Paroubek otvírá Pandořinu skříňku

Buldozer Paroubek si hraje s ohněm, když otvírá úspěšně usnulou kazu tunelování První městské banky. Do založení a rozkradení tohoto bankovního ústavu jsou totiž zapojeny jak špičky ODS, tak sám Paroubek, i lidé blízcí Václavu Klausovi. Malý Topolánkův tunel je zde přitom v porovnání s jinými spíše úsměvný.

Jiří Paroubek, který spoluřídil tunelování První městské banky a lil do ní z rozpočtu hl.m. Prahy další stamilióny, křičí: „Chyťte zloděje!“ Zatímco jiní kradli stamilióny, Topolánkovi a jeho VAE je přisuzována částka ani ne dvaceti. První městská banka byla přitom založena právě na tyto transakce. Bankovní instituce kontrolována Magistrátem – tj. koalicí ODS a ČSSD – ochotně půjčovala peníze podle politického klíče. Hezky fifty fifty soudruzi z ČSSD a ODS napůl, zbytek pro KSČM.

V orgánech banky seděli za ODS pánové Bürgermeister (nyní poslanec ODS a mocný člen pražské židovské lobby), Jan Koukal (duchovní otec celého projektu), Radovan Šteiner, za ČSSD kontroloval „řádné hospodaření“ jako předseda dozorčí rady Jiří Paroubek, za komunisty z KSČM to byl člen dozorčí rady Jiří Dolejš (i na subjekty blízké KSČM se dostalo). I Václav Klaus měl v představenstvu banky svého poradce Václava Hadrabu.

Vedle Topolánka byl ke korytu v První městské bance připuštěn i Vlastimil Tlustý, jeho žena zde dostala po svou firmu dvacetimilionový (nevratný) úvěr.

Vždy, když už byla První městská banka zcela prázdná, nalil do ní ekonomický náměstek Magistrátu Jiří Paroubek další stovky milionů. Ale za jedné podmínky – bude spolurozhodovat, kde skončí. Kde vlastně stovky milionů z banky mizí, nesměl nikdo např. v zastupitelstvu Prahy vědět. Jednoduchý argument – bankovní tajemství (resp. tunelářské tajemství). Když na to upozornil v roce 1999 zastupitel Petr Štěpánek, byl náhle umlčen.

Bohužel, tunelovat nešlo navždy a ta se v roce 2000 dostala do vážných potíží. Z banky se ukradlo přinejmenším 1,5 – 2 miliardy korun, neoficiální údaje jsou vyšší (dokumenty nejsou veřejné). Účet za soudruhy z ODS, ČSSD a KSČM zaplatili občané Prahy. Další peníze zaplatili všichni daňoví poplatníci, neboť nevymahatelné úvěry se tradičně převáděly na ČKA. V roce 2002 První městskou banku, očištěnou od problémových úvěrů, koupila Česká pojišťovna, člen skupiny PPF. Dnes je banka přejmenována na PPF banku.

"Je to ztráta z dobrodružství, do kterého se město pustilo v roce 1995," řekl tehdy Paroubek, když oznámil, že by celková ztráta města „neměla“ přesáhnout 750 milionů korun. Že právě on stál u tohoto „dobrodružství“, se po letech již zapomnělo. A nechyběla mu suverenita tento tunel prezentovat dokonce jako svůj manažerský úspěch“, neboť banka nepadla úplně (převzala jí Česká pojišťovna, a tím se dostala do sféry PPF) a podařilo se zachránit „rating, důvěryhodnost a image“ Prahy ve finančních kruzích.

Kauza pana Topolánka je poměrně čitelná. Útěk ze zadlužené firmy, vytunelování těch drobtů, co zbyly a po nás potopa. Pohledávku za VAE převedlo město Praha s pomocí „křoví“ (firmy BB Cash) na společnost Eltodo, kontrolovanou lidmi z ODS (bývalý primátor Jan Koukal). Poškození věřitele, resp. únik před věřitelem zorganizovala za Magistrát firma CM Credit. Mimochodem, Eltodo drží neuvěřitelně předražený monopol na veřejné osvětlení a další zakázky v Praze, ještě z časů proslulého primátora ODS Koukala.

Mirek Topolánek se tváří jako chlap, ale od Paroubka se nechá pohlavkovat a cvičit jako malý klučina. Přitom Jirka si na hlavě chladí tolik másla, že by stačilo trochu přihrát a soudruh Paroubek by se v něm dočista vykoupal. Nefunkční systém Matra do metra za skoro dvě miliardy, tunelování První městské banky pod jeho supervizí, lupičská privatizace Pražských vodáren a kanalizací, vozy pro pražské metro, miliardové zakázky Prahy – Strahovský tunel a Mrázovka, pronájmy a prodeje majetku kočičímu klanu...

Bylo by od Mirka chlapské říci: „Ano, kradl jsem, no a co? Jiní kradli ještě víc. A ty, Jirko, ty jsi byl vzorem pro všechny, Bürgermeisterem počínaje, přes bratry Hejmy až po Kasla! Tak radši mlč.“ Je málo věcí tak absurdních, jako když někoho Jiří Paroubek obviní z kradení, tunelování nebo korupce.