Co by měla Hillary Clintonová vědět o palestinských učebnicích

8. března 2007 vydala Hillary Clintonová Itanaru Marcusovi pobuřující vyjádření o palestinských učebnicích. Není to poprvé, co Clintonová obvinila palestinské učebnice z iniciování násilí, učení nenávisti a delegitimizace izraelské existence. Když se v roce 2000 v New Yorku ucházela o senátorské křeslo, vydala stejné prohlášení. Hlavním hlediskem by mělo být načasování jejích prohlášení a prostředky, na které se spoléhá ve svých prohlášeních.

Z načasování jejích prohlášení je zřejmé, že by nyní chtěla získat více hlasů, k tomu, aby se stala prezidentkou Spojených států, tak jako získala dostatečné množství hlasů k tomu, aby se stala senátorkou.

Spoléhala se hlavně na zprávy produkované „Center for Monitoring the Impact of Peace“ (CMIP), jehož ředitelem byl Itamar Marcus. CMIP je pravicové centrum, které má kanceláře v New Yorku a Jeruzalémě a je dobře financováno, ačkoli když čtete o cílech centra, je možné se snadno zmýlit tím, že je to mírumilovně orientované centrum.

První zpráva CMIP byla vydána v roce 2000, zabývala se analýzou jordánských a egyptských školních učebnic, které byly od 50. let minulého století používány v Palestinských školách ve West bank a pásmu Gazy a byly tvrdě cenzurovány veliteli izraelské armády v rámci palestinského vzdělávání od roku 1967. Palestinští odborníci jen občas vydávali učebnice a to pouze pro první až šestou třídu. Dokonce byly zveřejňovány bezdůvodná obvinění a tvrzení CMIP. První zpráva CMIP, která oběhla svět, způsobila vážné problémy palestinskému školství, protože mnoho zemí zastavilo podporu rozvoje palestinských učebnic.

Zpráva byla kritizována mnoha odborníky, jako např. Nathanem Bownem, IPICRI, Danielem Bar Talem, Nuritem Peled El-Khananem, Ruth Firerovou a dalšími. Všichni s nálezy CMIP nesouhlasili a nalezli mnoho chyb v překladu, jednostrannou analýzu problému, vytrhávaní tvrzení z kontextu a sestavování falešných závěrů.

Většina z nich usoudila, že se v palestinských učebnicích nevyučuje nenávist a nepodněcuje násilí, že jsou osvobozeny od stereotypů a chválila je za vysokou umírněnost, ačkoli byly vydány za zvlášť obtížné situace – za okupace. (viz články Akiva Eldara v Ha'aretz)

Samozřejmě, jsou zde problematické otázky vztahují se k politické situaci, jako jsou třeba hranice. Většina map v palestinských učebnicích zobrazuje hranice palestinského území omezené na West Bank a Pásmo Gaza podle 242 a 338 Rezoluce OSN. Mapy v izraelských učebnicích nezobrazují zelené pásmo a hovoří o palestinském okupovaném území z roku 1967 jako Judee a Samarii a o části Erez Izrael (Zemi zaslíbené) s absolutním popřením palestinské existence jako lidu a státu. To je důvodem proč prof. Yuli Tamier, izraelský ministr školství, požadoval včlenit zelené pásmo do map v učebnicích.

Palestinské učebnice hovoří o Al- Quds Al- Sharief, což znamená okupovaná jižní část Jeruzaléma jako hlavní město Palestiny, ale izraelské učebnice hovoří o celém Jeruzalému jako o hlavním městě Izraele.

V izraelských učebnicích se stále vyskytují negativní stereotypy o Palestincích. Samozřejmě, jsou nazýváni Araby ne Palestinci jako: primitivní, krvežízniví, zaostalí, problémoví, špinaví atd. (Více podrobností v analýze Daniela Bata Tala a Nurita Peleda)

Zpráva CMIP absolutně opomíjí nebo záměrně maří informovanost o tom, že palestinské učebnice učí děti co jsou to hodnoty lidských práv a demokracie, hodnoty míru mezi lidmi a národy, náboženské toleranci, podporují studenty v mírumilovném řešení konfliktů a varují je před katastrofickými následky válek.

