Život amerického Žida v marxisticko-rasistickém Izraeli - I. část

VÝZVA AUTORA SIONISTŮM

Prozkoumejme tedy společně uvedená obvinění a nechme rozhodnout samotné národy světa, zda jsou pravdivá nebo nikoli. Pokud se však jako obvykle uchýlíte k pokřiku: „Lži, jen samé lži!“ a odmítnete polemizovat s mými obviněními, pak jen sami dokážete celému světu, že vše, co jsem napsal, je pravda.
Jack Bernstein

„V letech 1967-70 odešlo z USA do Izraele 50 tisíc amerických Židů. Všichni se vrátili, kromě marxistů a členů komunistické strany.“

Jsem americký Žid z rodu aškenaziů, který strávil prvních 25 let svého života v USA, v zemi, která dala všem Židům svobodu a možnost prosperity až do takového stupně, že část Židů (zvaní sionisté) úplně ovládla americký politický a ekonomický život. Před vznikem státu Izrael v roce 1948 byli Židé ve světě '76 souladu se sionistickou propagandou přesvědčeni, že Izrael bude domovinou pro všechny Židy, útočištěm pro pronásledované, demokratickou zemí a naplněním biblického proroctví.

Pro porozumění všeho, co budu říkat, je nutné vědět, co je ve skutečnosti sionismus.

Propaganda sionistů přesvědčila všechny Američany, že sionismus a judaismus jsou jedno a totéž, že jde o jedno náboženství. To je ale do nebe volající lež! Zatímco judaismus je náboženství, sionismus je politické hnutí vzniklé ve východní Evropě u aškenázských Židů, kteří byli po staletí hlavní silou v tvorbě a prosazování komunismu a socialismu. Konečným cílem sionistů je světovláda, snaha získat pod jednu sionistickou vládu opřenou o sionistické nadnárodní bankéře celý svět. Komunismus a socialismus jsou pouhé nástroje, které jim pomáhají tento cíl uskutečnit.

JSEM OBĚŤ SIONISTICKÉ PROPAGANDY

Po válce v roce 1967 jsme jako Židé byli naplněni hrdostí na naší „domovinu“, která se stala tak mocnou a úspěšnou. Kromě toho jsme ale také podlehli falešné propagandě, že Židé jsou v USA pronásledováni. Proto v letech 1967-70 odjelo z USA do Izraele 50 tisíc amerických Židů. Byl jsem jednou z obětí tohoto vyděračství. Uvěřil jsem falešné propagandě a domníval se, že v novém židovském státě budu mít lepší možnosti k uplatnění. Jako další vnadidlo působilo nadšení a chuť k budovatelské pomoci mým židovským kamarádům.

DVOJÍ OBČANSTVÍ

Jen Židům je v USA dovoleno být jak občanem Izraele, tak i jiných zemí, včetně USA. Americká vláda to povoluje. Zatímco italští Američané nemohou být občany jak USA tak Itálie, Němci nemohou být občany jak USA tak Německa, Egypťané nemohou být občany jak USA tak Egypta…. pouze židovští Američané mohou, co chtějí. Je to jen malý příklad toho, jak sionisté ovládají americkou vládu.

V „ŽIDOVSKÉM RÁJI“

Po příletu do Tel Avivu jsem odjel k rodině slečny Fawzie Daboul a její tety, na něž jsem měl adresu již z USA. Do této slečny jsem se zamiloval na první pohled a přejmenoval jsem ji na „Zivu“. Byla to safardská Židovka z Iráku, která rovněž podlehla sionistické propagandě a vystěhovala se do Izraele. Pracovala jako kadeřnice.

KIBUC

Po této návštěvě jsem strávil šest měsíců v kibucu „Ein Hashofet“, v jedné ze 150 podobných komun, jaké existují po celém Izraeli. Všechny vznikly na územích zabavených palestinským Arabům. Jsou to zemědělské farmy doplňované průmyslovým podnikáním.

Za nejdůležitější je třeba považovat, že tyto kibucy jsou zcela komunistickou myšlenkou, přinesenou do Izraele aškenázskými Židy z Polska a Ruska. Tito Židé jsou pak součástí svazku zvaného bolševici. Před Velkým říjnem představovali sílu připravující bolševickou revoluci v Rusku v roce 1917 a počátek světového komunismu. Vcelku musí být zdůrazněno, že aškenázští Židé komunisticko-socialistického (bolševického) směru, kteří migrovali do Izraele, od samého začátku jeho existence v roce 1948 uchopili jeho kontrolu a jako sionistické hnutí ovládali jeho vládu.

