Ocelová pěst sionistů dopadla aneb "Holocaust si rozvracet nedáme!"

Článek na Zvědavci (https://zvedavec.news)

URL adresa článku:
https://zvedavec.news/komentare/2007/02/1929-ocelova-pest-sionistu-dopadla-aneb-holocaust-si-rozvracet-nedame.htm

Vladimír Stwora

Bojoval jsem a to je hodně. Věřil jsem, že mohu vyhrát... ale příroda a štěstěna se ode mě odvrátila. Ale i tak je důležité, že jsem ten boj vedl, neboť věřím, že o vítězství rozhoduje Osud. Bylo ve mně to nejlepší, co bylo možné, a co mi ani příští století neodepřou: něco, co by mohl vítěz sám darovat dalším z mé krve: že jsem se nebál smrti, nepodřídil se, má tvář zůstala pevná; že jsem raději volil smrt před životem na kolenou“. Giordano Bruno, upálen 17. února 1600 za následující zločiny:

- Měl názor, který byl v rozporu s katolickou vírou, hovořil proti ní a jejím služebníkům,
- měl mylný názor na Nejsvětější trojici, na Kristův božský původ a na inkarnaci,
- měl mylný názor na Ježíše Krista,
- měl mylný názor na přepodstatnění (transubstanciaci) a na hmotu,
- tvrdil, že existuje pluralita světů a jejich nekonečno,
- věřil v metafyziku a možnost převtělení lidské duše do hovada,
- zahrával si s magií a proroctvími,
- popíral neposkvrněnost Panenky Marie.

Téměř na den přesně o 407 let později byl jiný odpadlík od nového náboženství (ano, holocaust je náboženství, má všechny jeho prvky, včetně toho nejhlavnějšího: musí se přijímat bez přemýšlení a pochybností) shledán vinným a odsouzen za podobné zločiny.

Německý soud odsoudil Ernesta Zündela k nejvyššímu možnému trestu pěti let tvrdého vězení. Byl uznán vinen v plném rozsahu, žaloba jej viní ze zločinu popírání placatosti země. Vlastně co to povídám, ze zločinu popírání holocaustu. Ale je to ze stejného soudku. Zündel má štěstí, dříve se za podobné zločiny upalovalo.

Do výkonu trestu se mu samozřejmě nezapočítává dva a půl roku strávených v kanadské samotce bez obvinění jen na základě podpisu dvou ministrů, kteří jej označili za nebezpečí pro národní bezpečnost Kanady. Zündel byl později deportován do Německa, neboť kanadská vláda nebyla schopná sestavit smysluplné obvinění, ač na to vynaložila stovky tisíc dolarů. Deportační proces byl rovněž fraškou, obvinění, kvůli kterému mělo dojít k deportaci, bylo rozděleno na dvě složky. Na veřejnou, v té nebylo nic, co by stálo za psí štěk, a na tajnou, která byla tak tajná, že je nesměl znát ani Zündel sám, ani jeho obhájce.

Vládním speciálem byl dopraven do Německa na náklady daňových poplatníků (cca 60 tisíc dolarů) a od té doby byl držen ve vězení v Mannheimu. Německý banánový soud navázal na slavnou tradicí nacistických, stalinských a dalších Mickey Mouse soudů a udělil rozvraceči nejpřísnější možný trest.

Sionisté věří, že důsledným zavíráním každého, kdo zpochybňuje jejich pravdu, se jim podaří tu pravdu posílit. Neškodilo by, kdyby si zaplatili pár hodin doučování nějakého středoškolského učitele dějepisu. Doporučil bych zejména probrat látku kolem Giordana Bruna, Galilea Galileho, Edmunda Campiona, Michaela Servetuse, Jana Husa, Johanky z Arku a dalších heretiků.

Jinak už nemám co dodat.

Vlastně ano. Citaci z Orwella, jak jsem ji právě zachytil v diskuzi v iDnes (honem se tam podívejte, než ji zruší) za článkem Popírač holocaustu dostal v Německu nejpřísnější trest:

„To se ví, že jsem vinen!“ vykřikl Parsons a servilně pohlédl na obrazovku. „Snad si nemyslíš, že by Strana zavřela nevinného člověka?“ Jeho žabí obličej se uklidnil a dokonce dostal poněkud svatouškovský výraz. „Ideozločin je příšerná věc, člověče,“ řekl pompézně. „Je zákeřný. Zmocní se tě, ani nevíš jak. Víš jak se zmocnil mně? Ve spánku! Ano, je to tak. A já tak pracoval, snažil se hledět si svýho, vůbec jsem nevěděl, že mám v hlavě něco špatnýho. A potom jsem začal mluvit ze spaní. A víš, co mě slyšeli říkat?“

Ztišil hlas jako někdo, kdo musí pronést před lékařem neslušné slovo.

„Pryč s Velkým bratrem! – Ano, to jsem řekl! A zřejmě jsem to opakoval znovu a znovu. Mezi námi, kamaráde, jsem rád, že mě dostali dřív, než to došlo dál. Víš, co jim řeknu, až přijdu před tribunál? ,Děkuju vám,‘ řeknu, ,děkuju vám, že jste mě zachránili dřív, než bylo pozdě.‘“

Článek byl publikován 15.2.2007


© 2024-1999 Vladimír Stwora
Článek je možno dále šířit podle licence Creative Common.