Tragedie tuctu ďábelských mužů

Busho-Cheneyho režim je prvním neokonzervativním režimem Ameriky. V prvních málo letech zničil Bill of Rights, oddělení státních mocí, Ženevské konvence a také zbytek morální pověsti Ameriky současně se zničením infrastruktury dvou muslimských zemí a bezpočtu tisíc životů islámských civilistů. Byly připraveny plány a síly na útok proti třetí islámské zemi, Íránu, a pravděpodobně také proti Sýrii a Hizballáhu v Libanonu.

Tato mimořádná agresivita vůči americké ústavě, mezinárodnímu právu a islámskému světu je práce nikoli velkého hnutí, ale hrstky ideologů – v první řadě lidí jako jsou viceprezident Dick Cheney, Donald Rumsfeld, Lewis Libby, Douglas Feith, Paul Wolfowitz, Richard Perle, Elliott Abrams, Zalmay Khalilzad, John Bolton, Philip Zelikow, a generálního prokurátora Gonzalese. Ti jsou hlavními agenty, kteří kontrolovali politiku. Byli podporováni svými mediálními podvodníky ve Weekly Standard, National Review, Fox News, New York Times, CNN, na stránkách Wall Street Journal a „akademiky“ z továren na výmysly jako je American Enterprise Institute.

Rozsah jejich úspěchu, založeném na síle propagandy a velkých lžích, v zatažení USA do bahna je takový, že může přinést permanentní konflikt na Blízkém Východě

Původně byl z útoku 11. září obviněn Usama bin Ladin, ale poté, co byla v Afghánistánu instalována americká loutka, obvinění z 11. září se přeneslo na Irák Saddama Husajna, který byl obviněn z držení zbraní hromadného ničení, které mohou být použity proti Americe. Režim poslal ministra zahraničí Colina Powella do OSN, aby zde zalhal, že Busho-Cheneyho režim má nezvratné důkazy o iráckých zbraních hromadného ničení.

Když obelhal režim OSN, Kongres a americký lid, zahájil na základě zcela falešné záminky invazi do Iráku, a to s ještě více falešným očekáváním. Okupace Iráku režimem vojensky selhala, ale neokonzervativci obracejí své selhání ve strategickou výhodu. Na počátku letošního roku začal prezident Bush obviňovat Írán z ponižující americké porážky od několika tisíců lehce vyzbrojených povstalců v Iráku.

Bush obvinil Írán z vyzbrojování iráckých povstalců, věci, kterou experti považují za nepravděpodobnou. Iráčtí povstalci jsou sunnité. Působí ztráty americkým jednotkám, ale většinu energie vkládají do zabíjení iráckých Šiítů, kteří jsou úzkými spojenci Íránu, který je šiítský. Bushovo obvinění vyžaduje, abychom věřili tomu, že Írán vyzbrojuje nepřátele svých spojenců.

Na základě tohoto absurdního obvinění – čirého výmyslu – nařídil Bush navýšení koncentrace amerických letadlových lodí u íránských břehů a přesunul americké útočné letectvo na turecké a další základny v zemích sousedících s Íránem.

Ve svém svědectví před Kongresem 1.února t.r. řekl bývalý poradce v otázkách národní bezpečnosti Zbigniew Brzezinski, že očekává, že režim vyvolá „otevřenou válku s Íránem a většinou islámského světa“. Dále řekl, že možným scénářem je „teroristický útok, ze kterého bude obviněn Írán, a který způsobí „obrannou“ akci americké armády proti Íránu“. Neokonzervativní propagandistická mašina podle něj již dávno zformulovala svůj „mýtický a historický příběh“ šíření své války proti islámu.

Proč utrácejí USA biliony dolarů na války, z důvodů, které jsou jasně falešné? Co se děje?

Odpověď má několik částí. Jako jejich předchůdci mezi Jakobíny ve Francouzské revoluci, bolševici v komunistické revoluci, a nacionální socialisté v Hitlerově revoluci, věří neokonzervativci, že mají silový monopol a právo vnutit svou hegemonii zbytku světa. Neokonzervativní tažení začalo na Blízkém Východě, protože ropa a Izrael, se kterým jsou neokonzervativci v úzkém spojení, jsou oba právě tam.

Americký ropný gigant UNOCAL plánoval ropovod a plynovod napříč Afghánistánem, ale Taliban s ním dostatečně nespolupracoval. Americká invaze do Afghánistánu byla použita jako prostředek k instalaci Hamída Karzáího, který byl na výplatní pásce UNOCALu, jako loutkového ministerského předsedu. Americký neokonzervativec Zalmay Khalilzad, který byl také na výplatní pásce UNOCALu, se stal americkým velvyslancem v zemi.

O dva roky později se Khalilzad stal americkým velvyslancem v Iráku. Americkým ropným společnostem byla dána kontrola nad čerpáním iráckých ropných zdrojů.

Vztah k Izraeli je asi úplně nejdůležitější. V roce 1996 navrhnul Richard Perle a známá skupina neoconů, aby byli všichni nepřátelé Izraele na Blízkém Východě odstraněni. „Izraelští nepřátelé“ mezi muslimskými zeměmi jsou ty země, které nejsou pod loutkovou vládou USA nebo jejich spojenců. Po celá desetiletí kradl Izrael Palestinu Palestincům tak, že nyní již není dost Palestiny k tomu, aby mohla vytvořit nezávislý stát. USA a Izrael obviňují Írán, Irák a Sýrii z podpory a napomáhání palestinského odporu vůči izraelské krádeži Palestiny.

Busho-Cheneyho režim přišel k moci s plány zaměřenými na útok proti zbývajícím nezávislým zemím Blízkého a Středního Východu a neokonzervativci tento plán také provedli. Nicméně, nějaký důvod byl zapotřebí. Neokonzervativci ho nazvali „novým Pearl Harborem“ a 11. září zajistilo propagandistickou událost potřebnou k zatažení veřejnosti a Kongresu do války. Neokonzervativec Philip Zelikow byl obžalován za zprávu Komise pro 11. září, ze které zmizela některá nepříjemná fakta.

Neokonzervativci se těšili enormní pomoci od hlavních médií, křesťanských evangelíků, především od extrémních evangelíků pod vlajkou superpatriotismu a od korporací vojenského průmyslu, jehož ziskům se vedlo dobře. Nic to však nemění na faktu, že tucet mužů jmenovaných shora v druhém odstavci bylo schopno svrhnout americkou ústavu a spustit vojenskou agresi pod maskou preventivní/předběžné „války proti terorismu“.

Když si Američané uvědomili, že „válka proti teroru“ byla pláštíkem pro agresivní války, dali Demokratům kontrolu nad Kongresem, aby tak nastavili brzdu režimním válečným štváčům. Jenže Demokraté dokázali, že jsou impotentní k zastavení neokonzervativního tažení za širší válku a pravděpodobně také světový požár.

Jsme svědky triumfu tuctu ďábelských mužů nad americkou demokracií a svobodným tiskem.

Článek The Tragedy of a Dozen Evil Men vyšel na serveru counterpunch.org 1.3. 2007