Obrací se karta?

Tak, mistni marxisti a antisemitisti, jak vysvetlite, ze zli ti Republikani, kteri kradou ropu irackym detem pod vedenim svetoveho zidovstva :) tentokrat nezfalsovali volby? Jakto, ze nezfalsovali elektonicke hlasovaci stroje? Jurgen von Krebst (Z diskuze v rubrice Ve zkratce)

Ano, jak je to možné?

Čekali jsme, že to bude horší, přiznejme si to. Hlasovací automaty používané v amerických volbách jsou doslova proslaveny svou nespolehlivostí. I při těch (volbách), které zrovna dobíhají, se objevil dlouhý seznám selhání. Pokud vás to zajímá, zde je seznam článků (všechny v angličtině) rozebírající do detailů problémy kolem počítačového hlasování: Vote fraud.

V podstatě existují dvě vysvětlení, proč volby dopadly takto a ne jinak. Pojďme se nejprve podívat na to konspirativnější. Často si v poslední době vzpomenu na článek Henryho Makowa Dobrá zpráva! Média začínají psát pravdu. Proč? Ocituji z něj kousek:

Možná to zní příliš optimisticky, ale způsob, jakým masmédia začínají psát o hledačích pravdy kolem 9/11 naznačuje, že v dohledné době nebude ani útok na Írán, ani další falešný teroristický poplach. Myslím, že se bankéři právem obávají, že ztrácejí vliv na americké veřejné mínění. Bush pro ně sehrál roli užitečného idiota, ale je na čase, aby šel.

S tím by mohl souviset i výrok připisovaný Franklinu D. Rooseveltovi: In politics, nothing happens by accident. If it happens, you can bet it was planned that way. (V politice se nic neděje náhodou. Pokud se něco stalo, můžete se vsadit, že to tak bylo plánováno.)

Druhé vysvětlení je ještě jednodušší. Prostě žádná konspirace není. Volby nebyly zfalšovány, volební automaty fungovaly víceméně spolehlivě. Lidi vyjádřili svůj názor.

Kde je pravda?

Pro odpověď bych si vypůjčil kousek z Orwella:

„Existuje Velký bratr?“

„Samozřejmě že existuje. Strana existuje. Velký bratr je ztělesněním Strany.“

„Existuje stejně jako já?“

„Ty neexistuješ,“ řekl O’Brien.

Znovu ho zachvátil pocit bezmocnosti. Znal, nebo si dovedl představit argumenty, které dokazovaly jeho neexistenci; ale to byly nesmysly, jen slovní hříčky. Není sám výrok Ty neexistuješ logicky absurdní? Ale jaký má smysl to říkat? V duchu se otřásl, když pomyslel na šílené argumenty, na něž se nedalo odpovědět a kterými ho O’Brien zničí.

„Myslím, že existuji,“ řekl unaveně. „Uvědomuji si vlastní identitu. Narodil jsem se a zemřu. Mám ruce a nohy. Zaujímám jistí bod v prostoru. Žádný jiný pevný předmět nemůže současně zaujímat týž bod. Existuje Velký bratr v tom smyslu?“

„To je bezvýznamné. Existuje.“

„Zemře Velký bratr, jednou?“

„Samozřejmě ne. Jak by mohl zemřít? Další otázku.“

„Existuje Bratrstvo?“

„To se, Winstone, nikdy nedovíš. Jestli se nám zachce tě propustit, až s tebou skončíme, a dožiješ se třeba devadesáti let, stále ještě nebudeš vědět, zda odpověď na tuto otázku zní ano či ne. Pokud budeš žít, zůstane to v tvé mysli jako nerozluštěná hádanka.“

Obávám se, že jsme na tom stejně. Nikdy se nedovíme, jestli tyto (a kterékoliv jiné události v politice) se staly proto, že byly plánovány nebo prostě vyplynuly přirozeně.

Ale nedělejme si iluze, že se nějak podstatně změní americká politika navzdory tomu, že senát i kongres teď ovládli demokraté. Jednak je jejich většina jen marginální, jednak sami nemají žádný lepší program ani plán (až dosud byli zcela neviditelní a bezbarví) a jednak jde o stejný typ lidí, jaký je právě na odchodu z obou komor. Systém by se musel změnit, ne tváře v lavicích.

Zřejmě dojde k mírnému zlepšení co se týče ochoty USA vyjednávat s arabskými státy a vůbec se světem. Ne kvůli přítomnosti demokratů, ale proto, že Američanům už nic jiného nezbývá. Nové ksichty naznačí světu, že „teď jsme ochotni jednat.“ Někde jsem četl, že jednou z priorit demokratů bude prosadit manželství gayů a lesbiček, podporovat výzkum embryonálních kmenových buněk a řešit jakési sociální programy pro chudé. Jako kdyby nebylo nic důležitějšího. Nikde v jejich programu jsem nenašel nic o pokusu snížit obchodní deficit a zadlužení, nic o zastavení outsourcingu nebo - chraň pánbůh – o zrušení Patriot Act, propuštění vězňů z koncentráku na Guantanamo, o nastolení právního státu a o omezení moci policie.

Přesto všechno si myslím, že si svět trošku oddechne. Co bude dál, neví nikdo. Nechme se překvapit.