Den zúčtování: Kolaps americké ekonomiky

Mezi ekonomy a tržními analytiky vzrůstají obavy, že se globální finanční systém, visící na několika opotřebovaných nitkách, může kdykoli zhroutit. Bublina 10, 4 bilionu dolarů na trhu s nemovitostmi přitáhla mnoho pozornosti, ale chatrný trh finančních derivátů, rostoucí výdaje a padající dolar jsou stejně nebezpečné. Dvacet let deregulace vytvořilo ekonomické monstrum, které je stále více neuřiditelné a hrozí, že celý systém zruinuje.

Jak řekl nedávno Gabriel Kolko ve svém lánku na Counterpunch.org („Why a Global Economic Deluge Looms”):

„Celosvětový finanční systém se stává kriticky nekontrolovatelným tak, jak to jeho nominální vůdci nikdy nepředpokládali. Nestabilita je stále víc jeho charakteristickým znakem... nesrovnalosti nyní ničí světový finanční systém, a pokud nyní budeme věřit v instituce a osobnosti, které byly v přední linii obhajoby kapitalismu, můžeme být velmi dobře na pokraji vážné krize.“

Deregulace zredukovala tržní transparentnost a vytvořila nadbytek finančních nástrojů, které jsou relativně nevyzkoušené a mimořádně nestabilní. Eliminováním „pravidel hry“ shrábli hlavní hráči na trhu mohutné zisky, ale tím přebudovali ekonomiku tak, že nikdo nemůže předvídat, jaký nevyhnutelný výsledek to bude mít. Nový režim investic zahrnuje taková neprůhledná pravidla jako úvěrové deriváty, termínované úvěrové deriváty a ručené dluhopisy. Zajišťovací fondy jsou nyní plně zatíženy těmito přespekulovanými úvěrovými nástroji, které slibují velkorysé výnosy na zrychleném trhu (up-tempo market), ale jsou odsouzeny k ekonomickému poklesu. Nyní, kdy všechny znaky ukazují na blížící pokles nebo recesi, budeme moci brzo pocítit potencionálně devastující efekty tohoto nového „liberalizovaného“ systému napříč globální ekonomikou.

Kolkův článek je povinné čtení pro každého, kdo chce získat lepší představu o křehkosti současného systému. Američané investovali biliony svých těžce vydělaných úspor do riskantních zajištěných fondů, které existovaly jen velmi krátkou dobu. Nikdo netuší, jakou budoucnost čeká tyto „flash-in-the-pan“ investice plné velkých slibů. Jak říká Kolko, „Trh úvěrových derivátů téměř neexistoval v roce 2001, velmi pomalu rostl až do roku 2004 a poté vystřelil až do stratosféry, když na konci roku 2005 dosáhl 17,3 bilionu dolarů.

A to je skutečnost, že obrovitých 17,3 bilionu je dost k potopení celé ekonomiky, pokud začne trh prudce klesat.

Tato celá idea přeprodávání dluhů je relativně novým fenoménem přinášejícím s sebou nebezpečí. Zajištěné fondy mohou dát dohromady spoustu „Adjustable Rate Mortgages“ (ARMs) a vytvořit pěkný zisk, ale jak se začne rezidenční trh naklánět, investor je chycen v pasti potápějící se lodi s malou nadějí na náhradu svých ztrát.

Deregulace je v byznysu nakloněných médiích charakterizována jako způsob odstraňování obtěžujících omezení ve volném pohybu kapitálu. To je nesmysl. Deregulace je ve skutečnosti odstranění tradičních pravidel na ochranu veřejnosti před pouličními spekulanty a podvodníky, kteří vytvářejí bombasticky znějící investiční příležitosti, které nejsou nic více než Ponziho schémata (Charles Ponzi nabízel dvojnásobné výnosy do 90 dní – pozn. překladatelky). Koupě „budoucích úvěrových derivátů“ jistě spadá do kategorie riskantních investic. Deregulace vážně podminovala dlouhodobé výhledy na úspěch západního kapitalismu. Odstraněním bezpečnostních pojistek investic vytvořily obchodní a bankovní komunity cosi, co mnozí označují za „kapitalistické kasino“, anarchistickou strukturu s velmi malou ochranou, která hodila trhy napospas zhroucení celého systému.

