětlit, jak jsem se „lekl a ignoroval fyzikální zákony“.

Nyní skutečně začněme. Policie není všemocná. Policie nemá soudní moc, jejím úkolem není pachatele odborně zastřelit, ale co možná nejvíce bez rizika postavit podezřelého před vyšetřovatele. Pokud pominu pouhé technické aspekty zásahu (zbloudilá kulka, průstřel cíleného objektu), které tato nová výstroj sice snižuje (pro okolí, riziko pro cíl je ovšem větší) ale neeliminuje, je třeba míti na paměti hlavně fakt, že dotyčný je v dané chvíli chráněn (ve většine případů) presumpcí neviny. Oponenti ovšem jistě přispěchají s argumentací opačnou, chránícící práva osoby, kterou můžeme často označit za ohroženou. Zde pro mě leží ona nepřekročitelná a tolik problematická hranice. Pokud jsem se tedy vyjadřoval ve své aktualitě o zvýšení důvěry v policii, šlo o tyto případy – policii konající v mezích zákona v zájmu všech občanů, nikoli ovšem cíleně v jeho extrémech pokud už ne vyloženě šedivých zónách. Pan Nachtmann ve svých odpovědích po emailu problém velmi rychle přehrál na problém tzv. asociálních občanů a zmíňil některé případy z minulosti. Nerad bych v této demagogické argumentační rovině pokračoval, proti každému takovému případu je možné postavit jiný opačný popř. onen původní pojmout opačně (tak by tomu bylo např. v nedávném případě postřelené spolujezdyně auta, jehož řidič odjel od benzínové stanice bez placení – tento případ je nicméně zajímavý tím, že policie byla schopna téměř okamžitě vyhodnotit použití zbraně v tomto případě jako oprávněné – však šlo také o „mimořádně nebezpečného“ zločince a běžná následná policejní práce založená např. na vysledování na základě SPZ bez okolí ohrožující honičky určitě nebyla možná (pro jistotu upozorňuji, že jde z mé strany o sarkasmus).

Tato munice nebo jiné tzv. omračující prostředky jako např. Taser s sebou nesou ještě další, velmi nebezpečné riziko. Posunují hranici chápání bezpečnosti nebo spíše nebezpečnosti v očích neodborné veřejnosti a mohou vyvolat falešný dojem relativní bezpečnosti. Každý může za použití vyhledávacích serverů vyhledat analýzy některých případů Taseru, nadužívání této zbraně vyvolané falešným dojmem bezpečnosti (např. student UCLA) a s tím související zdravotní rizika např. díky nediagnostikované srdeční vadě. Policista ví (po vzoru politické korektnosti možno napsat také - měl by vědet), že v případě použití taseru stejně jako při použítí střelné či jiné zbraně hrozí smrt, jak to dokladují desítky nebo podle jiných pramenů stovky úmrtí majících primární nebo sekundární souvislost s Taserem. Je pro vás akceptovatelné „škvařit“ zadržovanou včetně jejího šestiměsíčního plodu až k jeho smrti? Proč se p. Nachtmann vyhnul těmto dimenzím a odkazuje na objektivně problematickou wikipedii (proč ne rovnou stránky výrobce) není na mě odpovědět. Pokud tyto informace neměl, rád jsem posloužil odkazem na zdroje vyvracející jeho původní tvrzení, že „taser patří k omračujícím, nesmrtelným zbraním“.

Rád bych podotkl, že uznávám nutnost speciálních jednotek se speciálním výcvikem (bez tlaků na jeho zkracování apod.) doplněným odpovídajícími technickými prostředky, ale kloním se spíše k tzv. britskému modelu (tento termín je v nynějším režimu Velké Británie již nepřesný). Jako občan mám hlubokou úctu k policistům, konajícím svoje poslání i za cenu rizika jejich vlastní smrti a jako občan bych rád, aby se v takovém případě stát o pozůstalé postaral jak se sluší a patří.