Americká válka se dostává do mrtvého bodu

Pokus o rozbor situace

Mám poněkud rozpačitý pocit při pročítání různých materiálů o postupující ofenzívě Američanů v Afghánistánu. Zdá se, že se Američanům zatím příliš nedaří a budoucnost je patrně ještě méně optimistická.
Update 28.10.

Shrněme, co víme. Oficiální zprávy z bojiště v main stream médiích jsou poněkud kusé. Informační embargo existuje, to víme, ale Američané by si jistě nenechali ujít vytrubování o vítězstvích, kdyby nějaká byla.

Zatím to vypadá tak, že s vynaložením nejmodernější techniky jen mlátí prázdnou slámu. Hlavní cíl - najít živého nebo mrtvého Osamu se nedaří. Dokonce se nedaří ani přibližně lokalizovat místo bin Ládinova pobytu. Americká armáda pokrývá Afghánistán kobercem bomb, letadla startují čtyřiadvacet hodin denně, aniž by režim Talibánu zvlášť utrpěl. Američané shazují své super drahé high tech bomby na opuštěná tábořiště a neobydlená území. Izraelská výzvědná služba hlásí, že vojenské ztráty Talibánu jsou zatím minimální. Do země vstoupila americká elitní komanda, jejich přítomnost na území Afghánistánu se ovšem nikterak neprojevila na vývoji války. Oficiální se o tom prý nepíše proto, že vše, co dělají je tajné. Stupeň utajení je zřejmě tak vysoký, že ani samotní příslušníci elitních jednotek nevědí, co vlastně dělají. J

Civilní ztráty jsou ovšem značné. Afghánský režim dovolil zahraničním reportérům vstup, takže se celý svět mohl přesvědčit o rozbitých ulicích a domech, o zasažených nemocnicích a skladech humanitární pomoci, i o mrtvých. To samozřejmě nebudí velké nadšení v řadách západní veřejnosti, její podpora pro postupující bombardování se rychle vytrácí. Dokonce i v Americe. Talibán oznamuje smrt 20-25 amerických vojáků. Izraelská bezpečnostní služba to potvrzuje a dodává, že další oběti byly způsobeny friendly fire - ostřelováním vlastních pozic. Bush to (pochopitelně) popírá.

Američané na začátku hovořili o rozšíření války na ty země, které podporují terorismus. Přání je zde otcem myšlenky. Křehká rovnováha jejich spojenců drží na vlásku. Ani Britové už nejsou tak nadšeni, v britské veřejnosti se objevuje stále více kritických hlasů. O rozšíření na další území nechtějí ani slyšet. Mezitím OSN vyzvalo k řešení mírovou cestou. Přesto se zdá, že k rozšíření americké agrese na další země zřejmě dojde.

Zatímco podpora pro válku v západním světě klesá, v muslimském naopak pokračující bombardování radikalizuje mínění prostých lidí. Muslimové se sjednocují, jejich bojová morálka a odhodlání je mnohem vyšší, než na začátku bombardování. Chápou nyní, že jde o střed civilizací a jsou rozhodnuti uhájit tu svou i za cenu ztráty života. A zdaleka nejde jen o Afghánce.

Bush ztrácí trpělivost se svými arabskými spojenci. Čas pracuje proti. Patnáctým listopadem začíná muslimský posvátný měsíc Ramadan. Americká administrativa původně oznámila přerušení bojů po dobu svátků, nyní couvá. Bude-li bombardování pokračovat v průběhu muslimského svátku, není pochyb o tom, že to dále podráždí arabský svět, včetně amerických spojenců. Bush ale nemá příliš na vybranou. Blíží se zima a ta je v Afghánistánu krutá.

Co se spojenectví týče, je ve hře mnoho faktorů, které mohou ovlivnit rozložení sil v neprospěch Američanů. Nebezpečná je situace v Pákistánu, kde se prezident a generál Pervez Musharraf drží jen díky silné ruce a podpoře několika klíčových důstojníků. V jeho vlastní vládě je mnoho těch, kteří spolupracovali a spolupracují nejen s Talibánem, ale přímo s Osama bin Ládinem a Al-Quaedou. Nezapomeňme, že to byl Pákistán, kdo stvořil Talibán. Otázkou je, jak dlouho budou tito lidé nyní mlčet a ve kterém okamžiku se rozhodnou, že bude pro ně výhodnější vypovědět Musharrafovi poslušnost. Izraelská bezpečnostní služba se domnívá, že požár, který zachvátil budovu generálního štábu v Rawalpindi, nebyl způsoben demonstranty v ulicích, jak bylo oznámeno, ale zapálili jej ti, kteří potřebovali zničit důkazy o spolupráci Pákistánu s Talibánem a přímo s bin Ládinem. Proti Musharrafovi stojí i obyčejní Pákistánci a vlastní armáda. Rovnováha je vratká a je pravděpodobné, že s postupující válkou převáží síly proti Musharrafovi. Pákistán nyní vlastní jaderné zbraně, stejně jako jeho odvěký nepřítel Indie. Ta je podporována Ruskem.