Až do roku 1967 byla většina pracujících v kibucech židovská. Po roce1967 počali převažovat Arabové, velmi špatně placení a také dobrovolníci (brigádníci) ze zámoří. Židovští členové kibuců podléhají rovnostářství. Dostávají ošacení, jídlo a místo platu kapesné. Všechny zisky z prodeje produkce jdou do společné pokladny pro budoucí použití. Každý z těchto kibuců je spojen s jednou marxistickou stranou, směřující od socialismu k bezpodmínečnému komunismu.

Kibuc, ve kterém jsem pracoval, byl již komunistický. Přesto jsem byl velmi šťastný, když jsem ho mohl po několika měsících opustit, dokonce o dva měsíce dříve než bylo plánováno. Během této doby jsem si vzal za ženu Zivu, a to byl také jeden důvod, proč jsem po čtyřech měsících kibuc opustil.

MANŽELSTVÍ VYTVOŘILO VÁŽNÉ PROBLÉMY

Svatební obřad se konal v sefardické synagoze. Aškenázi, který se ožení se sefardem, upadá do nemilosti u aškenáziů, kteří vládnou celým Izraelem.

Mocná sionistická propaganda přesvědčuje svět, že Žid je Žid, jedna rasa a jeden lid a že je to “Bohem vyvolený národ”. Především je nutné vědět, že Židé nejsou jedna rasa a jeden lid.

Jsou dvě hlavní skupiny Židů – sefardi, pocházející ze Středního východu a z Afriky a aškenáziové z východní Evropy.

SEFARDI jsou starší skupinou a jsou to oni (pokud je to možné), kteří jsou popisováni v bibli, protože žijí v oblastech biblí zmíněných. Jsou rasově příbuzní s Araby, od nichž je dělí jen náboženství.

AŠKENÁZIOVÉ představují nyní ve světě 90 % Židů a mají jiný původ. V Povolží žili Chazaři, hunské plemeno, jejichž král se rozhodl přijmout některé nové náboženství.

Přišli zástupci křesťanství, islámu a judaismu a přinesli své nauky. Chazaři si vybrali judaismus, ale nikoli z náboženských důvodů. Kdyby přijali islám, byli by ohrožováni mocným světem křesťanů a naopak – pokud by přijali křesťanství, byli by stejně ohrožováni světem islámským. Pro svojí bezpečnost a klid přijali judaismus. Nebyly to tedy důvody náboženské, ale politické a praktické.

Postupně před 13. stoletím byli Chazaři vytlačeni ze svých původních sídel a ustoupili na západ do Ruska a Polska. A tito Chazaři jsou známí aškenázští Židé. Protože judaismus pouze přijali, nejsou žádnými skutečnými Židy, v žádném případě rasovými nebo podle krve.

V průběhu historie se tito polští a ruští aškenázští Židé vyznačovali komunistickosocialistickými myšlenkami a snažili se je rozšiřovat v těchto zemích. Po roce 1800 nacházíme značné množství těchto komunisticko-socialistických Židů v Německu, na Balkáně, a nakonec po celé Evropě. Pro svoje neustálé vměšování do sociálních a politických záležitostí Ruska, se stali objektem carské perzekuce. Tím začala jejich další migrace. Objevili se v Palestině, šli do střední a Latinské Ameriky a velké množství přišlo do USA.

ZROZENÍ POLITICKÉHO SIONISMU

V roce 1897 se konal ve švýcarské Basileji první Sionistických kongres. Na něm bylo rozhodnuto pracovat na zřízení židovského státu a nalézt zemi, kde by měl být vybudován. Velká Británie nabídla sionistům zemi v Africe, ti však odmítli a … žádali Palestinu. Palestina byla v té době osídlena půl miliónem palestinských Arabů a také malým množstvím palestinských Židů, se kterými byli rasově spřízněni a žili s nimi v klidu a míru po staletí.

