Občané za svá práva

Příspěvek pro seminář: Digitalizace – budoucnost televizního vysílání konaný ve čtvrtek dne 1. března 2007 v Poslanecké sněmovně.

Příspěvek je určen i Stálé komisi pro sdělovací komisi Poslanecké sněmovny i Senátu jako občanská iniciativa k další veřejné diskuzi. Navazuje na iniciativu eStat a na vystoupení pana Martina Dvořáka na jejich briefingu dne 28. února 2007.

Netajíme se s tím, že naše názory jsou velice blízké s názorem pana Ladislava Jakla, tak jak je zveřejnil např. ve svém interview pro České média v dubnu 2004 pod názvem Média a politika, média a moc. Nicméně následující příspěvek s ním nebyl konzultován a vychází z pohledu občana a jeho možnosti přístupu do médií.

Od roku 1990 se nacházíme v situaci, kdy svoboda projevu je sice ústavou zaručena. Ale v dnešní době mediokracie s překvapením konstatujeme, že od té doby možnosti veřejně publikovat v rozhodujících médiích má pouze několik desítek těch samých politiků, komentátorů a analytiků. Dostali jsme se do situace, kdy se občané z hlediska možnosti zveřejnění svých názorů v rozhodujících médiích dělí na dvě kategorie:

A/ Privilegovaní – občané 1. kategorie. Mají přístup do médií prakticky vždy a všude, vyjadřují se k věcem, kterým mnohdy ani nerozumí. Žádná oponentura k jejich denně hlásaným názorům, které zásadním způsobem ovlivňují občany ČR, ve skutečnosti neexistuje.

B/ Neprivilegovaní – občané 2. kategorie. Těch je 99 %. Nemají vůbec žádnou možnost vyjádřit se do médií a jejich názory jsou veřejně cenzurovány.

Z pohledu občana – příjemce informací. V okamžiku, kdy se chce aktivně zapojit a vyjádřit v médiích svůj názor, zjistí, že pokud jeho názor nevyhovuje mainstreamovým médiím, nikdy není jeho názor zveřejněn.

Jediným veřejnoprávním prostředkem, který uvádí živé nahrávky z diskuzí, je České rozhlas 6. To, že vysílá pouze na středních vlnách, již předem omezuje jeho posluchačský dosah. Přesto jeho formát je takový, že se nahrává 2 hodiny, a pak se sestřihá na 50 minut, které se odvysílají. Dne 16. prosince 2006 se zde uskutečnil pořad „Seznamte se: mediální komise“. Nejkvalitnější příspěvek měl senátor Töpfer, člen senátní komise pro sdělovací prostředky. Ve vysílání ČRo 6 potom bylo jeho příspěvek vycenzurován. Jak je možné, že se cenzurují už i členové mediálních komisí parlamentu, a nikomu to nevadí?

Dne 18. října 2006 pořádalo naše občanské sdružení spolu s jednou politickou stranou demonstraci na pražském hradě pod názvem: Demonstrace proti cenzuře a proti uvržení do bídy 130 000 pražských důchodců. Věcně se jedná o to, že na základě zákona o jednostranném zvyšování nájemného se zvýší 130 000 pražským důchodcům, kteří žijí v nájemných bytech, nájemné o 300 % a více do roku 2010. Ale valorizace důchodů činí pouze 5 %. Naprostá většina těchto důchodců se dostane za hranici bídy a bude si muset žádat o sociální podporu. Část bude dokonce nuceně /pod ekonomickým tlakem/ vystěhována, a to bez ohledu na věk.

Tuto, tak závažnou informaci, natočila Česká televize a odvysílala jí na kanále ČT 24 pouze odpoledne ve 14 a 16 hodin. Večer ji neodvysílala vůbec. Lze pouze konstatovat, že veřejnoprávní České televize vycenzurovala demonstraci proti cenzuře…A důchodci, či rodiny s malými dětmi, dodnes netuší, že během dvou až tří let, podle již schváleného zákona, se automaticky dostanou za hranici bídy a nemohou se na to včas připravit.

