Fenomén YouTube

Představte si, že je vám kolem pětadvaceti. S kamarádem si založíte firmu. O 21 měsíců později ji prodáte za nějakých 36 miliard korun. Půvabné na tom je, že za celou tu dobu vám firma nevydělala ani korunu a ani nový majitel ještě přesně neví, jak z ní udělat dojnou krávu. Vítáme v YouTube.

Že nevíte, co je YouTube? YouTube je fenomén. Trend. Móda. Obrovský úspěch. YouTube je pro internet to, co pro konzumenty obří WalMart. V podstatě jde „jen“ o webovou stránku, která komukoliv umožní vložit vlastní video. Na to video lze odkázat v emailu, lze jej vložit na vlastní web, lze najít videa s podobnou tématikou nebo od stejného autora, lze je komentovat a lze je hodnotit. Prohlížet to lze pod jakýmkoliv systémem bez stahování nějakého software a bez registrace.

Jaký je obsah nahrávek? Nesmírně různorodý. Chcete shlédnout ruského baletního umělce Michaela Baryšnikova? Najdete tam 58 nahrávek, včetně jeho vystoupení v Giselle z roku 1977.

Chcete vidět tameshigri (japonské umění meče) – zpomalenou nahrávku ostří protínající vajíčko? Máte štěstí. Uživatel spinksriot jej uložil na YouTube. Ta nahrávka byla, mimochodem viděna více než 200 tisíc krát. Pokud vás tameshigri zajímá více, pak na YouTube najdete skoro dvě stovky podobných scén.

Dvouminutovou scénku dvou plovoucích vyder držících se za packy vidělo skoro 1,9 milionu lidí. Je to opravdu milá scéna, ostatně podívejte se sami: Vydry. (Oprava. Počítadlo se právě přehouplo přes 2 miliony.)

Nejsledovanější je The Evolution of Dance (evoluce tance), kterou vidělo přes 45 milionů lidí. Hráče na kytaru (podle mě nic moc) shlédlo 17 milionů.

Možná jste slyšeli o Lonely Girl 15 (Osamocená patnáctka). Ta dívka se objevila na YouTube formou videového deníku a okamžitě zaznamenala raketový úspěch. Co na tom, že později se ukázalo, že osamocenou patnáctkou byla ve skutečnosti 19tiletá herečka z Nového Zélandu Jessica Rose a že celý její deník bylo šikovně připravené show? Mnohé z jejich epizod registrovaly 1,3 milionu i více, shlédnutí. Kolem Lonely Girl vznikla celá kultura - nadšené pluky obdivovatelů a nedůvěřivých Tomášů. Lonely Girl je další fenomén, který by si zasloužil samostatný a obsáhlý článek a který by nebyl, nebýt YouTube.

To, že na YouTube může vkládat každý cokoliv, má i své stinné stránky. Jednak je tam obrovské množství podprůměrných věcí, jednak mnoho vložení porušuje autorský zákon a YouTube už také vzdoruje prvním žalobám. Více o tom ke konci článku.

Všechno začalo v zimě roku 2005, kdy Steve měl potíže poslat svému bývalému kolegovi Chadovi z firmy Pay-Pal video, které Steve natočil na večírku v San Franciscu. Tak se to vypráví občas v novinách, protože lidi tyhle ty jednoduché příběhy vedoucí k bohatství milují. Ve skutečnosti prý to bylo složitější, žádná firma dnes nevznikne lusknutím prstů a nápad se sdílením videí se prý rodil postupně a pomalu.

Původně byli tři. Steve Chen, Chad Hurley a Jawed Karim. Pracovali pro firmu PayPal. Pro všechny tři to bylo jejich první pracovní zařazení.

