Zkušenosti klienta aneb koupě nemovitosti v Čechách

Jsem zcela znechucený chováním developerské společnosti ING, která staví vily na pražské Hanspaulce v místě bývalého parku. Krásné romantické místo s výhledem na celou Prahu není ale tak idylické, aspoň z pohledu klientů, kteří si tam za nekřesťanské peníze kupují vily.

I já jsem, ve jménu svého zahraničního přítele, který zde shání kvalitní bydlení, ucházel o koupi vily, které zde ING nabízí k prodeji. Na výběr jsou dvojdomy, obrovské vily i menší domy. Nejluxusnější sídla stojí neuvěřitelných - i na Hanspaulku značně předražených - 50 milionů Kč. Za podobné peníze se dá koupit sice ne nová, ale jistě velmi luxusní vila kdekoli v Praze.

Mým záměrem bylo koupit menší (nikoli cenově) vilku do 20 milionů a financovat nákup z větší části hypotékou. Dnešní úrokové míry hypotečních úvěrů jsou rekordně nízké, tak proč nevyužít příznivé situace. Oslovil jsem dvě banky a obě byly velmi ochotné.

Jenže přišel zádrhel. V prodejním centru ING jsem si vyzvedl prospekty a vytipoval si jednu menší vilku v tiché vznikající uličce. Prodejci se tvářili ochotně, ale na jedinou konkrétní otázku neuměli odpovědět. Týdny trvalo, než jsem se rozhoupal, předběžně vybral a šel do banky a za právníkem. Díky bohu za právníkem také, i když mne v ING přesvědčovali, že to není ani třeba.

Právník mne poučil, že je třeba prověřit majetkoprávní vztahy k pozemkům, stavební povolení, věcná břemena, územní plán a nevím co ještě. Prověřte to, řekl jsem mu. Pak přišel šok. Volal mi hned druhý den a ptal se, zda jsem už něco zaplatil nebo podepsal. Ne, říkám mu. Tak nic takového nedělejte, varoval mne. O pozemky se vede soud!

Zatmělo se mi před očima. Spěchal jsem do jeho kanceláře a s bušícím srdcem poslouchal. Jakýsi restituent se o pozemky soudí s ING a prý je to v katastru. Výsledek bývá zde ošemetný a hlavně rozsudek může padnout také za pár let. Můj přítel, který je cizinec a neumí česky, ale známe se dlouho, mi již převedl na zvláštní účet peníze a vložil do mne plnou důvěru. Myšlenka, že bych ho připravil o miliony, mne zděsila. Co všechno je v tomto státě možné! Je to v katastru, říkám právníkovi, tak je to tak. Nikoli, dostalo se mi poučení. Údaje v katastru jsou jen informativní a NIKDO za to neručí! K.O.

Seděl jsem v restauraci a uklidňoval se, když mi zavolali z banky. Prý na to nepůjčí, je tam nějaká plomba. V katastru. Zmocnil se mě vztek. NIKDO mne o tom v ING ani slovem neinformoval! Zavolal jsem tam a byl takřka hysterický. Pak jsem si ale uvědomil, že křičet na slečnu, která za nic nemůže a zřejmě sama nic neví, nemá smysl.

Pokoušel jsem si sjednat schůzku s manažery, šéfem celé ING Schmidtem, ale odpovědí mi bylo mlčení. Nemá čas, má jednání, jděte se vycpat. Take it or leave it.

Podobné chování bych čekal u českého H-Systemu, ale ne u zahraniční developerské firmy. Prodávat něco, o co se soudím, kde nemám jistotu, čí to vlastně je. Ale čemu se vlastně divím? Kdo sedí v ING Česká republika? Čeští manažeři. Nepracovali dříve v H-Systemu, ptám se?

V Čechách již nic kupovat nehodlám. Mám z toho husí kůži. A přítele jsem přesvědčil, aby si radši něco pronajal, je to levnější a bezproblémové. Ušetří.