Genocida v Srebrenici

Mezinárodní soudní dvůr v Haagu vynesl medializovaný rozsudek, ve kterém odsoudil Srby za genocidu páchanou na bosenských muslimech. Stejný soud přitom zcela ignoruje mnohem horší zločiny, bombardováním Jugoslávie počínaje a násilnou okupací Iráku a Afghanistánu konče.

Zároveň s tím, jak se blíží vyhlášení nezávislosti albánského Kosova, padá na Srbsko další vina, tentokrát z organizované a úmyslné genocidy v Bosně. Nejsou vinni jednotlivci, vojáci nebo milice. Jsou vinni všichni Srbové, celý stát, celý národ. Kolektivní vina znovu povstává na prahu 21.století. A uplatňuje ji orgán „západní demokracie“.

Rozsudky Haagského soudu ale nelze brát příliš vážně. Jsou buď bezzubé, nebo činěné na objednávku. Přes opakované pokusy se Haag odmítl zabývat americkými válečnými zločiny v Iráku.

Stejně tak se Haag již radši nezabývá tím, co na Blízkém východě páchá Izrael. Od clusterových bomb proti civilistům v Libanonu počínaje až po masakry v Gaze a na Západním břehu. Ostatně není se moc čemu divit. Poslední rozsudek Haagu vůči Izraeli byl vydán v roce 2005 v souvislosti s obrovitou zdí, která má izolovat Palestince od vnějšího světa. Tento rozsudek Izrael úspěšně s podporou USA a „mezinárodního společenství“ (moc hezký termín) ignoruje.

Rozsudek dopadá na Srbsko v té nejtěžší hodině, kdy čelí zuřivému tlaku „mezinárodního společenství“, resp. USA a Bruselu, aby se bez dalšího vzdalo své provincie Kosova. Z Kosova se Albáncům podařilo úspěšně vyhnat většinu Srbů, vypálit většinu kostelů a když nepřichází adekvátní reakce, začínají si troufat i na dislokované jednotky NATO.

Srbsko je jedním z posledních států v Evropě, kterému se daří udržet si relativní nezávislost. Není členem NATO ani EU a dlouhodobě se je nedaří zpacifikovat. Již roky se bruselští novodobí vládcové s podporou USA snaží naordinovat Srbsku „demokratizaci“ a zrežírovat tamější volby k obrazu svému. Leč stále neúspěšně.

Je tedy nutno přitvrdit a naordinovat mnohokrát osvědčený syndrom viny. Jasnou účelovost rozsudku dokazuje to, že byl vynesen až po 13 letech od podání prvního podnětu k řízení, náhle a překotně.

Výstižně se k Haagským „soudům“ (jeho prohlášení směřovalo k zvláštnímu tribunálu pro zločiny v bývalé Jugoslávii, ale hodí se i na současný rozsudek Mezinárodního soudního dvora) vyjádřil lékař Radovan Karadžič, předák bosenských Srbů: „Kdyby byl v Haagu doopravdy soud, neváhal bych se mu vydat... je to ale jen politický orgán vytvořený za účelem obvinění Srbů.“