Chad

Chad Hurley vyrostl v jižní Pennsylvanii ve městě Birdsboro. Byl jedním ze tří dětí, jeho otec se živil jako finanční poradce a matka byla učitelkou. V roce 1999 byl Chad zrovna v posledním semestru University of Pennsylvania, kde studoval počítačové vědy, které později vyměnil za grafický design, když mu padl do oka článek v jakémsi magazínu o firmě PayPal, která tehdy řešila problém, jak poslat peníze z jedné PDA jednotky na druhou. Chad prý poslal do firmy své resumé (co tam asi měl, když v té době studoval?), firma ho pozvala na interview a dokonce mu zaplatila letadlo do Kalifornie. V PayPal Chada vyzvali, aby jako součást přijímacího pohovoru navrhl logo firmy. Chad to udělal a CEO neboli chief executive officer – nejvyšší šéf firmy - mu ihned nabídl místo hlavního designera. Zní to trošku fantasmagoricky (od kdy CEOvé mají čas mluvit se studenty ucházejícími se místo, nevím, ale tvrdí se to v Times, tak to asi bude pravda). Prvních několik týdnů, když čekal na svou první výplatu, spal Chad na zemi u kamaráda a k obědu počítal drobné, jestli si bude moci dovolit pizzu. Logo, které tenkrát Chad navrhl, prý firma používá dodnes.

Firma PayPal brzy opustila myšlenku přeposílání peněz z PDA na PDA a začala pracovat na bezpečných platbách přes internet. V roce 2002 firma eBay koupila PayPal a řada lidí, včetně Chada, ji opustila s tučným rozlučkovým šekem v kapse. Kolik Chad dostal, se neví, ale bylo to dost na to, aby si koupil své první hodinky Tag Heuer a ještě mu prý zůstalo dost a dost na další podnikání.

Dalo by se říct, že Chad kráčel životem od vítězství k vítězství. Anebo že měl úžasně šťastnou ruku. V roce 2000 potkal na jakémsi večírku Kathy Clark, která byla sice asi o pět let starší, ale byla dcerou Jimmyho Clarka. V Silicon Valley bylo jméno Jimmy Clark pojem. Byl úspěšným podnikatelem, zakladatelem firmy pro sdílení dat na internetu - Shutterfly, jmění jeho firmy bylo tehdy odhadováno na tři miliardy dolarů. Ale Chad i Kathy shodně tvrdí, že nevyužili ani tchánových peněz, ani jeho konexí. Pouze na začátku snad měl Chad s tchánem několik rozhovorů o tom, jak nejlépe podnikat. Pamatujme, bylo to zrovna v době, kdy investoři cpali miliardy do všeho, co nějak souviselo s počítači a s internetem a vydělat pár milionů v Silicon Valley návrhem nějaké webové stránky nebyl až takový problém.

Ale za největší štěstí dnes Chad považuje to, že se v PayPal setkal se dvěma kolegy, Steve Chenem a Jawed Karimem. Z toho jen Steve a Chad jsou dnes na webových stránkách YouTube uvedeni jako lidé, kteří stáli u zrodu. Je to trošku divné, zatímco z Chada a Steva jsou dnes miliardáři, Jawed Karim obývá skromný pokoj v podnájmu a studuje na Stanfordu. Mezi jím a jeho kolegy existuje jistá řevnivost, a to navzdory tomu, že jak Steve, tak i Chad přiznávají, že jim Karim v době, kdy se rodil projekt YouTube, hodně svými nápady pomohl.

Steve

Steve Shih Chen je prý založením hráč, který se nebojí riskovat. Narodil se v Taipei. Když mu bylo šest let, vzala ho matka ke kartářce, která mu předpověděla, že nikdy nebude bohatý. „A to je něco, co mě do dneška pronásleduje jako možnost,“ říká Steve. „De facto jsme ještě žádné peníze od Google fyzicky nedostali. Všechny jsou drženy na escrow účtě (účet podmíněný dohodou, pozn. vydavatele). Je docela možné, že z toho obchodu sejde, nebo se objeví nějaká jiná komplikace.“

Steve začal studovat státní školu Illinois Mathematics and Science Academy (IMSA), kterou nedokončil a přešel na University of Illinois, kterou rovněž nedokončil. V posledním roce z ní totiž odešel a začal pracovat pro Pay-Pal. Jeho rodina byla proti tomu. „Neblázni, máš jen několik měsíců na dokončení,“ říkal mu jeho bratr Ricky. Ale Steve byl rozhodnut. K Pay-Pal ho táhli hlavně kamarádi, bývalí studenti stejné univerzity. Jeden z nich, Max Levchin, byl i šéfem Pay-Palu a – co bylo důležité – nabízel Stevovi práci. Hned. Hlavně kvůli vzdělání, které Steve měl. Totiž IMSA vychovává dobré matematické odborníky a University of Illinois zase spíše dobré inženýry. „Kombinace těchto dvou škol je téměř kuchařkou k úspěchu,“ říká Steve. „Kdo jimi projde, je schopen tvrdě pracovat, není zkažený a má dobré předpoklady začít něco velkého dělat.“

