Jak můžeme dovolit, aby to pokračovalo?

Korespondent deníku Harretz Gideon Levy minulou neděli ve svém článku popsal nemilosrdně situaci v městu Beit Hanoun v severní Gaze. Napůl vážně navrhnul, že izraelští kolonisté, kteří minulý rok opustili Gazu v rámci „stahování“, by se měli vrátit, aby sloužili jako „poslední lidské štíty pro jeden o půl milionu obyvatel, kteří nyní představují jednu z nejvíce bezmocných populací na světě. Uvěznění, bez jakékoli pomoci, vystaveni vyhladovění. Nechráněni, bez jakékoli ochrany, stali se kořistí v rámci mstivých operací Israel Defense Force“.

Jak to můžeme my, Američané, ignorovat? Jak to můžeme snášet? Jak můžeme snášet další placení izraelských zvěrstev? Jak můžeme vůbec umožnit páchání těchto nelidskostí v našem jménu, bez křiku o hororu, bez svržení naší vlády, která sedí a nechá proudit peníze a zbraně k udržení tohoto hororu, místo aby přerušila jakékoli vztahy s nacistickou vládou Izraele?

„Od léta bylo spáleno 350 mrtvých“, pokračuje Levy, „Gaza hrozí, že se stane Čečnou. Jsou zde v Gaze tisíce zraněných, nepohyblivých a válkou deprimovaných lidí, bez šance na jakékoli ošetření. Ti, kteří jsou odsouzeni k dýchacím respirátorům, jsou odsouzeni k smrti vzhledem k častým výpadkům proudu, jak Izrael bombarduje elektrárnu. Desetitisíce dětí trpí existenční úzkostí, zatímco jim jejich rodiče nemohou pomoci. Jsou svědky toho, co ani pamětníci v Gaze ještě předtím neviděli.“

Horor je nepopsatelný, nejsem toho schopna. Ani Levy.

„Kdokoli tomuto nevěří, může přijet do Beit Hanoun, hodinu cesty z Tel Avivu. Trauma ve městě, které během jediného týdne na počátku listopadu ztratilo téměř 80 svých synů a dcer, se zde jen zintezivňuje. Stíny lidských bytostí se potulují ruinami. Minulý týden jsem potkal lidi, kteří byli vyděšení, deprimovaní, zranění, ponížení, truchlící a zmatení. Co jim člověk může říci? Že by měli přestat odpalovat rakety Kásam? Většina z nich ale do toho není vůbec zapojena. 6e by měli vydat Gilada Shalita? Co s ním mají společného? Vědí jen jediné, že se IDF vrátí a vědí, co to pro ně bude znamenat: více zatýkání v jejich domovech po celé týdny, více smrti a ničení monstrózního rozsahu, bez jejich jakéhokoli provinění. Na témném izraelském jižním dvorku se odvíjí humanitární tragédie velkého rozsahu. Izrael a svět, včetně arabských států, zavírají oči a nakonec, jakkoli to zní absurdně, se mohou těšit na návrat osadníků. Situace je beznadějná.“

Jak vůbec můžeme umožnit, aby toto vše pokračovalo, bezstarostně to ignorovat a bezstarostně podporovat „právo Izraele na obranu“, ignorujíce absenci jakékoli aktuální hrozby Izraeli, bezstarostně předpokládat, že je správné a vhodné vraždit, nechat vyhladovět, věznit, odejmout zdravotní péči, vypnout vodu celému lidu jednoduše jen proto, že nejsou Židy a brání se izraelské nadvládě?

„Brutální a zvrácené ideje mezi sebou soutěží“, pokračuje Levy, „ministr obrany navrhuje likvidaci a ministr zemědělství navrhuje ještě tvrdší akci, jeden prosazuje „oko za oko“, druhý chce „vymazat Beit Hanoun“ a třetí by „srovnal se zemí Beit Lahiya“. A nikdo se nazastaví ani na moment, aby se zamyslel nad tím, co říkají. Co přesně znamená „vymazat Beit Hanoun“? Co má tato mrazivá slovní kombinace znamenat? Město s 30 000 lidmi, většinou dětmi, jehož míra smutku a utrpení po dlouhou dobu dosahuje bodu zlomu, nezaměstnanost a hlad, žádná současnost a žádná budoucnost, žádná ochrana před násilnými izraelskými akcemi, které ztratily veškerou lidskou úměrnost.

„Úměrnost je třeba také třeba při porovnání rozsahu utrpení v sousedním městě Sderot (izraelské město často zasahované palestinskými raketami Kásam). Mělo by být upřímně prohlášeno: Utrpení Sderotu, jakkoli bolestné a náročné, není nic ve srovnání s utrpením svých sousedů. Sderot nyní truchlí pro jednoho mrtvého, zatímco Beit Hanoun truchlí pro téměř 80 mrtvých... Přispělo nějak zbytečné vraždění lidí v Beit Hanoun nějak k bezpečnosti obyvatel Sderotu? Události posledních dnů jasně demonstrují, že odpověď zní ne...“

Gaza bude brzy jako Dárfůr, jenže zatímco svět poskytuje jistý druh pomoci Dárfůru, stále se neodvažuje angažovat se v Gaze. Místo bojkotování toho, kdo týrá obyvatele Gazy, bojkotuje svět jeho oběti a blokuje pomoc, která je tak zoufale potřeba. Desítky tisíc dělníků, kteří nedostávají své skrovné mzdy kvůli bojkotu jsou světovým dárkem pro Gazu, zatímco je Izrael nejen vraždí, ale krade jim jejich peníze, uzamyká je ze všech stran a znemožňuje jim se vyprostit.“

jak můžeme dovolit, aby toto pokračovalo? Kanál C-SPAN tento týden sbírá jednominutové video nahrávky, které začne vysílat na Den díkuvzdání, a které odpovídají na otázku „co Vám dává být Američanem?“. Nemám videokameru a nemám v úmyslu nahrát toto prohlášení, ale tato výzva mne nutí přemýšlet. Znamená být Američanem to, že musím sedět na zadku a tiše umožnit mé vládě vyhladovět celý palestinský lid, ve jménu nějaké oddanosti k vlajce a právům přiznaným jen nějakým lidem? Znamená to, že musím schválit, či prostě jen akceptovat, podlidské chování nejbližšího spojence mé vlády, Izraele?

Nebo to, že jsem Američan, znamená, že musím něco udělat – přinejmenším mluvit, křičet – abych zastavila krvácení nevinných způsobené USA a Izraelem? A neznamená být Američan také to, že musím vyzývat své krajany, aby rovněž promluvili? Zde je výzva: kterýkoliv Žid kdekoli, který umožňuje Izraeli páchat tyto zločiny a prosazuje tuto politiku ve jménu všech Židů – pro Izrael to znamená, že jedná jménem Židů kdekoli na světě – bez toho, aniž by promluvil proti Izraeli, bez hlasitých protestů, se musí stydět. Jakýkoli Američan, který dovoluje USA podporovat Izrael – podporovat jej vojensky dodávkami zbraní za miliardy dolarů každý rok a podpírat ho morálně a psychologicky – bez hlasitých protestů, by se měl stydět. Přišel čas povstat a být Američanem skutečně hájícím spravedlnost, lidská práva a lidskost.

Můžeme přehlížet odvahu Gideona Levyho promluvit pravdu? Palestina je svědomím nás všech.