Rakovina přírody – člověk

Není pochyb o tom, že svět, jenž nás obklopuje – příroda a její zákonitosti (ať je nazýváme Bohem, Prozřetelností či jakkoli jinak) – tvoří naprosto dokonalý harmonický systém. Až na jedinou výjimku: Člověk a jeho dílo.

Existují filozofické názory, podle nichž je náš svět jen nepatrnou součástí dalších světů, stejně jako jsou atomy a buňky součástí světa našeho. Nelze ani vyloučit, že celá naše Sluneční soustava tvoří atomický prvek nějakého vyššího světa. A mohli bychom pokračovat dále a hlouběji v tom, co se vymyká běžnému lidskému chápání a od pradávna naplňuje svět lidské fantazie.

Tyto názory mi jsou poměrně blízké, proto přijmu tezi, že příroda je nejen tvořena živými organismy, ale i sama takový živý organismus tvoří. Naprosto dokonalý živý organismus, v němž smrt i zrození mají stejně důležité místo (představující pouhou změnu substance), a který nezná nemocí ve smyslu nemocí organismu lidského. Až na jedinou a to velmi závažnou. Je to nemoc, jež ten „náš“ – dosažitelný – svět a tedy i nás samotné přímo existenciálně ohrožuje.

Nemoc, o níž mluvím, bychom mohli nazvat rakovinou přírody. A tou není nic jiného, než lidstvo a jeho výtvory. Ano, člověk v přírodě od jistých dob působí jako cizorodý prvek – zmutované rakovinové bujení, jež bezohledně a paraziticky odčerpává její zdroje pro svůj další zhoubný rozvoj. Plánovitě si usurpuje stále větší část svého okolí.

Necitlivé zásahy do krajiny, znečišťování vod i ovzduší, drancování životního prostředí, bezmezná těžba, zrůdné zacházení se zvířaty, narušování celkové rovnováhy ekosystému, atd.. Absolutní neúcta k hodnotám, jež by měly být posvátné.

Těžko určit počátek nemoci. Okamžik, kdy se z člověka – součásti (nikoli nedílné) přírody, stal člověk – rakovina přírody. Ale abych nebyl nespravedlivý, tato diagnóza se netýká celého lidstva, ale jeho podstatné části. Stále ještě existují lidé, kterým není osud světa lhostejný.

Vážím si všech, kteří začínají u sebe a snaží se minimalizovat škody, jež přírodě působí. Ať už pořádají sběr odpadků v lesích nebo odmítají jíst maso z nešetrně chovaných a zpracovávaných zvířat (eufemisticky řečeno; toto téma je natolik alarmující, že se k němu určitě vrátím v některém z dalších článků). Avšak tyto postoje jsou jako pomyslné kapky v moři, zapotřebí je koncepčních a globálních změn jdoucích ruku v ruce s jejich vymahatelností (represivní složkou).

Jako takřka u každého závažnějšího problému stačí hloubavější pohled a nelze neidentifikovat příčinu: SYSTÉM. Systém, který nastavuje pravidla a jejich vymahatelnost. Systém, který určuje priority. Systém, pro nějž je nejdůležitějším posílení své vlastní moci buď co buď. Příroda a přírodní zákony jsou pro něj něčím, co existuje jaksi mimoděk a slouží pouze k uspokojování lidských potřeb.

Kdo však stojí za systémem nerespektujícím přírodu a její zákony? Za těžařskými koncerny? Za zbrojovkami? Za masokombináty? Za zkorumpovanými politiky? Za médii?

I původně chvályhodné myšlenky pomoci eliminovat zhoubný vliv člověka se pro některé staly komerčním artiklem. K cynické dokonalosti dohnaly myšlenky ochrany přírody různé strany „zelených“. Pro ně se staly nejlépe prodejným politickým gulášem a výborným populistickým obalem jejich skutečného – rudého – smyšlení. Mistrně využívají líbivá slova o ochraně přírody, aby zakryli svou skutečnou tvář. To je však jiné téma.

Situace se zdá býti bezvýchodná. Nikdo nedokáže objektivně posoudit, je-li možné negativní vývoj zvrátit. Povinností každého by však mělo být se o to aspoň dle jeho sil pokusit.

Lék existuje – změna systému a návrat zpupného člověka k přírodě.

Respekt a pochopení nejdokonalejších zákonů. Po dobrém či po zlém.

Nepochybuji o tom, že si s lidstvem příroda nakonec poradí. Otázkou je zda to lidstvo přežije.