Osvěžující inspirace z Orientu

Článek na Zvědavci (https://zvedavec.news)

URL adresa článku:
https://zvedavec.news/naokraj/2006/08/1706-osvezujici-inspirace-z-orientu.htm

Loligo vulgaris (Oliheň obecná AKA squid)

Renomovaná světová média právě celebrují 60. výročí průlomu v dámské módě, do které se vzdor ideologickým zábranám prolomily bikini, a už v ní zůstaly. Vzhledem k řečené průlomovosti není jistota v datu (prameny uvádějí buď pátek 5.7.1946, či čtvrtek 18.5.1946), ani v identitě prolomitelky (její jméno je uváděno buď jako decentnější Michèle Bernadini či razantnější Micheline Bernardini - tak např. ve finském podání: www.warthog.fi/vuosi2005/viikot/2005-29.html

Ten průlom vypadá takto: "Asun esitteli tanssijatar ja malli Michèle Bernadini keskiviikkona 18. heinäkuuta vuonna 1946". Vzdor faktografické plularitě je světovými médii bohužel jako vždy opomíjen jak novátorský počin Járy (da) Cimrmana z roku 1866, tak i Orientem (a největším českým poplyšovým vědeckým výbuchem) inspirovaná nedávná inovace z České kotliny.

Začněme nejprve orientálními kořeny té inovace v oboru plovacích úborů. Dálný východ - Čína, Japonsko, Korea - co může být pro Evropana exotičtějšího. Až dosud západní civilizace více ovlivňovala Orient než naopak. Země dálného východu si bystře osvojovaly vymoženosti západní vědy a techniky, ale samy zůstávaly poměrně nepřístupné. Nejdříve se začalo zvolna otevírat Japonsko, pak Korea a nyní i Čína. Čile se rozvíjející čínské hospodářství představuje velkou příležitost pro všechny, a Američané, Britové, Francouzi, Japonci, Němci, a mnozí další o tom vědí a už jsou na místě. Bez šancí nejsme ani my.

Hospodářský nejrozvinutější čínské oblasti jsou na mořském pobřeží podél tchajwanského průlivu. Zde skutečně život běží na plně obrátky. A rostoucí životní standard sebou přináší i zájem o nový životní styl a novou kulturu. Během posledních let se staly velmi populární pěvecké bary Karaoke, importované ze země svého původu - Japonska (mimochodem, konstruktér karaoke Daisuke Inoue byl nedávno dekorován pověstnou cenou Ignáce Nobela za počiny, které nemohly nebo neměly by být opakovány, jmenovitě v kategorii za mír a to se zdůvodněním, že vynalezením karaoke poskytl lidstvu zcela nový prostředek jak se učit vzájemné toleranci). Na čínském pobřeží Karaoke bary jsou známy jako KTV (Karoake & TeleVision). Konzumace nápojů v těchto zařízeních je celkem druhotná. Jde skutečně především o zpěv, a Číňani jsou rození zpěváci. Hudební sluch je totiž pro čínštinu nezbytný, protože různá tónová modulace může dát slovům úplně jiný význam. V KTV si na počítači naprogramujete pořadí svých oblíbených písní. Počítač vám je pak servíruje na televizní obrazovce v barevných klipech, s melodií, ale beze slov, text běží pouze na spodku obrazovky jako ve filmu s titulky. Zbytek je na vás - zpíváte do hifi zesilovačů pro celou party. Mikrofon koluje postupně přes všechny účastníky. A nikdo neodmítne - Číňané tuto celkem novou zábavu milují.