Po rozhodnutí sionistů začali evropští aškenázští Židé postupně migrovat do Palestiny. Přinášeli s sebou komunisticko-socialistickou orientaci a řada z nich byla dokonce typu radikálních bolševických komunistů, jejichž cílem je světovláda. Pokud někdo uvažuje o Židech, zvláště izraelských, vždy musí mít na paměti ohromný rozdíl mezi sefardskými a aškenázskými Židy. Jsou odlišní sociálně, politicky a hlavně rasově.

A nyní k Zivě, sefardské Židovce a mně jako aškenázskému Židu a našemu životu v takzvané demokratické zemi izraelské.

SEFARDI DRUHOŘADÍ OBČANÉ

První tři roky našeho manželství jsme museli žít u Ziviny tety. Bylo to jednak pro naprostý nedostatek bytů v Izraeli, ale hlavně kvůli rasismu. Přidělování bytů má toto pořadí:

- přednost mají aškenáziové, kteří žili v Izraeli již více let;
- na druhém místě jsou aškenáziové z Evropy, zvláště pokud se oženili v Izraeli s aškenázskou Židovkou;
- třetí favorizovaná skupina jsou aškenáziové z USA, zvláště pokud se ožení s aškenázskou Židovkou narozenou v Izraeli;
- teprve po tomto pořadí mají jistou naději sefardi;
- na úplném konci pořadníku jsou islamisti, druzové a křesťané.

I pracovní příležitosti jsou rozděleny podle stejného pořadníku, aškenáziové dostávají vybraná místa, po nich následují teprve sefardi a islamisti, druzové a křesťané dostávají podřadná místa, většinou jsou ale nezaměstnaní.

Ačkoli jsem byl aškenázský Žid z USA, pro svou sefardskou manželku jsem byl zařazen na nejnižším místě v pořadí na byt. Zbavení práva na bydlení však byla až druhá zkušenost s rasismem v Izraeli. Od samého počátku jsem byl pronásledován urážkami, ačkoli američtí Židé jsou tolerováni.

Osud Izraele (tzn.aby přežil) závisí na darech amerických daňových poplatníků, na darech amerických Židů na prodeji bezcenných izraelských obligací v USA. Proto existuje u vládnoucí aškenázské elity vůči americkým Židům řevnivost a podezíravost, ačkoli jsou také aškenáziové. Mnohokrát jsem slyšel: „Táhni domů“ (go home) nebo „Potřebujeme vaše peníze, ale vás ne“.

Přesto existuje skupina vítaných amerických Židů, vůči níž se postupuje uctivě. Jsou to američtí Židé - komunisté, stratégové světového komunismu.

Z 50 tisíc Židů, kteří jako já odešli do Izraele v letech 1967-70, bylo 20% (10 tisíc) marxistů a většina z nich členy komunistické strany. Jen ti byli izraelskými představiteli vítáni a upřednostněni v přidělování bytů, zaměstnání a v zajištění sociálních potřeb. Vedle příchozích z USA to bylo velké množství komunistů z Chile, Argentiny a Jižní Afriky, kteří podobně vítáni přišli do Izraele.

Z 50 tisíc přistěhovalců do Izraele se během doby 80 % vrátilo do USA. Těch 20% co zůstalo, bylo marxisty nebo členy komunistické strany.

TŘI TVÁŘE IZRAELE

Již z toho, co bylo řečeno, musí být zřejmé, že Izrael je marxistická, komunistická a socialistická země. Ale Izrael má celkem tři tváře: komunistickou, fašistickou (vzhledem k častému používání slova “fašismus” při popisování fungování Izraele v této knize je zřejmé, že autor nechápe podstatu fašismu a naopak jej používá jako výraz pro nějakou formu zla či tyranie. pozn. kor.) a demokratickou.

Aškenázští Židé, kteří přišli do Izraele z Ruska, s sebou přinesli ideologii socialismu a komunismu, a také ji uvedli do praxe. Aškenázští Židé, kteří přišli do Izraele z Německa, i když sympatizují s komunismem a podporují ho, dávají přednost fašismu.

Během druhé světové války spolupracovala elita aškenázských Židů v Německu s hitlerovským Gestapem (termín “spolupráce” lze v tomto případě pochopit jako ochotu Židů obětovat kohokoliv, jen aby si alespoň prozatím zachránili vlastní kůži; pozn. kor.) při pronásledování nižších tříd německých Židů a předávala je do koncentračních táborů. Nyní, žijíce v Izraeli, tato židovská sionistická elita vtiskla do izraelského života mnoho ze své staré praxe.

