Mezi dvěma mlýnskými kameny

Ve svém prvém odmítnutí radarové základny USA na území České republiky jsem se snažil vyhnout politickému rozměru věci. Avšak tato významná záležitost má samozřejmě politický rozměr. Kvantitu tohoto politického rozměru určují politické osobnosti, které se k záležitosti vyjadřují. Pokud zaujmou stanovisko lide jako ministr obrany USA Robert Gates, generalní tajemník NATO Jaap de Hoof Scheffer ci ruský president Vladimír Vladimirovič Putin, pak se jedná o záležitost mimořádného mezinárodního významu. Obzvlášť jestli se tyto osobnosti vyjádří s plnou publicitou na mezinárodní konferenci věnované bezpečnosti.

O to je překvapující fakt, kdy president republiky Václav Klaus čí vláda v čele s premiérem Miroslavem Topolánkem bagatelizují žádost USA jako nepříliš významnou věc, která by rozhodně neměla být rozhodována ve formě referenda. Pří vstupu do EU referendum bylo, ale tato událost byla absolutně mimo horizont představitelů USA čí Ruska na vrcholné úrovni. Expresident Havel sice může mluvit "pouze o radaru", naši politici mohou hovořit o neutíkání od politické odpovědnosti čí spolu s médii sobě navzájem přízvukovat o neschopnosti laické veřejnosti učinit v této otázce rozhodnutí. To však nic nemění na prostém faktu, že se jedná o rozhodnutí mimořádného významu.

Václav Klaus velmi správně zmínil, že se jedná o komplikovanou záležitost, kterou bude třeba v různých rovinách posoudit. Ať už to bude z pohledu diplomacie, ekonomických důsledků, vojenských a technických náležitostí, právního statusu a konče kupříkladu zdravotními riziky pro obyvatelstvo. Toto jistě není věcí referenda, ale veřejné debaty. Zatím od roku 2002 měly probíhat tajná jednaní představitelů české vlády s Washingtonem. V demokracii očekávám, že vláda zahájí, co nejdříve veřejnou debatu o případném umístění základny na území republiky a dá k dispozici všechny údaje netajného charakteru laické i odborné veřejnosti. Obzvlášť vyjádření odborné veřejnost v debatě technického charakteru, může laikům pomocí v základní orientaci. Kvalifikace českých expertů na radary je nesporná. Jména jako Tamara či Věra jsou značkou světové kvality.

Na závěr bych se vyjádřil k právu rozhodnout o této záležitosti. Pominu jako irelevantní vyjádření např. hejtmana Bendla o tom, že vyhlášení referenda je nemožné, protože jsem to už Američanům slíbili. Kdy nevím zda jde o hrubou neznalost ústavních zákonů ČR nebo o vědomou manipulaci veřejností. V obou variantách to však nastoluje otázku slučitelnosti takového jednaní s vysokým postem ve státní správě. Takže jaký je vlastně mandát vlády a parlamentu ČR v této kauze? Z obecného hlediska o tom ani vláda jako celek nemůže závazně rozhodnout. Mezinárodní smlouvy České republiky musí totiž ratifikovat parlament, aby měli právní platnost. Tak je to aspoň psáno v Ústavě ČR hlava první článek 10. Tamtéž je psáno o pobytu cizích vojsk na území republiky Hlava druhá článek 43.

Vláda tedy bez ratifikace nemůže uzavřít mezinárodně závaznou smlouvu pro České republiku. Proces ratifikace dle Ústavy náleží pouze parlamentu jako nositeli lidové moci vycházející z voleb, kterých se účastnili právoplatní voliči. Přestože neoficiální jednaní mezi Prahou a Washingtonem probíhá několik let, jak o tom svědčí i výroky členů vlády a přestože o záměru vybudovat americkou základnu v ČR informovali média v zahraničí, tak ve volebních programech všech stran Poslanecké sněmovny ČR nebylo o tomto nejmenší zmínky. I pokud by se tomu tak stalo, tak při tak závažném rozhodnutí nelze spoléhat na oznámkování plnění předvolebních slibů voličům v následujících volbách. Jedná se sice o komplikované téma s komplikovanou debatou, která však logicky musí vyústit v jednoduchou odpověď. A tuto jednoduchou odpověď lze vyslovit v referendu.

Za Sovětů náš veřejný názor nebyl směrodatný pro dané dění. V situaci, kdy více jak polovina české veřejnosti nesdílí názor vysoké politiky by bylo arogancí moci neumožnit v demokracii lidem projevit svůj hlas. Samozřejmě v demokratůře něco takového nepadá do úvahy, tam plebs ohledně bezpečnosti země a závazků z toho plynoucích nemá, co mluvit. Tlak ze strany USA je značný jak o tom svědčí změna postojů šéfa ČSSD po rozmluvě s americkým velvyslancem. Druhým kamenem, o kterém byla řeč je postoj Ruska. Právo odmítnout takový projekt je jednou ze standardních možností projevu demokracie. Využila toho Kanada aniž by se USA odhodlaly k nějakým odvetným opatřením. Vybudovat podobné zařízení jedné supervelmoci, v blízkosti hranic druhé supervelmoci. Znamená angažovat se všemi z toho plynoucími důsledky, příklad Kuby nám může být mementem. Obzvlášť pokud se jedná o osobní iniciativu mimo rámec NATO a EU, kde jsme členy.