Vrátit Svěrákovi jeho lahve?

Zvědavec dosud nemá kulturní rubriku. Možná se jí v budoucnosti ujme někdo povolanější. Přesto se pokusíme vyslat první vlaštovku, diváckou recenzi na masivně propagovaný film dua Svěráků s názvem Vratné lahve.

Je férové napsat hned úvodem článku, že můj pohled je subjektivní. Každý pohled je subjektivní a odráží se v něm subjektivní faktory. Můj pohled na pana Svěráka staršího se postupem času hodně změnil. Těžko říci, kdy se mé sympatie vůči němu zlomily.

Možná, když vyšlo najevo jeho členství v KSČ, ke kterému se nikdy nepostavil čelem. Vstoupil tam v době, kdy lidé umírali v uranových dolech v koncentračních táborech. Komunistická angažovanost mu umožnila za tuhé totality vykonávat svou práci, ovšem nijak svobodně, ale v komunisty nalajnovaných mantinelech. Zdeněk Svěrák svou páteř ohnul, a to hluboko.

Z pohledu jeho bývalé politické angažovanosti působí trapně, když se podílel na nepříliš úspěšném filmu Tmavomodrý svět, který měl být oslavou československých letců v Anglii. Jak může bývalý komunista točit takové filmy a oslavovat ty, proti kterým se kdysi postavil jako člen KSČ?

Právě zde vidím hlavní faleš Zdeňka Svěráka. Ačkoli se stylizuje do role apolitického, lidového a oblíbeného umělce, apolitický není a nikdy ani nebyl. Za každého režimu se klonil k těm mocným. Za nového režimu vyjadřuje ochotně své sympatie pánům Havlovi, Schwarzenbergovi a spol.

Filmy Svěráka staršího jsou povětšinou melancholické, nepříliš povzbuzující a dobře vystihující typickou českou povahu. Takové „cimrmanovské“, chtělo by se říci. V podobném duchu se nesou i Vratné lahve. Režisér vsadil na osvědčené tváře, které měly vylepšit slabší příběh. Postava herce „Samotáře“ Macháčka vyvolává zaručený smích, ať pronese cokoli. Jeho legendární filmová chvilka s jointem mu zajistila úspěch komika do konce života. Jak málo stačí v Čechách ke slávě.

Svěrákům se poslední dobou nedaří. Po neúspěšném Tmavomodrém světě přišly Vratné lahve, kterým chybí větší myšlenka, pointa nebo poselství. Je povídka o senilním a nadrženém dědovi Tkalounovi skutečně tou pravou českou kinematografií? Je skutečně vtipné, že starý člověk spadne z kola a zlomí si nohu, nebo když si dá umělohmotnou varnou konvici na plynový sporák? V podání Svěráků asi ano.

Reklamní kampaň na film je bombastická. Valí se na nás z plakátů, z televize, rádia i metra. Zdá se, že filmu je předurčen velký divácký úspěch. Jak jinak, podíváme-li se na režii, scénář a obsazení. Ale až se na film budete dívat, zamyslete se nad tím, co Vám vlastně říká. O čem je. Pokud tedy něco najdete. Dobře se bavte.