Nová budova Národní knihovny - chobotnice, hlen nebo letenské lejno?

Článek na Zvědavci (https://zvedavec.news)

URL adresa článku:
https://zvedavec.news/komentare/2007/04/1985-nova-budova-narodni-knihovny-chobotnice-hlen-nebo-letenske-lejno.htm

Michal Podolák

Architektura v sobě nese vždy odkaz doby, v níž vzniká. Můj obdiv patří monumentálnímu Řecku a Římu, temné a chladné gotice stejně jako renesančním mistrům. Fascinují mne i zdobné stavby secesní nebo velkolepá díla německých architektů z let 1933-1945. Docela nedávno se mi do rukou dostala zajímavá a vpravdě vzácná kniha. Nese název Neue Deutsche Baukunst, vyšla roku 1941 a zabývá se architekturou období Třetí říše. Prohlížejíce si fotografie monumentálních a krásných staveb, vybavil jsem si, co je za „moderní“ architekturu považováno dnes.

Před dvěma lety získal ředitel Národní knihovny Vlastimil Ježek od ministerstva kultury 25 milionů korun na architektonickou soutěž a příslib tří miliard na další záměry. Náklady na soutěž vyhlášenou loňského května se vyšplhaly na 26,5 milionu. Odměna pro vítěze činila 160 tisíc eur. Autor v pořadí druhého projektu dostal 120 tisíc eur, třetího 70 tisíc eur.

A co bylo předmětem soutěže? Nic menšího než projekt na novou budovu Národní knihovny na pražské Letné. Dle mého laického názoru by měla být stavba takovéhoto charakteru pro architekty výzvou a její „přiklepnutí“ a následná realizace pak otázkou osobní prestiže. Vypisování odměny „za účast“ mi proto přijde nelogické. Ale budiž.

Počátkem března byl znám vítěz. Stal se jím – porotou byl jednomyslně vybrán – návrh architekta Jana Kaplického z londýnského ateliéru Future Systems. Přesto, že nesplnil jednu ze zásadních podmínek, kterou si NK pro budovu stanovila: „Skladiště národních konzervačních fondů musí být umístěna v nadzemních podlažích.“ A nedodržení této podmínky mělo vést k vyřazení návrhu ze soutěže.

V porotě zasedly mj. i Kaplického velká obdivovatelka Zaha Hdid a dokonce i Eva Jiřičná, která byla jeho dlouholetou partnerkou. Zazněly i hlasy, že soutěž byla Kaplickému ušita tak říkajíc „na míru“ a – kdyby mu byl projekt zadán rovnou – mohlo se ušetřit 25 milionů. Kritiku svého veledíla komentuje autor s mistrovským nadhledem: „Přál bych si, aby lidé debatovali víc s pohledem dopředu než zpátky. Je ale možné, že se stejně debatovalo, když se stavěl chrám svatého Mikuláše.“ Na otázku, kde bere inspiraci, odpovídá: „Moje inspirace: Baroko, bunkry a zlatá Praha.“ Aha…

Rád bych napsal, že projekt „budovy“ ležící na samé hranici památkové rezervace vzbudil bouřlivé reakce, ale bohužel to není pravda. Pochopitelně se ozvalo pár kritiků, stejně jako o sobě daly vědět i ikony zvrácené doby (osobní věnování Václava Havla je dokonce umístěno na třetí straně dvacetistránkové propagace vítězného návrhu), ale žádné silnější hlasy slyšet nejsou. Známý reprezentant „moderního umění“ a současný ředitel Národní galerie Milan Knížák se kupodivu vyjádřil ve smyslu, že by stavbu v této podobě v Praze rád viděl, ale na jiném místě. Za sebe bych dodal: K jinému účelu a asi i v jiném měřítku. Objekt s podobným exteriérem by mohl být v dobře zvolené lokalitě celkem zajímavou turistickou atrakcí, rozhodně se však nehodí pro budovu, která má být důstojným sídlem pro Národní knihovnu.

Osmačtyřicet metrů vysoká sedmipatrová budova by měla přijít na 2 miliardy Kč. Vzhledem k obvyklým tajemným tajným dodatkům smluv týkajících se státních či se státem nějak spjatých zakázek je však celkovou sumu těžké odhadnout. I když v tomto případě jde o věc podružnou. Náklady na demolici v projektové dokumentaci zřejmě kalkulovány nejsou.

Stavět by se mělo začít příští rok s předpokládaným termínem dokončení roku 2010.

Děsivý exteriér zastínil otázku interiéru. Možná půjde opravdu o supermoderní knihovnu využívající „hi-tech“ technologie. Každá kniha by se měla, podle tvrzení architekta, dostat ke čtenáři (zcela automaticky) do tří minut. O to nepochopitelnější pak navrhovaná podoba zevnějšku je. Za zmínku stojí postřeh Karolíny Jirkalové z jejího článku na ihned: „Nejmodernější knihovna na světě uložila knihy pod zem, ale zato nabízí pohodlí, kávu a dokonalou vyhlídku na město. Idea knihy, duchovního dědictví se mi někde vytratila.“

Zastíní zelená (jen o 12 metrů nižší než Petřínská rozhledna) obluda Pražský hrad a Svatovítskou katedrálu?

Knihovna bude podle projektu vidět z Karlova mostu, tzn. i z dalších pražských mostů a nábřeží až k Vyšehradu. Bude ji možné spatřit z Petřína (nejen z rozhledny), z Vyšehradu, od Kongresového centra a pochopitelně z celé Letné. Ve třicátých letech se měla na místě dnes plánované stavby NK stavět budova Národní galerie. Projekt architekta Josefa Gočára se sice (možná naštěstí) nerealizoval, ale již při jeho přípravě mělo město dvě zcela zásadní podmínky: Za prvé, nesměla být poškozena zeleň a za druhé, výška stavby nesměla překročit 21,5 metru. Pro jistotu opakuji, Kaplického nestvůra se má tyčit do výše 48 metrů!

I když ještě není jisté, zda bude zelenofialové monstrum na Letné, v těsném sousedství Pražského hradu, skutečně stát. Už pouhá představa je natolik děsivá, že by měla vzbudit mnohem silnější reakce nejen Pražanů. Velkou část svého života jsem strávil v Jihlavě. Ve městě s překrásným historickým náměstím (jedním z největších ve střední Evropě), jež má však velkou vadu na kráse. Soudruzi v sedmdesátých letech rozhodli, že tzv. Špalíček (Krecl – volně stojící blok středověkých domů stojící uprostřed náměstí už koncem 13. století) zbourají a na jeho místo postaví monstrózní pomník normalizace, obchodní dům Prior. Tento hyzdí jihlavské náměstí dodnes.

"Šlo o politický motiv, plány na zbourání Kreclu se objevily krátce po válce v roce 1945, kdy tam sídlila i redakce německých novin Mährischer Grenzbote. Mělo jít o politické gesto vítězství nad Němci," říká na adresu demolice Špalíčku dlouholetý jihlavský archivář Ladislav Vilímek.

Stane se z nové budovy Národní knihovny něco jako jihlavský Prior v mnohem větším měřítku? Byl by to vskutku důstojný „pomník“ doby multikultury a politické korektnosti.

Zdroje a odkazy:

Článek byl publikován 3.4.2007