Pravdou je, že kvalitní učebnice zde nejsou. Dnešní studenti mají často přístup k alternativním zdrojům informací, které jsou více instruktivní než učebnice. Nejlepším zdrojem, díky kterému palestinské děti získají znalosti a zkušenosti je skutečná realita, kdy je jim zakazováno chodit do školy, jsou pronásledovány a ponižovány na stanovištích izraelské armády, jejich školy jsou ničeny a někdy i využívány jako vojenské základny. Mnoho dětí je zastřeleno při cestě do školy nebo když si hrají na ulicích, jiní jsou uvězněni. Denně jsou terorizováni a traumatizováni ponižováním jejich rodičů přímo před nimi. Jejich knihy jsou ničeny a jejich dětství zkažené. Toto jsou fakta, která paní Clintonová nemůže nebo se neodváží zahrnout do svých prohlášení.

Obviňuje palestinské matky, že nejsou dobrými matkami a nemilují své děti. Jak to může vědět? Hovořila někdy nebo slyšela někdy některou palestinskou matku? Pochybuji, že by se tak někdy stalo, protože pokud by k tomu došlo, nemohla by vydat taková fanatická prohlášení.

Mnoho odborníků se shoduje na tom, že analýzy CMIP nebyly udělány profesionálně a jsou politicky motivovány. Účelem zpráv je hlavně boj proti rozvoji palestinské identity, ochrana před sympatiemi k palestinskému utrpení během 40 let trvající izraelské okupace, omezení financí pro palestinské školství a zvláště omezení rozvoje učebnic.

Nicméně paní Clintonová a další jako např. Elie Wiesel, senátor Schumer a Barbara Crook trvají na využívání zprávy CMIP jako jediného zdroje, aniž by se vůbec zajímali o její věrohodnost nebo se obtěžovali poohlédnout se po jiné zprávě na toto téma.

Důsledkem vážné kritiky a chyb nalezených ve zprávě, byl ředitel CMIP Itamar Marcus donucen k rezignaci.

Kdo je Itamar Marcus? Původně pochází z New Yorku, přesídlil do ilegální osady Efrata, která byla vybudována na palestinském území okupovaném od roku 1967 jižně od Betlému v roce 1982. Fyzicky napadl prof. Siri Nussauba, prezidenta Univerzity Al-Quds, když se snažil vstoupit do budovy a poskytnout rozhovor Spojeným státům.

8. února 2007 opět paní Clintonová spolu s Itamarem Marcusem zopakovali ta samá prohlášení za účelem degradace Palestinců a jejich kultury. Palestinci nepopírají Holocaust, ale nehovoří o něm tak často jako o jiných tématech. Palestinské učebnice popisují Nacisty jako zločince a rasisty. Izraelská okupační politika a praktiky na okupovaných územích jsou rasistické. Lze z toho dovodit jednoduchý závěr: Palestinci nemají volný pohyb, mohou využívat jen určité silnice, na Palestince a na Izraelce jsou aplikovány rozdílné zákony, denními praktikami izraelské armády jsou konfiskace a ničení domů. Zeď postavená izraelskou vládou je zdí koloniální a apartheidu. K tomu není třeba zjištění expertů. Biskup Desmond Tutu, oceněný Nobelovou cenou, řekl „Izraelská okupace přesahuje svými praktikami systém apartheidu v Jižní Africe“.

Palestinské učebnice jsou kritizovány za své postoje k realitě v Palestině a popisu zvěrstev páchaných izraelskou okupací. Američané, dokonce i paní Clintonová, senátoři a mnoho dalších kritizují válku v Iráku a považují ji za velkou chybu, postavenou na vylhaných argumentech, ale když palestinské učebnice tvrdí to samé, sklidí bouři.

Je působivé, že Itamar Marcus obvinil palestinskou veřejnoprávní televizi z extremismu, protože pozvala palestinského profesora z Bir Zeit univerzity, aby vyjádřil svůj názor. Co Marcus citoval od palestinského profesora o válce v Iráku je mnohem skrovnější a odměřeněji pojaté ve srovnání s tím, co je ukazováno v Americe.

Náboženské učebnice hovoří o přetrvávajícím útlaku a bezpráví, ale nevolají po agresi. Itamar Marcus nechce nejen delegitimizovat Hamas jako „extremistický,“ ale také Fatah, který podepsal Dohodu z Osla. Mnoho Židů bylo kritizováno za to že nebojovali a nečelili Nacistům a dnes jsou Palestinci kritizováni za to, že chtějí žít svobodně a chtějí, aby jejich děti mohli prožít svá dětství s úsměvem a mohli si hrát.

Itamar Marcus (a jeho následovníci) nebudou spokojeni, dokud nebudou palestinské učebnice sami psát.

Článek vyšel původně na www.counterpunch.org, odkud ale z neznámého důvodu poté zmizel.

Zůstal zde