Diskriminace podle pohlaví aneb presumce viny

V poslední dnech se věnuje velké množství mediální pozornosti případu Marie Čauševič. Kauza svým způsobem jedinečná, protože přináší v době okurkové sézony prostor pro senzaci. Nevím, zda si kauza takovou pozornost zaslouží, ale o to nejde. To hlavní co mi na celé kauze vadí je, jak ji pojali/y všichni redaktoři/redaktorky resp. jak podlehli/y feministickým tlakům, že se jedná o diskriminaci podle pohlaví dříve než bylo o tom pravomocně rozhodnuto nezávislým soudem.

Podívejme se jenom na názvy článků v různých denících, jak kauzu prezentují. V podstatě nikde není zmíněno, že se jedná o podezření z diskriminace. Všude je řečeno byla spáchána diskriminace. Naprostá většina redaktorů/redaktorek předjímá dopředu v názvech článků, že diskriminace dle pohlaví se konala, že to co řekla paní Čauševič je svaté, pravdivé a nade vší pochybnost. Člověk by nabyl dojmu, že soudní líčení bude pouhá formalita, která osvědčí médii předjímaný názor.

Celou kauzu provází od počátku fenomén doby, že aktéři jsou médii dopředu rozděleni na viníky a nevinné. Nevím na kolik to ovlivní soud. Nezávidím rozhodování soudci Tomáši Mottlovi, v dnešní době je jistě pod velkým veřejným tlakem. Společenská objednávka mu říká, jaký je očekávaný rozsudek. Nedej bůh, že by ono očekávání nesplnil. Vidím dopředu skandalizování justice a jeho osoby profeministickými redaktorkami/redaktory.

O co tady jde?

Každý jiný by si řekl, že když mě tady nechcete, nevážíte si mých kvalit, tak půjdu jinam. Kde více ocení, že mám má mezinárodní certifikáty jako daňový poradce nebo finanční a účetní expert. Kde pochopí, že mám vynikající praxi, když jsem řídila firmu s obratem 4 mld. Kde se shodnou s mým sebehodnocením, že jsem ta nejlepší manažerka v České republice. Ne tak paní Čauševič.

To, že kauza není už jenom o rovnosti, ale je to i byznys, ukazuje požadavek „diskriminované“ ve výši 1 000 000 Kč, jako „bolestného“. Dále jmenování do funkce finančního ředitelky (předpokládám, že se zárukou neodvolatelnosti, neboť jakékoliv připomínky či kritika uchazečky ze strany nadřízených budou posuzovány jako šikana).

To, že se příprava na ždímání zaměstnavatele vyplatí vám dnes potvrdí, nejen v USA, i ten nejposlednější právník. Samozřejmě musí jít o zaměstnavatele, který na to má. Navíc mít na své straně veřejné mínění (dřív než začne proces) to je téměř záruka budoucího vítěžství. Ani v tomto případě kandidátka nic nepodcenila.

Trestní oznámení bylo podáno 8. března, aby byla podtržena významnost ženského prvku. Obratem se objevil článek První Češka žaluje diskriminaci. Na MDŽ.

Do procesu byly od samého počátku zapojeny feministické spolky, které na svých přednáškách po městech českých již s předstihem deklarovaly, že v kauze došlo k pošlapání ženských práv, že žaloba bude podána 8.března. Ovlivňování veřejného mínění feministkami započalo dříve než byla podána žaloba. Profesionální vedení feministických aktivistek a dohled nad celou kauzou se nezapře.

Na všem se dá vytřískat kapitál

A kdyby nic, tak se na kauze dá vydělat alesoň politicky. Lidé mají rádi mučedníky a trpitele. Od přírody máme soucit se slabšími. Na to vsadil i mediální odborník Vladimír Železný, který paní Čauševič angažoval na volební kandidátku. Sice jí to v politice nevyšlo. Ale kandidátka dobře prodala, že ona je ta slabá (žena), které ten silný (Pražská teplárenská) ublížil. Mít na své straně veřejné mínění se vždy vyplatí.

Jak to dopadne?

Jsem velmi zvědav, jak to všechno dopadne. První výpovědi svědků nehrají „poškozené“ do not. Doufám, že soud nepodlehne tlaku okolí a rozhodne spravedlivě. Věřím, že tato kauza nebude precedensem pro budoucí monstrprocesy se soukromými firmami. Už samotná podstata sporu je velkým zásahem do soukromých práv. Vedení privátní firmy by mělo mít nezpochybnitelné právo vybrat si kanididáta/kandidátku do klíčové funkce klidně na základě svého pocitu. Sám mohu potvrdit dle vlastních zkušeností, že kolikrát šestý smysl může při rozhodování být mnohem důležitější než sebelepší doporučení „nezávislých“ poradců či sebechvalné hodnocení.

Článek byl uveřejněn na serveru www.svaz-muzu.cz/, odkud mi jej autor přeposlal.