Jaký jsi byl, roku 2006?

Oblíbená činnost všech editorů je s koncem roku hodnotit jeho průběh. Sám jsem to dělal z počátku poměrně pravidelně, dokonce jsem zkoušel hádat, co nám přinese příští rok, poslední roky jsem toho nechal, protože se mi zdálo, že se opakuji, a že nic pozitivního o přicházejícím roku nemohu napsat. Tentokrát mi připadá, že bych mohl být malinko optimističtější, tak proč to nevyužit.

Co se povedlo

Takže co se změnilo v roce 2006? A co se povedlo a nepovedlo? Někteří komentátoři označují právě uplynulý rok za rok zlomu. Stalo se toho dosti a ještě lepší je to, že se nestalo pár věcí, kterých jsme se všichni báli. Tak především nestal se útok na Írán. Což samozřejmě nevylučuje, že ještě nepřijde. Nicméně mi připadá v této chvíli dosti nepravděpodobný. Dále nestal se další fingovaný teroristický útok v USA, který by posloužil jako zástěrka pro vyhlášení stanného práva.

Podle mého názoru byl právě uplynulý rok opravdu rokem přechodu, kdy se síly zla vyčerpaly a svět se začíná navracet k normálu. Zločinecká klika v americké vládě je definitivně v defenzivě a je na odchodu. Projekt PNAC, který měl umožnit Americe ovládnout toto století na celé planetě, se nedaří uskutečnit, Amerika jako velmoc končí. Nikdy to nebylo tak zřetelné. Tragikomická postavička Georga W. Bushe se ovšem natrvalo zapsala do dějin lidské společnosti a to mě zlobí, protože si to nezaslouží. Ale ať se mi to líbí nebo ne, Bush vešel do dějin jako ten nej- nej- nejnekompetentnější, nejneschopnější, nejhloupější, nejnebezpečnější a nejfanatičtější prezident v historii nejen Spojených států, ale myslím, že celého světa. Říká se, že není mrak, aby neměl stříbrnou obrubu a na každém zlu je kousek dobra. Ale v případě Bushe to neplatí. Marně se člověk snaží oprostit se od emocí a hledat nějakou – alespoň malinkou - pozitivní věc na jeho vládě. Nenajde. Ať sáhl na cokoliv, udělal to špatně. Hodilo by se na něj aplikovat starou anekdotu: „Z kádrového posudku jednoho důstojníka: Je tvrdý, energetický a rázný. Rozhoduje se rychle a blbě.“ Myslím, že žádný státník nikdy neublížil své zemi tak moc, jako George W. Bush Americe a bude zcela jistě trvat generace, než jeho duch vyvane.

Je ovšem pravdou, že toto mé pozorování není už žádným tajemstvím a média celého světa se do Bushe obouvají zcela nepokrytě. Hon na Bushe se stal oblíbeným zdrojem zábavy všech novin, to, co původně publikovalo jen několik internetových stránek (a Zvědavec byl mezi nimi), lze nyní najít i na oficiálních serverech velkých magazínů a novin. (Čímž mimochodem význam těch několika „disidentských“ webových stránek, včetně Zvědavce poklesl. Ještě se k tomu dostanu. -( Nic není dokonalé.)

Píšu to jako nekrolog za Bushe, jako kdyby Bush už byl pryč, ale ten strašák zatím neodešel a je jisté, že ještě napáchá hodně škod, než se ho svět zbaví. Nicméně rok 2006 byl rokem zlomu, kdy jeho neschopnost a nebezpečnost už začala být zřejmá i jeho bývalým příznivcům a sponzorům, a to je důležité.

Oficiální teorie o událostech z 11. září 2001 je stále méně udržitelná. Ve světě už dlouho převažuje počet těch, kteří jí nevěří, nad počtem stále věřících. Myslím ale, že poprvé v uplynulém roce přesáhl i počet pochybujících Američanů polovinu jejich populace. Někde jsem četl číslo 53 %. Více jak polovina Američanů se nyní domnívá, že to byla práce jejich vlastní vlády. Je to jako puklina na stěně obřího akvária. Ta puklina se šíří. Až překročí hranici udržitelnosti materiálu, to bude povodeň, která smete mnoho. Bohužel je téměř jisté, že praví strůjci ujdou spravedlnosti.

Co se dále povedlo v uplynulém roce? Sionisté dostali na frak a to hned na několika frontách. Poprvé v Libanonu vojensky, podruhé průběžně v médiích. Jejich zvěrstva se nepodařilo utajit, díky internetu ví svět dnes dosti přesně, o co jim jde, a žádný oficiální tisk a propaganda to nedokáže zamaskovat.