K vytvoření zdání, že v Izraeli je demokracie, existují volby do Knesetu (izraelský parlament). Tím ale také celá tzv. demokracie v Izraeli končí. Je úplně lhostejné, která strana vyhraje. Likud nebo Labor – sionistická elita vládne metodou diktatury, dávajíce přednost elitním klanům a naopak brutálně potlačuje nesouhlas.

V sionisticko-komunistickém schématu světovlády má Izrael roli neustálého podněcovatele problémů na Středním východě. Protože války jsou podstatnou součástí tohoto schématu, je přirozené, že mládež je od nejranějšího dětství cvičena psychicky i fyzicky pro válku.

KONKRÉTNĚ:

V Izraeli existuje mládežnická organizace „GADNA“. Jejími členy musí být studenti na všech vysokých a středních školách, chlapci i děvčata. Mají bojové khaki uniformy dokonce i při hrách – zbraně a představy války jsou hlavním tématem. I na pikniku – místo míčových her - se praktikují hry bojové se samopaly a útočnými zbraněmi včetně střelby.

Po absolvování vysoké či střední školy slouží všichni chlapci tři roky v armádě (dívky 2 roky) nebo 4 roky v námořnictvu či letectvu (dívky 3 roky). Z vojenské služby jsou vyňaty pouze malé skupiny ultra-ortodoxních náboženských Židů.

Po skončení základní vojenské služby se vstupuje do „Shin Bet“, ekvivalentu tajné policie. Potlačují a pronásledují každého, kdo jedná či mluví proti marxistické nadvládě sionistů v Izraeli.

V Izraeli musí všichni lidé nosit „Kennkarty“ zvané „Teudat Zehut“. Jednou jsem si vyměnil kabát a zapomněl jsem si vzít kartu na cestu do Tel Avivu. Policista, který ji na mně požadoval, vysvětlení o zapomenutí nepřijal a odvezl mě na stanici. Službu konající důstojník mně oznámil, že za nenošení karty budu uvězněn na 16 dní. Je to jeden z dokladů, že Izrael je policejní stát a nikoli demokratický.

HOSPODÁŘSTVÍ IZRAELE

Izrael by ekonomicky zkrachoval. To ovšem může být jen předpověď, neboť izraelská hospodářská struktura je založená na socialismu. Kdekoli stát a jeho občané spotřebují více peněz než činí hodnota zboží, které vyrobí, musí následovat hospodářský krach. Pokud by nebylo hospodářské pomoci z USA, Izrael zkrachoval již před mnoha lety. Izrael je „ stát blahobytu“ – to v každém slova smyslu – neboť je to přednostní jímač blahobytu amerického.

Zatímco americký farmář, malý obchodník a dělník bojují o svoje živobytí, americká vláda ovládaná sionisty drancuje kapsy a měšce amerických daňových poplatníků za účelem podpory izraelské socialistické ekonomie a válečného stroje.

Protože izraelská vláda a favorizovaní sionisté dobře ví, že sionistická nadvláda v USA zabezpečuje masivní přísun peněz z Ameriky, utrácí peníze jako opilí námořníci. Taková praxe však vede k inflaci a k případnému hospodářskému zhroucení.

Srovnání Izraele s opilým námořníkem je možná nespravedlivé vůči námořníkovi. Ten utrácí svoje vlastní peníze - Izrael ale utrácí peníze americké, nikoliv svoje.

I když je „stát blahobytu“, jehož přežití závisí jen na americké pomoci, jede z kopce. V roce 1982 činila inflace v Izraeli 130 %. V roce 1983 již 200% a v roce 1984 přes 400%. To znamená, že karbanátek, který stál 1 dolar, stojí nyní 5 dolarů. Historie učí, že stát, který zabředne do hospodářských problémů jako Izrael, těžko odvrací ekonomický kolaps.

Pouze s obrovským zvýšením americké finanční pomoci může být ekonomický kolaps odvrácen, přesto i takové řešení je jen dočasné. Přes zničující vliv socialismu na ekonomii, za určitých okolností by mohl být v zemi připraven sociální program na pomoc jejímu lidu. To je ale možné jen v zemi, která má dostatečné vlastní finanční zdroje, kde jsou občané hluboce nábožensky myslící a se smyslem pro vzájemnou pomoc. Nic takového v Izraeli neexistuje.

