Falešný a prázdný premiér

Prezident Klaus musel spolknout hořkou pilulku, když jmenoval „falešného a prázdného Topolánka“, jak jej nazval v SMS v prosinci 2002 při volbě svého nástupce v čele ODS. Topolánek se ukazuje jako správný politický akrobat s hroší kůží, který neváhá udělat cokoli, jen aby dosedl do premiérského křesla.

Klausovi se Topolánek a jeho Dalíkovská klika v jeho dítěti ODS stále více nelíbí. Ač se tvářil při blahopřání Topolánkovi jako by právě snědl citron, v duchu se jistě usmíval nad tím, jak posílá Topolánka na milost buldozerovi Paroubkovi. Mirkova premiérská role může být proto velmi krátká.

Mirek Topolánek působí ve svém zoufalém škrábání se do oken Strakovy Akademie stále toporněji. Mnohokrát ho Paroubek shodil na zem či mu podřízl lano. Přesto Topolánek usilovně, otlučený a odřený, pokračoval dál.

Paroubkův manévr s demisí a poskytnutí prostoru pro jmenování Topolánka premiérem je chytrý. Má nyní ještě lepší pozici k vydírání ODS, neboť to bude nyní Topolánek, kterého bude při sestavování vlády tlačit čas.

Na předvolební říkanky pro voličské ovečky se dávno zapomnělo a obě státostrany se vesele chystají k další opoziční smlouvě. Tři měsíce bude dostatečná doba na to, aby český volič zcela zapomněl, co mu jeho političtí guruové Topolánek s Paroubkem slibovali před volbami.

Je otázkou, jak bude trvat kupčení a konečná dohoda o postech a obsazení státní správy mezi ODS a ČSSD. Paroubek má pevně dané požadavky. Především musí vyšumět všechny kriminální aféry, do kterých jsou zapleteni jemu blízcí lidé. Potrestán musí být modrý agent Kubice, šéf ÚOOZ, který se pokusil vrazit Paroubkovi nečekaně nůž do zad pár dnů před volbami.

Zpestřením rutinní politické praxe je prasklá milostná aféra předsedy Topolánka s poslankyní ODS Lucií Talmannovou. Lucii v ODS nemá nikdo moc rád, neboť se říká, že její hlavní devizou je postel. Svou 15letou kariéru v ODS dotáhla již na místopředsedkyni sněmovny. Proto její modří nepřátelé neváhali a poskytli paní Topolánkové zdrcující důkazy manželovy nevěry. Ta se mstí po svém, mj. kandidaturou na senátorku za novou pidistranu paní Bobošíkové.

Pláč můžeme slyšet z oken lidovců a (rudo)zelených. Se slzou v oku mohou pánové Kalousek s Bursíkem vzpomínat na spikleneckou schůzku s Topolánkem těsně po volbách na pražském Veleslavíně, v luxusním bytě, který Kalousek získal po svém zastřeleném švagrovi Kašákovi. Tak hezky se tenkrát plánovalo a bratr Kalousek se již viděl v křesle nového gigaministerstva venkova, pádlující v řece EUR tekoucích z evropských fondů. Idyla.

Ač se na současnou situaci díváme jak díváme, nelze se ubránit dojmu, že politická fraška se stává rutinou.