Kterak ministryně na argumenty zapomněla...

V neděli 4. února 2007 se pořadu TV Prima „Nedělní partie“ zúčastnila mj. ministryně obrany ČR, paní Vlasta Parkanová. Téma diskuse bylo jediné a samozřejmé – zřízení vojenské základny cizí mocnosti na území našeho státu. Paní ministryně, jako disciplinovaná členka vládního tábora, jehož předseda oceňuje své ministry jako „jedničky“ zdviženým prostředníkem, přišla samozřejmě příchod cizího vojska obhajovat.

Přesto, že mám na vybudování základen armády cizího státu jiný názor, než politická garnitura roku 1968 i ta roku 2007, považoval jsem paní Parkanovou za jednoho z mála inteligentních a snad i férových politiků, kteří chodí po půdě Strakovy akademie či Parlamentu ČR. Ovšem až do včerejška. To, co paní ministryně předvedla v „Partii“, se ani nedá nazvat fiaskem. Bylo to radarové kataklysma.

Paní ministryně začala diskutovat zvesela, na úvod hodila do placu několik pádných argumentů o nebezpečí, které nám hrozí z Íránu a Severní Koreje, jejichž režimy, disponující špičkovými technologiemi, kupodivu nemyslí na nic jiného než na vypálení záludné balistické rakety proti mírumilovným USA, případně, nebude-li foukat vítr správným směrem, tedy alespoň do České republiky, jejíž zásah asi vůdce států Osy zla rozechvěje blahem. Nechme však paní ministryni její názor, ačkoli ji lituji, žije-li neustále ve strachu před touto palčivou hrozbou.

Dále jsme se dozvěděli, že radarová základna USA není ve světě vůbec nic neobvyklého, ba dokonce snad obtížného. Právě takové přeci stojí mimo území USA přeci i ve Skotsku (světe div se, že, pane Blair) a v Dánsku (o Japonsku paní ministryně asi ještě neví) a nikdo samozřejmě nedemonstruje, proč také, naopak, všichni mají zřejmě radost. Zde ale utrpěla paní ministryně ve svém vystoupení první úder, a sice, když jí její oponent jemně sdělil, že „dánský“ radar nezkrášluje architekturu kodaňského předměstí, jak se paní ministryně dosud, patrně jako poslední v ČR, domnívala, ale stojí v tisíce kilometrů vzdáleném a z evropského pohledu velmi řídce osídleném Grónsku. Následně byla paní Parkanová ujištěna, že nikde na světě nestojí podobné zařízení v tak hustě osídlené a zároveň rozlohou tak nepatrné oblasti, jako jsou střední Čechy. Od chvíle tohoto zjištění začal výraz paní ministryně, vypůjčme si termín z krásného Menzelova filmu „Konec starých časů“, připomínat dřevěné hračky. Diskuze pokračovala a oponent základny, poslanec ČSSD Zaorálek (nedělejme si iluze, že být jeho strana ve vládě, nehájil by naopak výstavbu základny), uvedl celý sled argumentů, proč umístění základny cizí mocnosti tak, jak je navrhována, není pro ČR výhodné. Není účelem tohoto článku je opakovat, věřím, že je známe již všichni. Na to moderátor vyzval ministryni, aby reagovala. Paní Parkanová se však zmohla jen na kouzelné prohlášení, že v té záplavě své argumenty zapomněla. Nevím, kolik lidí si v té chvíli uvědomilo symbolický význam tohoto momentu, ale doufám, že co nejvíce. Ono opravdu není těžké zapomenout argumenty, pokud jsou tak slabé, že jimi skutečně nepřesvědčíte ani sám sebe. Není těžké zapomenout argumenty, které jsou jen snůškou účelových zdůvodnění.

Diskuse se poté proměnila v monolog, paní Parkanová již jen seděla a s nechápavým výrazem sledovala souvislý projev svého oponenta. Promluvila až na vyzvání moderátora k poslední otázce, a sice, zda referendum o základně ano, či ne. Promluvila, ale hlas se jí viditelně třásl, když nám oznamovala, že politici přeci nesmějí utíkat před odpovědností, kterou z nich nikdo nesejme a že k takovým otázkám, jako zrušení parlamentu, daní a právě umísťování cizích vojenských základen referendum být ani nemůže, protože lidé by rozhodovali emotivně a ne kvalifikovaně. Hlas se jí třásl, protože věděla, že lže – sama dokázala, jaké informace má ona, jak je schopna je posoudit a čím se rozhoduje. Srovnání nesmyslného referenda o zrušení parlamentu s naprosto legitimním rozhodnutím občanů státu o umístnění, dodejme, že o trvalém umístění, základny cizí armády na části státního území, a zejména u státu tak malého a tak hustě osídleného, jako je ten náš, je pouhou ukázkou hodně průhledného pokusu o manipulaci. Paní ministryně Parkanová, děkuji, nestojím o Vaši odpovědnost, nestojím o odpovědnost Vašeho předsedy vlády, který nám ji již nejednou ukázal. Věřím, že naši občané jsou schopni se rozhodnout sami a pokud řeknou své ANO, já budu první, kdo jim to bude přát. Přesvědčte je o tom, že přítomnost cizí armády je pro ně dobrá. Buďte politička a přesvědčte je. Od toho tady jste, ne od toho, abyste dělala rozhodnutí „za někoho“. A nezapomeňte, že i v roce 1968 tu byla jistá skupina politiků, kteří „vzali odpovědnost na sebe“, sejmuli ji z lidí a pozvali sem cizí vojska, aby si tu zřídila své základny. Není pravda, že je to dnes úplně jiné. Ta paralela je příliš okatá, než abyste ji zamluvili.

Na závěr ještě noticku, která mě napadla při čtení teletextu ČT, kde bylo uvedeno, že v okruhu 8,6 km od radaru se nesmí pohybovat nechránění letci (např. na rogalu). Přeci jen tedy radar bude pro lidi žijící kolem něho v tomto poloměru nezpochybnitelnou výhodu – bude to jedna z mála oblastí, kde se splní lidem dávný sen – pečení holubi tam budou lítat, s odpuštěním, do huby. A kdo bude mít velké štěstí, tomu přilétne třeba i pečený orel mořský, který do Brd prý také občas zavítá. Ano, pokusil jsem se o vtip, ale vůbec mi směšný nepřipadá.