Komise pro sdělovací prostředky Parlamentu by proto měla mít do roku 2010, to je do příštích voleb, určitou vizi, kam směřovat a jaké zákony přijmout. Neměla by se nechat zahltit operativními či pseudoproblémy, jako jsou stížnosti na konkrétní pořady či se přímo angažovat v udělování digitálních TV licencích.

Pro přehlednost uvádíme současný stav médií v ČR tak, jak se jeví občanům – spotřebitelům.

TISK

Zde stačí pouze registrace a nikoli licenční řízení. Žádný veřejnoprávní tisk neexistuje /s výjimkou radničních novin/, a přesto se stát nezhroutil. Nicméně zveřejnění skutečného vlastníka vydavatele novin považujeme za velice zásadní, aby se vědělo, čí zájmy hájí. Stačí si vzít příklad z Francie. Ta je nejen v Evropě, ale dokonce i v EU. Přesto noviny, vydávané zahraničním vlastníkem ve francouzštině, musí být také takto veřejně označeny.

Stálo by proto za úvahu, aby v souladu s francouzským přístupem, bylo označení novin například toto:

Mladá fronta DNES – německé noviny, vydávané v českém jazyce /vydavatel: Rheinisch-Bergische Druckerei und Verlagsgemeinschaft/

Lidové noviny – dtto

Deníky VLP – německé noviny, vydávané v českém jazyce
(vydavatel: Passauer Neue Presse)

V této souvislosti je jistě pikantní skutečnost, že když v říjnu 2005 koupil britský investor spolu s americkou firmou Veronis německý vydavatelský dům „Berliner Verlags“ vydávající m.j. Berliner Zeitung, protestovali proti prodeji velice ostře němečtí novináři. Argumenty, které používali, byly prakticky totožné s těmi, které používali čeští novináři při převzetí českých novin zahraničními partnery. Dodnes ale všude v německém tisku se uvádí, že Berliner Verlags je jediný vydavatelský dům, kteří ovládli zahraniční investoři.

ROZHLAS A TELEVIZE

V roce 2005, po krachu schvalovacího procesu evropské ústavy ve Francii a v Holandsku, přišla Evropská komise s nápadem vytvořit PLÁD D – Demokracie, Diskuze, Debata. S tím objíždět jednotlivé státy a přesvědčovat je o tom, aby odsouhlasili evropskou ústavu. Jako jediné médium byla zvolena televize, jako naprosto neúčinnější prostředek pro přímé, nejrychlejší a nejeefektivnější ovlivňování názorů občanů. Rovněž tak v článku „Masmédia o volbách“ od pana Černíka z 5.11.2006 /Česká média/ je uvedeno, že z hlediska volebního nejdůležitějším zdrojem informací pro občana je televize, 60-65 % občanů. Proto v dalším textu je zmíněna televize, i když se totéž týká i rozhlasu.

Pokud se týká regulace TV a rozhlasu, plně souhlasíme se stanoviskem eStat, zrušit všechny regulační rady. V době nástupu nových technologií trvat na udělování licencí podle obsahu vysílání soukromým provozovatelům je již naprostým anachronismem. V případě televize v mobilech DVB-H se to jeví mobilním operátorům jako čirý nesmysl. Máme však jiný názor na vytvoření nové, jediné, centrální rady. Jejím úkolem nebude totiž nic jiného, než opět regulovat a tím dále prohlubovat cenzuru vůči řadovým občanům.

V souladu s Listinou základních práv a svobod, která je nedílnou součástí Ústavy, podle článku 17, odst. 3 navrhujeme vytvořit zcela nový úřad s pracovním názvem „CENZURA JE NEPŘÍPUSTNÁ“. Jaké by bylo poslání tohoto úřadu? V maximální míře podporovat přístup občanů do médií. Jediným kritériem je rozšíření svobody občanů vystupovat přímo v médiích a z občanů 2. kategorie udělat tak občany 1. kategorie.