V PayPal měl Steve pověst člověka, který vždy dokázal najít nejkratší a nejšikovnější možnou cestu k řešení. „Jo, tuhle funkci tam mohu udělat do zítřka,“ říkával. „A z oddělení QA (quality assurance) proti tomu nebudou nic namítat.“ Nenamítali. Nikdy. Současně ale se kolem Steva táhne aura výtržníka a rušitele pořádku. Pije své capuccino dlouho do noci a v práci se neobjevuje před polednem.

Poté, co odešel z PayPal, žil Steve tak trošku na volné noze. Dokonce dělal chvíli i do filmu, zanechal svůj otisk ve filmu „Děkujeme, že kouříte“. Jeho bývalý spolubydlící Donahue si myslí, že to, co se těm dvěma povedlo, je trošku anomálie. Protože když začíná úspěšná firma, většinou u jejího zrodu stojí schopný inženýr a schopný obchodník. V případě YouTube je to schopný designer a schopný inženýr. Ale YouTube vděčí za svůj fenomenální úspěch mimo jiné i chytlavému jménu s nádechem retro, jednoduchému designu a logu (Chadova práce) a pocitu, že jste někde jinde. Chci říci, ta stránka se chová jinak než většina stránek. To, aby fungovala bezproblémově, o to se staral Steve.

Vznik YouTube

Steve a Chad dnes vysvětlují vznik YouTube velmi zjednodušeně a způsobem, který třetího společníka, Jaweda, zcela eliminuje. Je to ten popis z úvodu článku, kdy Steve a Chad prý měli problémy sdílet video natočené kdesi na večírku. Jawed říká, že se ten večírek nikdy nekonal, Steve a Chad tvrdí, že se konal, ale že na něm Jawed nebyl. „Chad a já jsme velmi skromní,“ říká Steve, „ale Jawed se pokoušel využít každou příležitost, aby se zviditelnil.“ Oba nicméně přiznávají, že nápad se rodil pomalu a postupně a že Jawed na něm měl v jeho počátku velký podíl. Všichni tři se totiž tenkrát nechali inspirovat webovou stránkou HotOrNot.com. Pokud si vzpomínáte, šlo o to, že lidé tam posílali své foto a nechali návštěvníky hlasovat o tom, zda jsou přitažliví nebo ne.

„To byl úplně nový fenomén,“ vzpomíná Jawed. „Dosud totiž platilo, že obsah tvořil ten, kdo měl webovou stránku. A najednou tady byla stránka, kterou tvořili návštěvníci, a ta stránka měla obrovský úspěch.“

„Nápad vyrobit video verzi stránky HotOrNot.com jsme měli, ale po několika měsících jsme se toho nápadu vzdali,“ říká Chad a pokračuje: „Dalším našim nápadem bylo udělat stránku, kde by lidi mohli vkládat video pro aukce. Ta stránka se objevila v roce 2005 a nesla už název YouTube.com. Ale velmi brzy se ukázalo, že lidi tam vkládají jakýkoliv obsah, který nesouvisel s aukcemi. Mnoho lidí tam vkládalo osobní video s odkazem na něj z myspace.com. A to byl ten moment, který nás přivedl k dnešní podobě YouTube.com.“ Mimochodem do dneška tvoří návštěvníci z MySpace.com největší skupinu na YouTube.com.

„Totiž, pravdu říct, my jsme to tenkrát vzdali,“ směje se Chad. „Přestali jsme to mazat. A počet video nahrávek stoupal exponenciální křivkou.“

Neuběhlo ani pár měsíců a začaly chodit nabídky k odkoupení YouTube.com. A ne od nějakých malých ryb, ale rovnou od velkých investorů. Agenti z Time Warner, Sequoia Capital, a Menlo Park si tam podávali dveře. V říjnu 2005 se o YouTube začali zajímat velcí inzerenti. Bylo to po nahrávce reklamy na Nike obuv, která nevypadala jako reklama, ale jako osobní nahrávka, která způsobila zájem reklamních agentur. Steve a Chad uzavřeli smlouvu s Sequoia, která mimochodem také zpočátku financovala Apple a Google.

