Čekání na válku

Schválně jsem teď několik dnů nepsal žádný komentář, abych se pokusil podívat se na věc kolem připravované války NATO versus bin Ládin s odstupem času. Ostatně jiné sdělovací prostředky bohatě zaplnily tuto mezeru.

Čtu průběžně americké, kanadské i české tiskové zprávy a nestačím žasnout. Tak takhle vypadá válečná propaganda. Přiznávám, že jsem ji ještě nikdy nezažil. Ale když tak poslouchám Bushe, jak se tluče v prsa a volá: "MY jsme v právu" (použil jinou formulaci, ale smysl byl tentýž), a všichni jeho nohlsedové (včetně humanisty Havla) a všechny sdělovací prostředky tzv. západní demokratické společnosti to po něm opakují, nedá mi to, abych to neporovnal s Čapkovou Bílou nemocí.

Součástí české pro-americké militantní propagandy je i označkování odpůrců současného válečného běsnění za levičáky. Tento trend je zcela zřejmý zejména v komentářích v Neviditelném psu. Každý, kdo nevolá po strašné odvetě, je zaprodanec Grebeníčkův a Stalinův. Závidím těmto výkvětům rétoriky jejich jednoduchý černobílý svět.

V celé Americe lze zaznamenat vzedmutou vlnu militantního nacionalismu bičovanou sdělovacími prostředky. Chuť krve a odplaty spolu se strachem z dalších útoků je patrná všude. Současně Američané žijí v hysterii strachu, země se změnila v jednu obrovskou pevnost, policie a národní gardy jsou vidět na každém rohu.

Bushova administrativa připravuje celý balík nových zákonů zaměřených na omezení většiny starobylých občanských práv. Ještě nejsou přijaty, ale už se jedná v jejich duchu. Kvapem se instalují kamerové systémy, šmíruje se Internet, kontroluje se pošta, odposlouchávají se telefony. Bush nařídil sestřelit každé civilní letadlo podezřelé z únosu a mířící k Washingtonu a dalším hlavním bodům země.

Nedávno mi kamarád Baron poslal známé prohlášení Benjamina Franklina: "They that can give up essential liberty to obtain a little temporary safety deserve neither liberty nor safety." (Ti, kteří vymění důležitou svobodu za malou dočasnou bezpečnost, nezaslouží ani bezpečí, ani svobodu.) Bylo by dobré, kdyby si je lidé občas připomněli.

Bush rovněž hodlá změnit pětadvacet let starý Fordův zákon, který zakazoval americkým špionážním a bezpečnostním složkám připravovat a financovat vraždy svých odpůrců.

Američané by hrozně rádi konečně našli jasný důkaz, že za vším stojí Osama bin Ládin a jeho tlupa, ale přestože nalezení důkazu věnují nemalé prostředky, zatím se to nedaří. A i bin Ládin opakovaně prohlašuje, že není za útok odpovědný. Co s tím? Já myslím, že použijeme typickou berličku, která uspokojí naše svědomí: "Jsi vinen, protože jsi příslušník určité rasy. A my víme dobře, jak nás nenávidíš a stejně tak víme, jak celá tvá rasa nenávidí naši civilizaci. A i kdybys nebyl vinen tím posledním skutkem, to, co jsi nám udělal dříve, zdůvodní naši odvetu." Jak prosté, milý Watsone.

A tak, zatímco Bush povolal do zbraně 50 tisíc záložáků a americké lodi směřují do Perského zálivu, Afghánistán staví na hranicích své jednotky a jeho civilní obyvatelstvo se snaží utéci do sousedních zemí.

Bude to podivná válka. Na jedné straně největší a nejlépe vybavená armáda světa podporována dalšími nejskvělejšími armádami NATO, na druhé straně stojí jediný muž, bydlící v jeskyni kdesi v horách. Jeho věrní nemají ani koupelnu, ani pořádnou stravu, průjmy jsou prý typickou součástí jejich životů. Přesto vojenští experti varují, že si Bush a celá jeho slavná high-tech armáda utrhne v Afghánistánu pořádnou ostudu. Na té maličké a chudé zemi si už vylámali zuby Angličané i Rusové.

Bývalo zvykem, že války se vyhlašovaly. Všechny státy světa mají ve svých ústavách příslušnou klauzuli, jak a kdo může válku vyhlásit. Bývalo zvykem považovat vojenský zásah bez vyhlášení války na území svrchovaného státu za agresi. Bývalo zvykem, že války se vedly mezi národy nebo státy. Bývalo zvykem, že znepřátelené armády bývaly početně alespoň řádově stejně velké. Nic z toho už neplatí.

Připravovaný konflikt má leccos podobného s panamskou válkou vedenou v roce 1989 otcem současného prezidenta, Bushem starším. Tenkrát šlo o likvidaci generála Noriega, kterého si Američané nejprve vychovali a vycvičili (podobně jako bin Ládina), a který přerostl své učitele, vymkl se kontrole a přestal vyhovovat. Po té, co byl údajně v Panamě zabit jeden americký voják, si Američané pro generála Noriega "došli". Akci zdůvodnili ochranou amerických občanů v Panamě. V operaci Just Cause nasadili 25 tisíc mužů. V invazi, která trvala 14 hodin bombardovali Američané současně 27 cílů. Na Panama City svrhli 417 bomb. Výsledek: Červený kříž udává dva až tři tisíce mrtvých. Představitelé Panamy hovoří o sedmi tisících. Nicméně akce byla úspěšná a zločinný (=neposlušný) Noriega dodnes sedí v amerických věznicích.

A co by tedy měli Američané dělat v současné situaci? Já nevím. Neznám recept na tuto krizi. Světový terorismus není možné porazit žádnou vojenskou silou. Jedině rozleptat zevnitř. Což se lehko řekne, ale hůře udělá. O něco podobného se CIA i Mossad pokoušejí už více než dvacet let a naprosto neúspěšně.

Jen toho se bojím, že vytloukání klínu klínem nic nevyřeší, jen přispěje k dalším bolestem světa.