V dnešní době parlament sám sebe kontroluje i z hlediska mediálního. Naopak je třeba, tuto kontrolu přenechat výše uvedené nezávislá instituci. Aby měla potřebnou váhu, stál by v čele prezident úřadu, volený občany. Pro zjednodušení by mohl být volen na období 4 let, v termínu s krajskými či parlamentními volbami. Obsahem jeho činnosti, jak již název vypovídá, by byla pouze registrace vydavatelů tisku či provozovatelů rozhlasu a televize. Plně souhlasíme s názorem pana Martina Dvořáka, že z důvodu technologického pokroku bude licencí na TV a rozhlas v krátkém horizontu obrovské množství a nemá cenu je dražit.

VEŘEJNOPRÁVNÍ MÉDIA

Komise pro sdělovací prostředky Parlamentu by měla nejprve zadat vypracování seriozního rozboru, jsou-li média veřejné služby vůbec potřeba, v jaké míře a hlavně v jaké závislosti na moci výkonné. Zde opět odkazujeme na názor pana Ladislava Jakla /viz výše/. Tyto názory nelze jen tak s nějakou nálepkou shodit ze stolu.

Pokud však zůstaneme u současného modelu veřejnoprávní televize a rozhlasu, musí vyjít ze zcela jiných premis:

zákonem o ČT a ČRo byl státní majetek předán těmto veřejnoprávním médiím, či vlastně již korporacím

náklady na provozování si obě tyto média hradí s vlastních zdrojů – z koncesionářských poplatků a z reklamy

Z výše uvedeného plyne, že stát ani nevlastní majetek ČT a ČRo, a dokonce ze státního rozpočtu nedostávají tyto instituce jedinou korunu. Znamená to, že Rady ČT a ČRo, volené poslaneckou sněmovnou, spravují cizí majetek, včetně provozního a investičního kapitálu. Spravování a rozhodování o cizím majetku proto Rady vůbec nesmějí dělat. Jedná se o majetek veřejnoprávních korporací a koncesionářů. Současní koncesionáři nejsou akcionáři pouze proto, protože média veřejné služby pracují na neziskovém principu.

Pokud bychom zachovali současný systém rad, které následně volí generálního ředitele, pak musí být tyto rady zvoleny přímo svými koncesionáři. Volby mohou opět proběhnout v některým z termínů krajských voleb či do parlamentu. V každém případě však při volbě je nutno uvažovat s možností volby prostřednictvím internetu. Je to již pouze otázky historicky krátké doby, např. již v příštím volebním období, kdy to bude umožněno. Další generacím již budeme pouze pro smích, jak to že nám zavedení internetových voleb trvalo tak neskutečně dlouho.

TISKOVÉ OPRAVY

Jak již názvu vyplývá, je nutno zaujmou zcela nový přístup tzv. tiskových oprav. V mediální sféře, kdy jsou TV šířeny terrestriálně, po kabelu, satelitem, internetem, mobilními operátory, je nutno zcela nově přistoupit i k ochraně fyzických osob. Kdo osobně zažil vleklé spory, když Vás média pomluví a Vy, jakožto osoba fyzická, se vůbec nemůžete proti molochu, který má několik miliard kapitálu, vůbec účinně bránit. Dáváme proto ke zvážení, v zájmu ochrany fyzických osob před nepodloženými a mnohdy i úmyslně lživými útoky, aby byl vytvořen specializovaný soudní senát pouze pro žaloby na ochranu osobnosti.

Princip je jednoduchý: Pokud soud do dvou týdnů nerozhodne o žalobě na ochranu osobnosti, automaticky je vydavatel povinen zveřejnit „právo na odpověď“ poškozené osobě. Jedině tento princip zajišťuje rychlou a efektivní ochranu osobnosti. Zeptejte se těch, kdo byli osobně poškozeni na svých právech a vyhráli svou při u soudu, jakým martýriem museli předtím projít a kolik roků čekali na pravomocný rozsudek.

