Kávová sedlina nebo křišťálová koule?

Nejmenovaná věštkyně zavolala na policii a předpověděla teroristický útok na letišti v Ruzyni. Aniž by kdokoli zjišťoval reálnou podstatu takové závažné informace, ministerstvo vnitra ve spolupráci s Bezpečnostní informační službou zahájilo hotové manévry. Policisté se samopaly v neprůstřelných vestách, obrněný transportér, pyrotechnici. To vše na základě jediného telefonátu. Chabě vyznívají argumenty, že dotyčná senzibilka se představila pravým jménem a uvedla svou adresu.

Demonstrace připravenosti a síly nás v takovýchto případech stojí nemalé peníze ze státní kasy. Chápu, že silová ministerstva chtějí veřejnosti dokázat svou odhodlanost v boji se světovým terorismem, nicméně všechno má své meze. Znamená to tedy, že kdokoli, kdo se prohlásí za věštce a ohlásí svou vizi hrozící katastrofy pomocí kávové sedliny či křišťálové koule, bude považován za důvěryhodnou osobu? Co když to bude duševně vyšinutý jedinec, ve svém nitru se chechtající pitomosti těch, co mu tak lehce skočí na špek? Nepřipadá vám to skutečně jako v Kocourkově? Mě ano.

Od září 2001, kdy spadla „dvojčata“ ve Spojených státech, lze pozorovat trend, kdy se pod hláškou boje proti terorismu stále více využívá strachu lidí k omezení jejich práv a svobod. Plíživě a zdánlivě nenápadně. Přísné kontroly, povinné otisky prstů, upravené zákony, později čipy pod kůží, abychom byli Systému vydáni na milost a nemilost. Stačí pak rozsypaná mouka na chodníku, označená za antrax, nebo nově zavolání „věštce“, a lidé hned hýkají radostí nad ztrátou své suverenity a soukromí, aniž si uvědomují, komu to slouží.