Stále více je rovněž zřejmé, že se nepodaří uzákonit jediný možný výklad minulosti ohledně holocaustu. Navzdory drakonickým zákonům, nebo možná právě díky jim, mnoho lidí začíná pochybovat a některým myslícím soudcům už to také pomalu dochází – viz rozhodnutí rakouského soudu o podmínečném propuštění historika Davida Irvinga. Lze předpokládat, že tento trend bude pokračovat.

Co se nepovedlo

Tak především – klima. Naše planeta je nemocná. Prochází změnami a není už o tom žádných pochyb. Dnes, 1. ledna, venku je deset stupňů nad nulou. Mám připravené krmení pro ptáčky, luj pro sýkorky, nové krmítko, nic z toho není potřeba. Ptáčci se chystají hnízdit, jsou úplně popleteni. A nejen oni.

Průměrná teplota roste dramaticky rychle, mnohem rychleji, než předpovídaly matematické modely. Donekonečna se můžeme přít o to, zda za to mohou lidé nebo ne, faktem je, že nedělají téměř nic proto, aby tyto změny zastavili nebo alespoň zpomalili. Kromě tlachání.

Soukromí

Je s ním definitivně konec. Úroveň šmírování vlád a korporací se blíží maximu, není už nic, co by se podařilo utajit. Žijeme jako v akváriu. Všichni. Nedávno jsem dočetl Zamjatinův román My. Popisuje v něm město, kde domy mají průhledné stěny a všichni vědí o všech všechno. Nepotřebujeme průhledné stěny, abychom dosáhli téhož efektu. Stačí snížit cenu magnetických médií a zmnohonásobit jejich kapacitu a výkon počítačových procesorů. Všudepřítomná kamerizace, propojení obřích databází napříč hranicemi, sofistikovaný software schopný vyhledat a propojit zdánlivě nesouvislé věci – to vše skládá o každém z nás obraz tak detailní, že kdybychom ho sami znali, asi bychom se lekli. Šokující na tom všem není ani tak rychlost a kvalita detailů o každém jednotlivci, jako to, že většině lidí vůbec nevadí.

Dokonce se mi začíná zdát, že hrozba povinného čipování lidí čipem RFID pod kůží se nemusí naplnit. Protože nebude potřeba.

Je rovněž zřejmé, že moc mezinárodních korporací za uplynulý rok opět vzrostla a jsou to dnes ony, které beztrestně diktují zákony proti lidem a proti planetě, kupují si politiky a celé vlády. Chamtivost a bezohlednost těch nejbohatších nese ovoce a zatím nevidím moc, která by se jim dokázala postavit.

Politická korektnost

byla povýšena na jedinou možnou normu. Všiml jsem si, že i její zastánci se tomu označení nevyhýbají a klidně přiznávají, že jsou politicky korektní. Říkají: „Ano, jsme politicky korektní, ale musí to tak být. Žádný jiný přístup není možný.“ To je velmi chmurné pozorování. Natrvalo se mrzačí jazyk normalizováním výrazů, kterým jsme se před několika roky smáli, a které dorůstající generace již berou jako samozřejmost.

Zastánci politické korektnosti dočasně přitlumeni poněkud pravicověji laděnými vládami v různých zemích nejen že nezeslábli, ale naopak posílili a je jasné, že jejich teror propukne ještě okatěji při první příležitosti více kecat do vlád. A ona přijde. A protože lidé mají krátkou paměť a jejich schopnost přizpůsobení se je pružná, nebude trvat ani jednu generaci, aby všeškrtící pařát politicky korektního myšlení přirozeně ovládl všechny aspekty našich životů. On už je ovládá teď, jediné, co mu stojí v cestě, je několik starců, kteří na ni ještě upozorňují jako na nebezpečí. Ale čas starců je konečný a čas politické korektnosti není.

Zvědavec

Původně jsem chtěl napsat články dva. Jeden všeobecný týkající se změn na planetě, druhý osobnější zaměřený na tento server. Ale nakonec jsem si řekl, že to spojím.

Pro Zvědavce byl rok 2006 nejúspěšnějším rokem za svou devítiletou historii. V dubnu jsme představili nové logo Zvědavce a otevřeli fórum Zvědavce a o měsíc později přibyly stránky Blogujte se Zvědavcem. V červenci dostal Zvědavec nový, profesionální design. A v listopadu jsme otevřeli nový obchod Zvědavce. Ne všechno bylo úspěšné. Například blog Zvědavce se zřejmě neuchytil a já teď přemýšlím, jestli jej zrušit nebo ponechat. Ale ostatní změny a rozšíření byly, myslím, čtenáři přijaty celkem kladně a jsou využívány. V roce 2006 jsme publikovali 402 hlavních článků a 320 zpráv v rubrice ve Zkratce. Dostali jsme se i do encyklopedie. I když příliš nesouhlasím s celkovým laděním hesla Zvědavec, na druhé straně uznávám, že to mohlo být i horší.

