Nebuďme sloni

Sleduji přes oceán dění kolem umístění válečného radaru na území České republiky. Jsem odkázán na internetová zpravodajská média. To, co čtu mezi řádky, mě šokuje svou precizností a úplností. Kdosi se rozhodl a všichni – politikové i novináři, kteří by je měli hlídat, táhnou unisono za jeden provaz. Nezůstala skulinka volná.

Už jsem tady upozornil na zřejmé podvody v anketách na iDnes týkající se souhlasu nebo nesouhlasu s umístěním radarů. Na dotaz Chtěli byste o americkém radaru v ČR rozhodovat v referendu? „odpovědělo“ údajně ve chvíli, kdy toto píši (21 hodin SEČ) 2204 lidí, že ANO a 3924, že NE. Dokázat zřejmou manipulaci s daty bude těžké, muselo by se příslušnou anketu nepřetržitě monitorovat v několikavteřinových intervalech, a ani to by případný podvod nemuselo odhalit. Mám podezření na manipulaci, nikoliv fakta, přiznávám. Jedno vím jistě. Upravit data do podoby, v jaké je chtějí vidět, je po technické stránce až trapně snadné. Proč si myslím, že jde o podvod? Intuice. Prostě nevěřím, že by lidé sami říkali, ne, ne, my o tom nechceme rozhodovat, to ať si rozhodnou povolanější, nás se to netýká. Proč by to dělali? Lidé jsou apatičtí, to ano, jsou zbabělí, jsou rezignovaní, ale takhle hloupí? Ne, nezlobte se, takhle hloupí nejsou.

Něco podobného provedli s námi v čase, když se rozhodovalo o vstupu do Evropské unie. Ale tenkrát jsem to ještě tak nesledoval a především jsem nevěřil, že by to bylo možné. Dnes už to téměř vím.

A nejde jen o zmanipulované ankety. Všiml jsem si, s jakou ochotou média uveřejnila informaci o včerejší proti-radarové demonstraci v Praze na Václaváku. Sešlo se tam prý kolem 150 lidí a chtělo se vydat k americké ambasádě, ale po rozhovoru s policií, která je přesvědčila, že to nemá cenu (nemá cenu! sic! důvod jako prase!), to vzdalo a rozešlo se v klidu do svých domovů. Média tuto demonstraci ochotně zveřejnila včetně slovního upozornění, že (jen tak mimochodem) se v zástupu objevily rudé vlajky se srpem a kladivem. A také to doložila příslušnou fotodokumentací. Opravdu tam byly.

Mně na tom zajímá několik věcí. Proč média věnovala pozornost takové pidi demonstraci, když v minulostí mnohokrát ignorovala demonstrace mnohem masivnější? Proč cítila potřebu zdůraznit (a doložit), že to vlastně demonstrovali komunisté?

Nevíte? Inu, protože ten někdo, kdo tahá za šňůrky, má ve svých službách i psychology. A ti mu poradili, že pokud si většina lidí udržuje nějaký nepohodlný názor, je třeba vytvořit pro ty lidi zdání izolace, pocit, že ten jejich názor je okrajový. Marginální. Že tím, že jej prosazují, patří do stejné skupiny, jako opovrhovaná politická strana, která stála republiku tolik bolestí. Je tak snadné tenhle pocit vzbudit. Stačí neumožnit žádnou diskuzi, důsledně publikovat články jen jedním směrem, vytvořit zdání, že skoro nikdo neprotestuje (např. formou manipulace s anketami), nechat proběhnout na rychlo svolanou, předem zpackanou (a kdo ví, jestli ne v režií loutkařů připravenou) manifestaci, poslat do té manifestace několik lidí s vlajkami s nenáviděnými symboly a zajistit, že se obrázky s těmito symboly dostanou do masmédií. Nestojí to skoro žádné prachy. Každý, kdo se na to podívá, a kdo třeba pochybuje o tom, že radary jsou správná věc, se musí zamyslet sám nad sebou ve stylu „na čí straně vlastně stojím?“

Dále je třeba mobilizovat pátou kolonu mezi umělci a známými mediálními a populárními osobnostmi. Ti dodají všemu patřičného lesku a zdání samozřejmosti. Mluvím např. o s. Neffovi z Neviditelného psa, který se svým úvodníkem z 22. ledna dokázal nadělat zcela nepředstavitelně do našeho hnízda.

A samozřejmě v průběhu vymývání mozku masivně a opakovaně lhát. Čím sprostší a hutnější lež, tím větší má šanci, že bude považována za pravdu. Zvlášť když žádný jiný názor se do médií neprobojuje. Takže se to celé doladí mimořádně propagačními články, jako například Česko, lovec raket? Ano z klávesnice jakéhosi Viliama Bucherta. Článek je proložen pod-titulky jako A co třeba Hizballáh? kde se nás snaží autor přesvědčit, že Hizballáh je organizace šílenců nemajících nic lepšího na práci, než napadnout jakousi směšnou zemičku par tisíc kilometrů vzdálenou. Jen tak. Protože to jsou ničemové od přirození. A další pod-titulek mě opravdu zvedl ze židle: Referendum? Ne! Všimněte si toho vykřičníku. To aby bylo jasné, že ten, kdo to píše, je autoritou. Ne nadarmo se tomuto větnému útvaru říká věta rozkazovací. Tak pod tím titulkem pak autor snáší vyčpělé, tisíckrát omleté pseudo-důvody. Ani je tady nebudu opakovat, abych si tím humusem nezapatlal stránky. Přečtěte si je sami, pokud vás zajímají.

A jak už jsem řekl, žádný seriózní článek proti radarům uveřejněn nikde nebyl, není a nebude. Stejně jako v dobách před referendem o vstupu do EU nikdy nebyly oficiálně uveřejněny důvody proti.

Stále čekám, až se ozve hlas nejpovolanější. Všimli jste si, že se prezident dosud oficiálně nevyjádřil? Nebo mi to uniklo? Proč mlčí? Myslím, že ho zastrašili. Něco ve stylu „my tě necháme v klidu odejít do prezidentského důchodu s poctou a slávou a ty budeš držet hubu a krok. Nebo začneš zlobit a pak počítej s následky.“ Konečně Klaus už také není nejmladší a bojovat sám proti jednotné a jednolité mase zmrdů musí být vysilující. Což ho ovšem neomlouvá. Jednou je to jeho práce, dal se na vojnu a měl by bojovat do poslední chvilky.

Víte, jak se cvičí slon?

V mládí se připoutává krátkým řetězem s ostny k silnému kůlu. Kdykoliv se pokusí odejít stranou, ostny ho zraní a řetěz ho strhne zpátky. V dospělostí stačí pak takového slona přivazovat mnohem tenčím řetězem k úplně vetchému kůlu. Slon by ho vytrhl jedním krokem, kdyby se zapřel. Ale on to neudělá. Celý život už zůstane na řetězu, protože věří, že nemá dost sil, aby se z něj dostal. A že by to bolelo.

Chci tím článkem především sdělit to, že nás – lidí se zdravým rozumem není málo. Ten pocit osamocení je úmyslně infikován do našich mozků psychology ve službách zločinců, nenechme se tím ošálit. Oni se nás ve skutečnosti hrozně bojí. Jsme – a je nás drtivá většina - všichni oběti masivního podvodu a nechutné manipulace. Nebudu říkat, co bychom měli. Všichni to víme. Měli bychom zvednout zadky ze židlí a konečně se začít chovat podle síly, kterou máme.