Dokonce i v zemi, kde by takové podmínky byly ideální, zůstává nebezpečí v následující možnosti. Jestliže totiž vláda převážně dbá na požadavky svých občanů, mnoho z nich ztratí smysl pro radost z tvrdé práce a země se zhýčkanými občany může být lehce dobyta.

TURISTIKA V IZRAELI

Turistika představuje jeden z hlavních příjmů Izraele. Největší skupiny turistů přijíždějí z USA a jsou to američtí křesťané, kteří navštěvují svatá místa a chtějí vidět zemi „Bohem vyvoleného lidu“. Tito křesťané se pak vracejí s posílenou náboženskou horlivostí. Z těchto důvodů jsou v Izraeli turisté jak Židé, tak pohané pečlivě střeženi, aby nevybočili z cesty a nepodařilo se jim zahlédnout špinavou tvář Izraele, skutečný Izrael. Stejně jako v sovětském Rusku a ostatních komunistických státech jsou návštěvníci v Izraeli pečlivě drženi na plánovaných a hlídaných trasách. Ukazují se jim náboženská místa, university, zahrady a sady, technické vymoženosti a pro povzbuzení sympatií také Muzeum genocidy.

Hodně daleko od očí turistů musí zůstat ghetta, věznice s politickými vězni, většinou Araby a sefardskými Židy, objekty nehumánních forem mučení. Turisté také nemusí vidět široce rozprostřenou síť zločinu, korupce a spolupráce mezi organizovaným zločinem na jedné straně a vládou a policejními úředníky na straně druhé. Turisté se nemusí poučit o skutečném vnitřním chodu izraelské marxisticko-fašistické vládní mašinérie ani o izraelském rasismu.

Potkal jsem jednoho amerického turistu, který se rozplýval dojmy z krásných náboženských zážitků, které se mu dostaly v Izraeli-svaté zemi. Řekl jsem mu tehdy: „Zkuste dát nějakému izraelskému Židovi Bibli a hned uvidíte, kolik náboženství a náboženské svobody je v Izraeli. Pokud by vás viděl policista, budete ihned uvězněn.“

Co se týká Muzea genocidy, nemohu než komentovat: 1) Genocida Židů za II. Světové války by nebyla možná, pokud by vedení sionistů nekolaborovalo s nacisty. 2) Pokud by světoví sionisté nepřesvědčovali různé vlády, aby odmítly přijmout německé Židy. Sionisté v USA přesvědčovali prezidenta Roosevelta, aby zavřel dveře a nedovolil židovským uprchlíkům vstup do Ameriky, když ještě byla před válkou možnost opustit Německo. Bohužel mnoho lidí, včetně Židů, je informováno o genocidě pouze podle sionistických propagandistů, ale nikoli o sionistických požadavcích (soudě podle šíření pohádky o “genocidě” se to pravděpodobně týká i autora; pozn. kor.).

NÁBOŽENSTVÍ

Po zemi, kde se nyní rozkládá stát Izrael, dříve Palestina, chodil kdysi Mojžíš, Kristus a Mohamed. Stará Palestina byla místem mnoha náboženských míst. Proto se oprávněně nazývala „Svatá země“. Mohlo by se zdát, že Izrael, dříve Palestina, přejal tento svatý vzduch jako dědic.

Když palestinští mohamedáni a palestinští Židé obsadili Palestinu, bylo tu skutečně náboženské klima. Jakmile však sionisté okupovali tuto oblast a zřídili stát Izrael, vznikl tu jeden z nejhříšnějších národů na světě, neboť pouze 5 % izraelských Židů uznává náboženství. Je pozoruhodné, že ti, kdož jsou nejsilněji nábožensky cítící – mohamedánští Arabové a arabští křesťané – tvoří uvnitř Izraele malou menšinu.

Izraelské zákony potlačují všechna náboženství. Izrael je absolutně ateistický stát. Ze zákona je izraelským Židům zakázáno nejen přijmout jiné náboženství, ale přijmout jakékoli - pokud jde o ateisty nebo humanisty.