Dalším horkým bodem je muslimy ovládaná Saudská Arábie, na jejímž území je (mimochodem) 35 procent celosvětové zásoby ropy. Narodil se tam Osama bin Ládin, a ačkoliv prý o občanství přišel, nedá se totéž říct o podpoře své osoby v tamní oblasti. Stojí za ním většina občanů Saudské Arábie a vidí v něm světce a hrdinu.

Palestinsko-izraelský konflikt je dalším problémem. Po zavraždění ministra Rehavama Zeevi minulý týden vystupňoval Izrael svou vojenskou aktivitu, v palestinské vesnici obklíčil čtyřicet mužů, které později až na jedenáct z nich propustil. Mezi jedenácti zadrženými jsou i dva, kteří se údajně zúčastnili vraždy Rehavama Zeeviho. Jména zbývajících dvou jsou známá, ale Jásir Arafat nedělá nic, aby je předal izraelským orgánům. Na to si ostatně stěžuje i izraelský první ministr Ariel Sharon. "Jarafat vždy slíbí, že to zařídí, ale pak neudělá nic," říká. Zdá se, že se Arafat tajně raduje z dosavadního vývoje situace a straní Osama bin Ládinovi, i když to s typickou arabskou prohnaností veřejně nepřiznává.

A máme tady Čínu, která tajně podporuje Osamu bin Ládina a Al-Quaeda. Před několika roky prý zaplatila Osamovi několik milionů za nevybuchlou americkou raketu. Čínští vojenští odborníci tak mohli díky Ládinovi nahlédnout do vnitřku této zbraně a leccos se přiučit. Je pravděpodobné, že i v současném konfliktu pomáhá Čína zbraněmi, municí i penězi organizací Al-Quaeda.

Američané se nemohou rozhodnout jak postupovat vůči Severní alianci. Mají společný cíl - svrhnout Talibán - ale rozdílné mínění o tom, kdo by měl v Afghánistánu potom vládnout. Severní aliance jsou pozůstatky pro-sovětské kliky v Afghánistánu, je prý mezi nimi i hodně kriminálních živlů, loupežníků a zabijáků. Dosadit je do vlády země, je jako vytloukat klín klínem a Američané to vědí. Takže volí taktiku spolupráce-nespolupráce, což zase rozlaďuje vůdce i bojovníky Severní aliance. Ta je ale podporována přímo z Ruska, a to nejen dodávkami vojenské techniky a zbraní, ale i lidmi. Na straně Aliance nyní bojuje mnoho vojáků z Tádžikistánu. Vůdce Severní aliance Fahim (původem Tádžikistánec) pracoval pro výzvědnou službu v dobách pro-sovětské afghánské vlády Babraka Karmala. Prezident Putin tlačí na Bushe, aby přehodnotil svůj poměr vůči Severní alianci. Vypadá to, že se mu to částečně daří.

Bush poslední dobou zřejmě velmi sází na své kamarádství s Putinem. Z toho nevzejde nic dobrého. Jednak ruská věrolomnost je nám, kteří jsem s Ruskem žili, známá, jednak Putin sám je problematická osoba, jejíchž vazby na bývalé KGB jsou stále velmi vřelé, stejně jako jeho snahy pro absolutní moci (v tom si rozumí s Bushem). Rusko má svůj problém s Čečenskem, kde potřebuje souhlas Ameriky. Dočasný společný nepřítel (Islám) spojil dvě nebezpečné a nepředvídatelné figurky, dvě hlavy supervelmocí disponující obrovským jaderným potencionálem. Putin zřejmě bude spolupracovat, dokud mu to bude vyhovovat. A pak? Nevím, netroufám si další vývoj v jejich vztazích odhadnout. Připočteme-li do triumvirátu ještě tvrdého, chytrého a ke všemu odhodlaného Tonyho Blaira, mohla by tato skupinka tří megalomních a po moci bažících vůdců ještě světu pěkně zatopit.