REKLAMA V MÉDIÍCH

Otázka regulace reklamy v médiích je velice citlivá. Na biefingu pana Martina Dvořáka zazněl i velice zajímavý názor. Kdyby se reklama v soukromých médiích vůbec neregulovala, časem by to trh určitou samoregulací srovnal sám. Jako odborníkovi a praktikovi na média je nutno i tento názor vzít velice vážně v potaz.

Co však vůbec není řešeno, je záležitost placené politické reklamy v soukromých médiích. Podle zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání § 48, odst. 1 písm. d) jsou totiž „provozovatelé vysílání povinni nezařazovat do vysílání reklamy politických stran a hnutí a reklamy nezávislých kandidátů na poslance, senátory nebo členy zastupitelstva města, obce nebo vyššího územního samosprávného celku“. Tento zákaz je nanejvýš sporný – viz publikace „SOUDNÍ PŘEZKUM VOLEB“ od p.Molka a Šimíčka, str. 163. Na Slovensku již tento zákaz padl. Jedna z možností je, že tento zákaz tam vložili PR agentury, které za drahé peníze zprostředkují vystoupení kandidáta politické strany v médiích. Daleko lepší /i přes odpor vlivových agentur/ je povolit veřejně politickou reklamu v médiích. Bude to čisté jak vůči voličům, tak i vůči státnímu rozpočtu /platba daní/.

ZÁVĚR

Výše uvedené záležitosti jsou samozřejmě pouze námětem občanského sdružení „Občané za svá práva v Praze“ Stálé komisi pro sdělovací prostředky Poslanecké sněmovny a Senátu. Jsme připraveni jakožto občanská iniciativa její práci podpořit. Jenom vzájemná komunikace a odstranění cenzury vůči občanům 2. kategorie může předejít jevům, které by narušily dosavadní počáteční rozvoj demokracie.

U občanů v České republice se totiž začíná projevovat určitá periodická závislost na zásadní změně režimu při nástupu nové generace, prakticky každých 20 let. Generace, která provedla převrat v roce 1918, a podle tehdejšího tisku nás osvobodila ze třísetletého hasburského poddanství či rakouské poroby, se totiž cítila být v roce 1938 hanebně podvedena zradou spojenců. Rovněž generace komunistů, která realizovala v roce převrat v 1948, se cítila být po dvaceti letech podvedena. A změnu poměrů v roce 1968, kdy nás zase spojenci pro změnu přepadli, u nás nezpůsobili kapitalisté, ale komunisté z roku 1948. Rovněž tak převrat v roce 1989 nezpůsobili kapitalisté, ale reformní komunisté, kteří následně svou politickou moc z velké části proměnili na moc hospodářskou.

Z výše uvedeného vyplývá určitá hypotéza. Například ta, že změnu režimu v příštích letech neprovedou komunisté, ale česká podnikatelská sféra prostřednictvím ODS. Veškeré národní bohatství, nutné pro rozvoj podnikání, je již v zahraničním vlastnictví /plyn, voda, regionální energetické rozvodné závody atd./ Čeští podnikatelé budou proto v nejbližší budoucnosti limitováni cenami energie, které se však stanoví mimo území republiky. A ani cenzura viceministra pana Bursíka, který zakázal publikovat klíčový vládní materiál „Zajištění energetické bezpečnosti ČR, stav a riziko realizace hrozeb“, tomu nezabrání.

Po staletí se lidstvo vzájemně vybíjelo v boji o moc. Mnozí tehdy vládnoucí panovníci skončili i na popravišti. Teprve moderní doba přinesla možnost změny vlády demokratickými prostředky. Volby však musí vyjadřovat vůli lidu. V okamžiku, kdy jsou volby zejména v médiích účelově a ve velkém zmanipulovány, hrozí reálné nebezpečí z nedemokratických postupů při změně vlády.

Stačí uvést dva případy z poslední doby. V roce 2002 se konaly parlamentní volby v Holandsku. Tehdyse vyskytl politik, který pochopil význam mediokracie a prostřednictvím velice úspěšné volební kampaně v médiích stál před vítězstvím. Pár dní před volbami, když vycházel z rozhlasového studia, tak byl prostě zastřelen. Ale jeho myšlenky byly po jeho smrti realizovány. Zrušením cenzury v médiích byl přijat zákon, že imigranti se povinně musí učit holandsky. Rovněž tak nenošení průkazu je od té doby v Holandsku trestným činem.

