Senátní dějství ústavní krize

O víkendu skončily v ČR doplňovací volby do Senátu. Nikdo se však nezamýšlí nad zásadní věcí. Drtivá většina občanů – voličů volby bojkotovala. Nevolila. Legitimita zvolených mandátů je tak nicotná. A země nemá téměř půl roku vládu.

Prezident Klaus nazval ve svém projevu panující situaci „erozí hodnot spojených s návratem svobody a demokracie do naší země“. A tak s nepříjemnou klišé příchutí apeloval. Svůj apel ale adresoval jen politickým elitám shromážděným v sále, poslat vzkaz 80% občanů, kteří ztratili víru v Klausovu „demokracii, pluralitu a svobodu“, již prezident nenašel.

Do Senátu se dostaly samé vhodné osobnosti. Komunistický kádrovák z právnické fakulty ze 60. let (studenti nezapomněli, jak jste je z politických důvodů vyhazoval, pane „senátore“!), t.č. lidovec Petr Pithart, se nechal hrstkou voličů, kteří byli ještě ochotni hrát role ve volebním divadle, zvolit opět do Senátu. Jak groteskní byly volební počty dokládá skutečnost, že nad svou konkurentkou o šestiletou definitivu zvítězil o 24 hlasů. Jeho zvolení však pokládám za výstižné. Tento postarší pán se ve vysokých funkcích drží zuby nehty již od roku 1990 a Senát , kde sedí již od jeho založení v roce 1996, je pro něj ideální výsluhovou trafikou. Senátní maskot - zombie Pithart nás bude tedy bavit, resp. děsit dalších šest let.

Média označují za vítěze ODS, která na základě matematických počtů ovládla Senát. A tak modří ptáci slavili. Vládu již také ovládli, co na tom, že bez důvěry poslanecké sněmovny. Kam by tedy spěchali. Předčasné volby? Zbytečné.

Nikam nespěchá ani pan prezident Klaus. V zemi vládne vláda bez důvěry již pět měsíců a on stihl jmenovat jednoho premiéra. Jeho laborování má čitelný podtext, snaha si zajistit znovuzvolení. Vida sílící ODS, nechal se ústy svého poradce slyšet, že dá ODS ještě jednu šanci na sestavení vlády. Ústavní agonie tak bude pokračovat. O nás bez nás, tak nějak se dá charakterizovat politická realita ČR a vztah občanů a politiků.

Víkendová politická show pokračovala na pražském Hradě. Rozdávala se státní vyznamenání a o trapné pikantnosti nebyla nouze. Protikomunističtí aktivisté jako Naděžda Kavalírová, t.č. předsedkyně tradičně bezzubé a odevzdané Konfederace politických vězňů, neváhala přijmout vyznamenání z rukou prezidenta, který byl zvolen právě hlasy komunistických poslanců.

Když čteme a slyšíme komentáře médií, nepříjemnému tématu totální blokády voleb se buď vyhýbají, nebo zanedbatelnou účast bagatelizují s odkazem na to, že lidé odjeli na víkend. Takové vysvětlení neobstojí. Ani za deset let si výsluhová trafika jménem Senát nezískala žádnou důvěru občanů. A ti bohužel možnost zrušit ji nemají, mohou jen bojkotovat její legitimitu. A tak učinili v drtivých, nevídaných 80%.

Proto by nově „zvolení“ senátoři měli otevřeně přiznat, že v Senátu nereprezentují ani občany, ani své volební obvody, ale především sami sebe, volební partaje a možná ještě někoho vyššího. A to samé ať si uvědomí občané.

Jak dlouho může být tak jasný vzkaz od voličů ignorován?