Nálada v Latinské Americe jako po studené válce

Nebyly to jen americké volby, co Bushově vládě minulý týden přineslo špatné zprávy. Občané Nikaraguy si 5. listopadu odhlasovali návrat bývalého levicového prezidenta Daniela Ortegy k moci.

V atmosféře připomínající studenou válku se představitelé USA neúspěšně pokusili zvrátit volby ve prospěch Ortegových oponentů. Jejich vměšování však selhalo.

Nikaragua, země zpustošená desetiletími diktatury a občanské války, je po Haiti druhá nejchudší země v Latinské Americe a Karibiku. Se skoro 80% obyvatelstva žijícími v chudobě pro Spojené státy sotva představuje bezpečnostní hrozbu. Ale i přesto se pravicoví vědátoři se svými zastaralými a nepodloženými předpověďmi úpadku demokracie snažili vítězství Ortegovy strany Sandinista předejít.

Ortega byl vůdcem revolučního hnutí proti dlouhotrvající a brutální Somozově diktatuře, a vládl Nikaragui během války proti Amerikou podporovaným „kontras“. Od roku 1990, kdy prohrál volby, byl terčem mnoha obvinění – od korupce a zneužívání pravomocí člena nikaraguyského zákonodárného shromáždění až po sexuální zneužívání své nevlastní dcery. Jenže Nikaraguyští voliči byli ochotní dát Ortegovi další šanci.

Zatímco během letošních zhruba deseti latinskoamerických voleb zůstala Bushova vláda překvapivě potichu, američtí představitelé, včetně velvyslance Paula Trivelliho a ministra obchodu Carlose Gutierreze, veřejně vyhrožovali, že pokud bude Ortega zvolen, přijdou represálie.

Když se den voleb blížil a Ortega byl v průzkumech stále favoritem, republikánští členové Kongresu vystupňovali tlak hrozbou zastavení pomoci a zablokování milionových částek, které imigranti, žijící ve Spojených státech, každoročně posílají svým chudým příbuzným v Nikaragui.

Občané Nikaragui znají americké ekonomické embargo a vojenskou tyranii velice dobře. Už si je vyzkoušeli v 80. letech, kdy byl Ortega naposledy v prezidentském úřadu. Voliči však neustoupili.

S Ortegou u moci se Nikaragua připojuje k latinskoamerickým zemím, jejichž voliči využívají sílu demokracie k tomu, aby ukázali svým vůdcům nespokojenost s jejich vládní korporativně-přátelskou politikou svobodného obchodu.

V Latinské Americe jsou od Bolívie po Argentinu voleni politici, kteří jsou kritičtí k reformám volného trhu a slibují větší zaměření na vládní sociální programy pro pomoc chudým.

Bushova vláda by měla brát nikaraguyské volby jako možnost ke zvážení své politiky vůči Latinské Americe.