Četl jsem teorii, že Arabové (nebo muslimové, chcete-li) mistrně nastražili na Američany past. Že útok na WTC 11. září byl zacílený na americké symboly úspěchu a moci úmyslně, měl za úkol vyprovokovat vojenskou odezvu a svázat americké vojenské síly v nekonečné partyzánské válce po té, co se Arabové po desítky let snažili domluvit se s USA po dobrém a po té, co jim dali dostatek varovných znamení (naftové embargo v roce 1973, iránská krize v roce 1979, zabití 241 námořníků v Bejrutu v roce 1983, výbuch na palubě Pan Am v roce 1988, bomba v podzemí WTC v roce 1993). Podívejte se na mapu. Jen stěží byste na mapě světa našli místo odlehlejší od Ameriky a vhodnější pro nekonečný boj. Rusové to měli to Afghánistánu co by kamenem dohodil, a přesto tam nakonec strašili devět roků bezúspěšně. Američané budou muset každý kilogram techniky dopravovat přes oceán a území několika států. Časem se taková válka pěkně prodraží jen na dopravě. Bush tak zatáhl Ameriku do pasti, ze které nebude snadné vycouvat. Válka se potáhne roky a bude stát stovky miliard dolarů. Mimo to bude odčerpávat Američanům síly, vázat je v nekonečných bojůvkách a ochromovat jejich schopnosti reagovat jinde ve světě. Ochabne-li po čase jejich úsilí, není nic snazšího než dobře cíleným útokem malé skupinky teroristů je opět povzbudit. Polocivilní ozbrojené oddíly volně organizované v malých skupinkách bez komplikované struktury vedení a schopné se rozhodovat samy, tajně podporované tu tou, tu onou muslimskou vládou, jsou nezničitelné. Američané mohou likvidovat jednu skupinu po druhé, aniž by podstatně ochromily chod celé sítě odporu. Po každé zlikvidované skupince vzniknou okamžitě nové. Nenávist arabského světa vůči Americe je - zdá se - nesmiřitelná. Američanům zde nepomůže žádná technika. Ani jaderné zbraně by nic nevyřešily. Musely by vybít všechny muslimy světa. Pokud vím, je jich asi 800 milionů.

A pro Bushe je tady ještě další vážný problém. Totiž odpor vůči způsobu jeho vlády přímo doma. Útok antraxem je toho dostatečně dobrým důkazem. Vše, co o antraxových dopisech víme, ukazuje na to, že jsou produktem "made in America". Také si všimněte, že i Bushova administrativa je vzácně tichá, co se obviňování arabských teroristů z tohoto zločinu týče. Za antraxovým bioterorem zřejmě stojí americké polovojenské milice a další organizace Američanů, kteří stále ostřeji nesouhlasí se svou vlastní vládou. Vyšetřovací složky to vědí. Z podobných kruhů se ostatně rekrutoval i Timothy McVeigh, který svou bombou v Oklahomě v roce 1995 usmrtil 168 lidí a před ním David Koresh a jeho kult. Ostatně si lze jen stěží představit, že by v jeskyních a stanech arabských teroristů připravovali kultury sněti slezinné. K tomu je potřeba přeci jen poněkud lepšího vybavení.

Nevypadá to pro Bushe a jeho administrativu na výhru. Těžkopádný a ne příliš rafinovaný prezident se svými metodami texaského kovboje zřejmě zavlekl Ameriku do zbytečné a marné války, ze které se po řadu let nedostane. To v lepším případě. V horším případě tato válka přeroste v globální válku se všemi nejhoršími důsledky pro celý svět. Teď jde také o to, jak dlouho ještě budou samotni Američané Bushovi věřit. Jak znám jejich úroveň, obávám se, že to ještě nějakou dobu potrvá. Amerika je prostě nepoučitelná.

Update 28.10.

Britské listy dnes uveřejnily článek Útoky antraxem proti USA organizují místní neonacistické skupiny, ve které se praví, že američtí vyšetřovatelé poprvé oficiálně přiznali, že za útoky antraxem jsou zřejmě samotní Američané. Další článek Anthrax preparation indicates home-grown origin obsahuje více odborných detailů; uveřejnil jej New Scientist o den později. Všimněte si typického newspeak. Ještě viníky nemají, ale už vědí, kam je mají zařadit: mezi neonacisty.