Podobnými problémy je nakažený a napjatý trh s nemovitostmi. V posledních letech mohl kupující získat dům bez zálohové platby, pouze na hypotéku, s nízkým úrokem, a mohl si být důvodně jistý, že příští rok dům získá 20 – 30% na hodnotě. To umožnilo kupujícímu svůj dům refinancovat (= obnovit hypotéku a vybrat si rozdíl mezi fiktivní a původní cenou, pozn. editora), a použít takovou „pseudo-ekvitu“ jako příjem k dalšímu použití a pokračovat v tomto kruhu, každý rok znovu a znovu. Se mzdami stagnujícími od roku 1970 bylo pro většinu Američanů takové zvýšení domácí ekvity preferovaným způsobem jak „jít kupředu“. Ceny rezidenčních nemovitostí vytrvale rostly od roku 1980 a v posledních letech vyletěly do nebes. To vytvořilo šílenství pro nízké úrokové míry a vlákalo miliony spekulantů a (tradičně) nezpůsobilých zájemců do nemovitostní zlaté horečky.

Byl to taky velký byznys pro banky. Hypotéky dosáhly v bankovních úvěrech Severní Ameriky mohutného objemu, jen minulý rok to bylo 400 miliard dolarů. Kdyby nebylo stálého růstu hypoték, mnoho bank by minulé desetiletí prožilo negativní vývoj. Nyní ceny rezidenčních nemovitostí stagnují a očekává se pád (strmý), jednoduše vydělané peníze zmizí a mnoho příliš spekulujících vlastníků bude čelit deprimující vyhlídce splácet nemovitost, která rychle ztrácí na hodnotě. Ekonom Michael Hudson nazývá tento fenomén „zápornou ekvitou“, což je situace, když hodnota domu spadne pod sumu, na kterou má vlastník uzavřenou hypotéku. Této kritické hrozbě čelí nyní odhadem 30 milionů Američanů, kteří se topí v červeném inkoustu a třesou se tváří životu ve vázaném nevolnictví.

Rozsah rezidenční bubliny je šokující a bezprecedentní. Podle údajů Feredálních rezerv se „celkový rezidenční nemovitý majetek v USA v letech 1999 – 2006 zdvojnásobil z 10,4 bilionu dolarů na 20, 4 biliony dolarů“ (zdroj Times Online). To nám naznačuje, že FED má jasnou představu o rozsahu bubliny ekvity, kterou jejich politika nízkých úroků způsobila, ale nerozhodla se učinit nápravná opatření. Také nám to říká, že zde nebude žádné „měkké přistání“. Jakmile začne trhat padat, nikdo neví, kdy dosáhne dna. 10 bilionů je víc než „malinká bublinka“, jak se vyjádřil Greenspan, ale je to ohlušující, ekonomiku ničící katastrofa, která uvrhne miliony do rizika exekuce, krachu a zruinování.

Greenspan a soukromými osobami vlastněný FED hráli hlavní roli v uvržení nás do této šlamastyky, když orazítkovali nový systém riskantních úvěrů (bez záloh/ekvity, pouze s úroky) a chránili svou politiku „levných peněz“. Greenspan to přiznal před několika měsíci, když řekl, že současný rezidenční boom byl „neudržitelný“ a dlouhou dobu korigovaný „dramatickým růstem a rozmachem úvěrových hypoték bez záloh... a ještě více exotickými formami přizpůsobitelných hypoték, které umožnily marginálně kvalifikovaným, ale velmi spekulativním dlužníkům nakoupit své domy za inflačně vyšroubované ceny.“

Greenspanovy vyhýbavé komentáře se rovnají přiznání viny. Dopad politiky FEDu bude všeobecný a devastující. Země byla povzbuzena 10 biliony půjčených peněz, které vytvořily neomezený pocit prosperity, který neodráží reálnou ekonomiku. Zvýšení cen rezidenčních nemovitostí nepřišlo v důsledku vyšších mezd (které za Bushe reálně klesly) ani vyšší poptávky (nabídka je nyní na desetiletém maximu). Byla to prostě jen dostupnost úvěrů s nízkými úrokovými sazbami a slib rychlého zbohatnutí. Jak bude trh chladnout, miliony Američanů budou čelit buď exekuci, nebo budou spoutáni hypotékou, která bude vyšší, než klesající hodnota jejich domu. To je chmurný obrázek úvěrového otroctví 21.století.

Lidé na trhu nyní věří, že padající trh rezidenčních nemovitostí spustí „omezování výdajů, což tento rok způsobí pokles amerického trhu“

„Trh rezidenčních nemovitostí se obrátil, tento rok klesá a ještě více to bude příští rok“, řekl Dan Meckstroth, hlavní ekonom velké firmy Arlington, sídlící ve Virginii agentuře Reuters. Jak rezidenční bublina splaskne, ekonomika se náhle prudce propadne a očekávaná recese se bude průběžně prohlubovat.

