Lítost muže, který svrhl Saddáma

Jeho ruce krvácely a jeho oči byly plné slz, když před čtyřmi lety udeřil perlíkem do podstavce 20 stop vysoké bronzové sochy Saddáma Husajna. Tehdy cítil irácký vzpěračský přeborník Kázim al-Džabúrí velkou radost z toho, že je vůdcem davu, který strhává sochu na bagdádském náměstí Firdaws. Byl to okamžik, který symbolizoval pád diktátora. Oblečen do černé vesty, Džabúrí bušil do betonu, aby rozbil sochu a s ní všechno, co pro něho znamenala. Teď je naplněn pouze lítostí, ve chvíli čtvrtého výročí Američany vedené invaze do Iráku, říká: „Skutečně je mi líto, že jsem sochu svrhl. Američané jsou horší než diktatura. Každý další den je horší než ten předešlý.“

Kázim al-Džabúrí byl také mechanikem a celou tíži Saddámova režimu pocítil, když ho Saddámův syn Udaj poslal do vězení v Abú Ghraib. Byla to Udajova odpověď na Džabúrího stížnost, že mu nezaplatil za opravu motocyklu.

Džabúrí pak vysvětloval: „Spousta lidí mého kmene se také dostala do vězení nebo byla pověšena. Snil jsem o tom, že ta socha bude jednou stržena.“

Teď už říká, že by dal přednost životu pod Saddámem před životem pod americkou okupací: „Satan, kterého znáte, je lepší než ten, kterého neznáte. Už nevíme, kdo je přítel a kdo nepřítel. Situace je stále nebezpečnější. Vůbec se to nezlepšuje. Lidé jsou chudí a ceny jsou stále vyšší a vyšší.“

Saddám byl podle něho „jako Stalin. Ale ukazuje se, že okupace je ještě horší.“

Podle průzkumu mínění provedeného minulý měsíc uvedlo 49 % z 5 000 dotázaných Iráčanů, že se jim nyní vede lépe než za Saddáma, a 29 % prohlásilo, že za Saddáma bylo lépe. Více než čtvrtina z nich uvedla, že během posledních tří let byl někdo z jejich blízkých příbuzných zavražděn.

„Lítost Muže sochy“, první ze tří filmů natočených Guardian Films ke čtvrtému výročí irácké invaze, odvysílala ITV 19. 3. ve večerních televizních novinách.

Článek The regrets of the man who brought down Saddam vyšel v Guardian 19.3. Překlad Eva Cironisová.