Steve s Chadem v té době udělali rozumnou věc. Totiž postavili se silnému tlaku inzerentů a odmítli to, aby divák na začátku musel zkonzumovat svou porci inzerce. Nebýt toho rozhodnutí, YouTube by se zřejmě nikdy neodpoutala od země.

Sequoia investovala do YouTube 8,5 milionu dolarů. Podle Times to bylo tak tak, neudělat to, musel by prý Steve požádat o zvětšení limitu na své kreditní kartě. V té době prý oni sami měli doma tak pomalé spojení na internet, že se nemohli dívat na videa ukládaná na jejich stránku.

Co bude dále?

Steve ani Chad si dosud nezvykli na fakt, že jsou miliardáři. Když nedávno letěli do Las Vegas, letěli ekonomy třídou, stáli v řadě spolu s ostatními a při průchodu bezpečnostním rámem si zuli boty. Něco, co brzy nebudou muset dělat pro zbytek svého života. Pro majitele soukromých letadel platí jiná pravidla.

Otázkou je, jak pod novým majitelem zachovat originalitu a přitažlivost YouTube tak, aby neztratila návštěvnost, a přitom zařídit, aby stránka začala vydělávat. Jinými slovy jak spojit korporační svět Google, jeho kulturu s YouTube. V Google si jsou plně vědomi unikátního postavení YouTube. Ačkoliv v čele firmy zůstávají Steve s Chadem, pravdou je, že zaměstnanci YouTube nyní podávají hlášení na dvě místa. Stevovi s Chadem plus Google. To vyvolalo nedávno otázku šéfky marketingového oddělení Suzie Reider, jestli má dva šéfy. Na to odpověděl Steve: „Jo. Ale to také znamená, že posloucháš jen polovinu toho, co říkají.“

Jestli jste si všimli, tak po straně se na stránce už nějakou dobu objevují inzeráty z Google. Naštěstí nejsou příliš rušivé. Zatím.

Největším nebezpečím pro YouTube jsou možné soudní žaloby pro porušování autorských práv. S některými společnostmi už uzavřeli smlouvu (např. s Universal Television). A dále spoléhají na výklad zákona o autorských právech. Ten totiž říká, že pokud si poškozená strana bude stěžovat a žalovaná strana rychle sjedná nápravu (tj. odstraní závadné nahrávky ze své stránky), je to v pořádku a není proč se soudit. Problém je množství. Není v lidských silách kontrolovat stovky nahrávek, které každou minutu přibývají v YouTube. Takže se zatím nedělá nic a čeká se, až se potrefená strana ozve.

Jedna se už ozvala. Společnost Viacom podala na Google žalobu a požaduje miliardu dolarů za Daily Show s Jon Stewartem a za The Colbert Report, které někdo vložil na YouTube. Což je, mírně řečeno, drzost. Věci z Viacomu shlédlo na YouTube pouhé dvě procenta návštěvníků a představovaly pouhých 6% z 6725 nejvyhledávanějších stránek. V YouTube promptně vyhověli a videa smazali. Přesto Viacom svou žalobu nestáhl. Lze předpokládat mnoho podobných žalob v blízké budoucnosti a kdoví, není vyloučeno, že by to mohlo zakroutit firmě krkem. Pamatujete na Napster?

Zatím ale YouTube pokračuje na své vítězné cestě. Denně zaznamenávají desítky milionů návštěvníků. Lidi tu stránku prostě milují. Proč? Možná částečně proto, že umožňuje, aby každý zažil svých 15 minut slávy, jak jednou poznamenal Andy Warhol. Ostatně to mají i v titulku. Broadcast yourself – vysílejte se.

Zdroje:

• The Gurus of YouTube
• Best of YouTube
• Turning viral videos into a net brand
• Viacom, YouTube & truth by numbers
• Viacom Can't Kick its YouTube Addiction