Deregulované „výbušné“ trhy a nemovitostní bublina jsou bohužel jen dva červi, které infikují americkou ekonomiku. Posledním fiskálním démonem je padající dolar. Od té doby, co se Bush chopil úřadu, dolar poklesl vůči EURU o monstrózních 30%. V té samé době Bush přidal další 3 biliony dolarů ke státnímu dluhu a zvýšil obchodní deficit na ohromujících 800 miliard za rok, tj. 6,5% HDP. USA nyní potřebují denně 2,5 miliardy dolarů jen na krytí svého obchodního deficitu. Nikdo nevěří, že toto může pokračovat navždy, navíc Greenspan rozvážně poznamenal, že je to „neudržitelné“. Bushova administrativa si zřejmě myslí, že když obsadí globální trh s ropou integrováním Íránu a Iráku do amerického ekonomického systému (60% světové ropy bude od roku 2020 přicházet ze Středního Východu), mohou předejít zániku zelených bankovek jako světové „rezervní měny“. Dokud bude ropa ohodnocována (převážně) v dolarech, dolar zůstane de facto mezinárodním platidlem a západní elity si udrží svou roli stevardů globálního systému. Nicméně, jak bude americký dluh rychle vzrůstat, američtí výrobci vyrobí méně zboží a země produkující ropu začnou být více nepřátelské vůči Bushově agresivní válečné zahraniční politice, je tu reálná šance, že dolar bude opuštěn jako hlavní jednotka plateb. Pokud se tak stane, tříbilionový dluh, který je v současnosti držen v zámořských bankách zaplaví USA a aktivuje hyperinflaci a ekonomickou pohromu.

Většina lidí nyní již rozumí, že naše zapojení do války v Iráku mělo hodně co do činění s ropnými zásobami, ale je to jen část příběhu. Vláda se snaží udržet dolarovou hegemonii, aby tak konzervovala systém, pomocí něhož je obchodováno s těmito drahými zásobami. Tento systém čelí zvyšujícímu se tlaku úzce spojeným s opotřebovanou vojenskou silou. Pokud selže mise v Iráku, pak se dolarový systém, který dominoval světu od konce druhé světové války rychle rozpadne, a způsobí zemětřesení v srdci americké ekonomiky.

Doug Casey, prezident Casey Research centra, okomentoval osud dolaru jedinečně apokalyptickými pojmy v nedávném článku pro časopis Review and Focus. Říká zde:

„Zahraniční držitelé velkého pohoří zelených bankovek amerických dolarů začali být znepokojeni a poohlížejí se po prodeji. Ještě je neopouštějí, alespoň prozatím. Až to přijde, pád dolaru začne pomalu, aby získal potřebnou rychlost před pádem. Jako klouže ledovec z útesu, pohyb, který vypadá nevyhnutelně, může vyžadovat záhadně dlouhou dobu, než je v plném proudu. Ale jakmile se tak stane, věci se odehrávají s překvapující rychlostí... a dávají výběr mezi A) smrtí nemovitostního trhu a depresí spálené země v USA, nebo B) kolabující měnu, která je dobrá alespoň k redukci skutečných nákladů, když se použije ke splacení všech státních úvěrů a dluhopisů. Jsem nucen věřit, že americká vláda si zvolí obětování dolaru.“

Casey si nebere servítky, ale jeho názory se stávají více a více mainstreamem, jak Bushova vláda pokračuje ve zvyšování svých divokých deficitů a lehkomyslné ekonomické politice.

Mnoho rozpočtových problémů USA by mohlo být utišeno prozíravým managementem nebo rozumným vedením, ale to už nyní věci nezmění. Systém není pod kontrolou zvolených zástupců a hluboce zakořeněné problémy budou pravděpodobně trvat, dokud katastrofální události nepřivodí zásadní změnu. Nerovnováha je nyní tak značná, že každý souhlasí s tím, že by se mělo něco udělat. Systém mele z posledních sil, což dokládá svou rostoucí tendencí k potlačování práv doma a militarismem v zahraničí, zlověstný znak zraněné bestie ve smrtelných křečích.

Od kráteru ve financích, přes bázlivý dolar až k vadnoucí nemovitostní bublině, západní styl kapitalismu je v pokročilé stadii kolapsu. Deregulace a liberalizace jen urychlily jeho konec.

Tato mohutná lokomotiva globálního růstu se pomalu skřípavě zastavuje, zabředajíce do nahromaděné bažiny vlastní nestability a nespravedlnosti. Změna přichází, ať je to dobře, či špatně.

Poznámka překladatelky: Dne 11.9. 2006 přinesl deník Wall Street Journal zprávu, že „podle analytiků trhů nemovitostí v USA se růst trhu tento rok zastaví a v dalším roce lze očekávat jeho ochlazování“.

Článek Days of Reckoning vyšel 10. září na serveru counterpunch.org. Překlad JUDr. Zdeňka Nocarová