Křesťanům je dovoleno provozovat kult jen v chrámech, pokud kněz nebo kdokoli mluví o nauce Bible mimo chrámový prostor, hrozí mu rozsudek pěti let vězení. Stejných pět let vězení hrozí komukoli, kdo by dal izraelskému Židovi Bibli nebo jinou tiskovinu. Dokonce je trestný i pouhý akt dobrotivosti či laskavosti křesťana vůči Židovi (jako jsou dárky), neboť může být vykládán jako pokus o konverzi Žida na křesťanství a rovněž může být trestán pětiletým vězením.

Stejným způsobem jsou ohrožení i stoupenci islámské víry, kteří z dobroty a laskavosti dají Židovi nějaký dárek. Může opět následovat pětileté vězení. Vystupování náboženských Židů je posuzováno od vládnoucích sionistů s krajní nedůtklivostí.

Světová veřejnost, Židé i nežidé, se domnívá, že Izrael je země, kde Židé mohou vyznávat své náboženství bez pronásledování. Proto sionisté neriskují potlačování judaismu z obav před narůstajícími obavami světové veřejnosti. Proto jen tolerují náboženskou praxi malé menšiny judaistických Židů v Izraeli.

POVĚRA O „BOHEM VYVOLENÉM LIDU“

Američané spolu s lidmi na celém světě jsou přesvědčování, že Židé jsou „Bohem vyvolený národ“. Tento mýtus začala malá skupina Židů. Někteří předáci vytrhli z Bible určité citáty a vyložili je v tom smyslu, že je Bůh považuje za „vyvolený lid“. Není ale podivné, že to jsou nenáboženští Židé, kteří se prohlašují za „Bohem vyvolený lid“? Jsou to ateističí a nevěřící Židé, kteří si uzurpují tuto čest. Heslo „Jsme Bohem vyvolený národ“ následují sionisticko-marxističtí aškenázští Židé, kteří si vybrali judaismus z politických důvodů a kteří nemají a ani nemohou mít kapku krve biblických Židů.

Jeden nábožný Žid řekl správně: “Kdysi jsme my, Židé, byli vybráni Bohem jako jeho hlasatelé. Ale je tomu již dávno, co jsme toto právo ztratili“. Kdokoli četl Bibli s otevřenou hlavou, zjistí, že Bůh poskytl Židům z oněch dob určitou náklonnost. Ale toto bylo provedeno ve formě smlouvy. Součástí této smlouvy byly podmínky, které Bůh požadoval dodržovat od Židů. Ale Židé tyto podmínky časem porušili a tím zrušili i samotnou smlouvu. Odvrhli Boha a vrátili se k uctívání mamonu, zlatého telete. Nemusíme být ani biblickými specialisty, abychom zjistili, že již pradávno ztratili právo být Bohem vyvoleným lidem dokonce i skuteční Židé.

Pro srovnání – stupně, na kterých tři velké náboženské skupiny praktikují svou víru, lze dělit takto:

Judaismus – nejslabší skupiny, málo Židů, ať sefardů či aškenáziů, je náboženských. Platí to jak pro USA, tak pro Izrael i zbytek světa.

Křesťanství – ztratilo na svém vlivu vměšováním a infiltrací židovství (zejména v USA), po kterém následovala zmatečnost a hašteření mezi jednotlivými křesťanskými denominacemi. Výsledkem byla vlažnost až netečnost většiny křesťanů k jejich náboženství. Existují přesvědčivé důkazy, že to byli Židé, nebo některé z jejich spolků, kteří jsou původci a autory mnoha křesťanských denominací, a tím i vlády nad celou doktrínou.

Islám – Muslimové jsou ze všech tří skupin nejvřelejší ve své náboženské víře.

Takzvaná judeo-křesťanská etika, o které slyšíme mnoho zejména v USA, není nic jiného než legrace pro zasmání – výsledek intenzivní sionistické propagační kampaně.

Nakonec bych rád dodal, co k celému mýtu o „Bohem vyvoleném lidu“ říká sám Bůh: „Střežte se těch, kteří sami sebe nazývají Židy, oni jimi ale nejsou, neboť lžou“. Mohou být aškenázští Židé oním lidem, o kterém mluví Bible?

První část článku The Life of an American Jew in Racist Marxist Israel, který vyšel 24. listopadu na serveru thetruthseeker.co.uk.