Dalším zajímavým případem je nám geograficky blízké Maďarsko. Dva roky tam vláda občanům prostřednictvím zcela servilního média – veřejnoprávní maďarské televize tak dlouho lhala, až se pravda o těchto hospodářských lžích dostala na povrch. Maďarští občané sepsali petici a žádali pokojně veřejnoprávní maďarskou televizi, aby tuto petici odvysílala. Než by tuto petici, jakožto alternativní názor k dlouholeté cenzuře, maďarská veřejnoprávní televize odvysílala, raději si nechala budovu vypálit.

V nejbližších 2-3 letech nás opět čeká generační výměna . Jediná cesta, jak zabránit projevům nespokojenosti, je prolomení cenzury pro 99 % občanů, kteří vůbec nemají přístup do médií. Je neskutečné, že ani tak jednoduchý diskusní pořad, jako pravidelně uvádí například rakouská televize pod názvem Offen gesagt – Řečeno na rovinu, Česká televize vůbec neuvádí. Přitom se jedná o pořad, ve kterém se mohou občané v hodinovém nesestříhaném pořadu, natáčeným živě, vyjádřit přímo k aktuálním otázkám.

V příloze ještě uvádíme velice stručný seznam témat, která jsou ve veřejnoprávní Českou televizi zakázány a nesmí se jimi vůbec zabývat. Ve skutečnosti, zejména v krajích, může být tento seznam daleko širší. Jsme pevně přesvědčeni o tom, že cenzurovat názory občanů a jako v době temna mít /neveřejné/ seznamy tabuizovaných témat je špatnou cestou. Jako prvý krok má možnost Komise pro sdělovací prostředky Poslanecké sněmovny i Senátu se těmito náměty vážně zabývat. A v prvé řadě sama sebe se nenechat cenzurovat ve veřejnoprávních médiích.

V Praze dne 1. března 2007

Ing. Karel Berka
předseda

PŘÍLOHA

Seznam témat, kterými se veřejnoprávní televize ve veřejných diskuzích s občany, vůbec nesmí zabývat.

1.Zásadním způsobem je porušena Listina základních práv a svobod, článek 20, odst. 4 : Politické strany a politická hnutí, jakož i jiná sdružení, jsou odděleny od státu.

Ve skutečnosti státní dotace parlamentním stranám tvoří drtivou většinu jejich příjmů. Státní příspěvek pro parlamentní strany již činí 60 – 80 % jejich příjmů.

2.V hlavním městě Praze se krajské volby nikdy nekonaly. Pan prezident svým sdělením ze dne 19.11.2004 se jasně vyjádřil, že v příčinné souvislosti s volbami Praha krajem není. Podle našeho názoru byly zásadním způsobem porušeny články 101 a 102 Ústavy, podle kterých je obec samostatně spravována zastupitelstvem a rovněž kraj je samostatně spravován zastupitelstvem. Přesto za krajské volby, které se však v Praze nikdy neuskutečnily, obdržely některé politické strany, zastoupené v pražském zastupitelstvu, od roku 2000 částku přesahující 100 milionů Kč. Protože tyto neoprávněné vyplacené finanční prostředky zneužily tyto strany ve volební kampani, opět lze konstatovat, že výsledek voleb v Praze neobráží skutečný názor obyvatel.

3.Jak již bylo výše uvedeno, zdražení nájemného v Praze o 300 % do roku 2010 povede k masovému zbídačování a ekonomicky násilnému přestěhování nejstarších obyvatel Prahy, kteří se neumějí tomuto tlaku bránit. Veškerá veřejná diskuze ve veřejnoprávních médiích s občany je na toto téma zakázána.

Občanské sdružení
Rooseveltova 5, 160 00 Praha 6
www.obcanepraha.cz
info@obcanepraha.cz