Návštěvnost Zvědavce za uplynulý rok nevzrostla, šťoura by to charakterizoval jako stagnaci. Míváme denně 8 až 10 tisíc unikátních návštěv. Přibližně stejný počet jsme měli i minulý rok. Mám pro to i určité vysvětlení. Minulý rok byl poměrně klidný na velké události. To za prvé. A za druhé, masmédia začala psát podstatně otevřeněji. Musela. Nedalo se to už dále utajovat. Co se různých, tzv. konspiračních teorií týče, mnohé z nich přestaly být konspiračními a staly se pravděpodobnějšími. Dokud byl Zvědavec jeden z mála serverů, který otevřeně psal proti Bushovi a jeho klice a proti sionistům, bylo to něco nového a lidé tyto informace aktivně vyhledávali. Dnes, kdy si protibushovský článek lze přečíst skoro všude, ztratil Zvědavec malinko na své výlučnosti. Je to důvod ke smutku? Myslím, že ne. Dokonce mi to vyhovuje. :-)

A jedna dobrá zpráva na závěr

Úmyslně jsem si to nechal na konec. Byl by to námět na samostatný článek. Totiž všechno to, co se stalo (i nestalo), za všechen pozitivní (i negativní) vývoj vděčíme – no ano – internetu. My, kteří v tomto čase žijeme, si to málokdy uvědomujeme, protože jsme jaksi přímo uprostřed a pro samé stromy nevidíme les. Ale jsem si jistý, že budoucí generace, pokud nějaké přijdou, budou pohlížet na toto desetiletí jako na nejúžasnější zlom ve vývoji lidstva. Právě díky internetu. Někdy se přirovnává význam internetu k významu vynálezu knihtisku. Byl to právě knihtisk, který umožnil širší publikování myšlenek a názorů a podlomil předtím ničím neohroženou všemocnost církve. Přirovnal bych objev knihtisku k jednomu jedinému blogu kdesi na internetu. Tolik měly tehdy nově tištěné knihy čtenářů. A dnes je těch blogů nespočítatelně. Ovlivňují nejen obyčejné čtenáře, ale i politiky a velká média. Žádná špinavost nezůstane dlouho utajená. Tatáž ztráta soukromí, která platí pro nás, platí i pro veřejně činné osoby a pro ně ještě mnohem více. Každý podvod politiků je okamžitě odhalen a přetřásán. Jestliže se neokonzervativcům a sionistům nepodařilo provést další teroristický útok na půdě Spojených států, je to především zásluhou internetu, neboť právě tam, ve světě blogerů, se o všech možných i nemožných kurzech dalších akcí předem mluvilo. A tím, že byly zveřejněny, se už nemohly dost dobře stát. Výbuch malé jaderné nálože kdesi v americkém přístavu? Jsem si téměř jistý, že s ním bylo počítáno stejně jako s dalšími šílenostmi. Ale všechny varianty byly předem zveřejněny a tím zanikla možnost překvapení. To se podařilo jen jednou, 11. září 2001.

Na serveru BL (mimochodem, musím je pochválit za poslední články, popravu Saddama zprostředkovaly profesionálně a špičkově) v zajímavém článku Budoucnost bude bez náboženství a bez válek uvádějí, že někteří filozofové se domnívají, že zmizí násilí. Cituji:

Steven Pinker, psycholog z Harvardské univerzity, si myslí, že podle jeho názoru zmizí násilí: "Většina lidí, jimž se dělá špatně z krvavé historie dvacátého století, považují toto tvrzení za neuvěřitelné. Avšak, pokud vím, veškeré systematické pokusy zdokumentovat výskyt násilí během století a tisíciletí (a zejména za posledních padesát let) dokazují, že celkový trend směřuje k poklesu násilí."

John Horgan ze Stevensova technologického ústavu v New Jersey se optimisticky domnívá, že "jednoho dne válka, organizované skupinové násilí velkých rozměrů, zcela skončí."

Nevím, jestli je to dobře. Trošku mě zaráží ta globálnost všeho toho dění.

Rok 2006 byl podle mnohých rokem zlomu. Zdá se, že v některých oblastech jsou důvody k mírnému optimismu. Tak jen aby nám vydržel. Ten optimismus. A tohle přeji všem čtenářům Zvědavce na prahu roku 2007.