Ale KTV není jediným hudebním žánrem, který se poněkud vymyká pět tisíc let staré kulturní tradici. Ještě dále jdou stále populárnější dívky od elektrických květinových vozů. Název pochází od toho, že vystupují na veřejných prostranstvích na automobilech, které jsou celé pokryty květinami a nasvíceny jako televizní studio. Děvčata nejprve zpívají na automobilovém pódiu populární hity, ale u toho zpravidla nezůstane, neb v druhé fázi večera se věnují hlavně svižnému aerobiku a svlékání. To poslední poněkud překvapí, protože takovéto věci byly v Číně po řadu století tabu. O nich etiketa nepřipouštěla veřejné hovořit, natož je ukazovat. Ale zase ne vždy, za vlády některých dynastií naopak milostná literatura vzkvétala a dosahovala skutečně pozoruhodné dokonalosti. Například z období dynastie Han někdy kolem počátku našeho letopočtu pochází skvěle dílo 'Kánon neposkvrněné dívky', které bezpečně předčí indickou Kamasutru. Podobně pravým skvostem v tom oboru je o několik století mladší, pozoruhodné detailní manuál 'Tajné instrukce stran nefritové komnaty'. Nefrit neboli ledvinec je v Číně oblíbeným drahým kamenem, a v této literatuře vystupuje v obrazných spojeních jako nefritová komnata či nefritový sloup. Ale pozdější dynastie měly k těmto otázkám přístup právě opačný, a kulturní revoluce jim taky nepřála, takže až nyní se objevují první známky renesance.

Dívky od elektrických květinových vozů prvně zpívaly a svlékaly se na zakázku stavebních firem při otevírání dokončených budov, hlavně v teplých jižních oblastech na východním pobřeží tchajwanského průlivu, a odtud se nyní postupně rozšiřují do dalších oblastí. Ne všude jsou vítány. Do některých měst děvčata mohou jen s podmínkou, že se svlékat nebudou. Ale do jiných zase pod podmínkou, že se na závěr určitě svléknout nezapomenou. O diváky nikdy není nouze a jsou tam všechny věkové kategorie, dost často třeba nad kulturním vyžitím vnuků dohlíží jejich babička. Zvláštní kapitolu představuje postoj policie, která by teoreticky měla zasáhnout, neb podle tradice by se tzv. třetí bod neměl za žádných okolností objevit na veřejnosti. Třetí bod je čínský termín pro ženský klín. Se strážci pořádku je ovšem záhodno být zadobře a umělkyně s nimi dosáhly smíru způsobem typicky čínským. Zasvěcení odborníci totiž tvrdí, že umělkyně vystupují tak trochu jako chytrá horákyně z naší stejnojmenné pohádky. V kritické oblasti totiž mají upevněnu dokonalou paruku, dokonalejší než příroda sama. Oko diváka je více než potěšeno, a přitom zákon porušen není, neb dotyčná oblast je perfektně zakryta. Nyní jsou zpívající děvčata zvána i na oslavu různých svátků a někdy dokonce doprovázejí pohřební průvody. To souvisí s čínskou filosofii, že pozůstalí mají povinnost starat se o blaho zesnulého. Proto též spalují tzv. papírové peníze, které lze zakoupit ve všech chrámech. Tyto peníze jsou myšleny jako prostředky a odpustky za pobyt v čínském ráji.

Nejdůležitější komponentou Číňanova života je jídlo. Číňané se běžné zdraví nikoliv 'dobré poledne' či 'dobrý večer', nýbrž 'už jsi obědval', či 'měl's už večeři'. Na společenských párty je jídlo podstatně důležitější než nápoje, nyní však do nich vstoupuje nový, umělecký prvek, skrývající se pod krycím jménem Chinese High Tea party. Na místo čaje se však na těchto párty nového typu na rautovy stůl elegantně položí urostlá čínská kráska, a ta se obloží pamlsky, jak ukazují dokumentární záběry neznámého čínského mistra:

[Chinese High Tea Party]

Na takovéto esteticky vizážované párty chodí rodiny s batolaty:

[Chinese High Tea Party]

stejně jako i distinguoavané decentní dámy:

[Chinese High Tea Party]

Může to být třeba party k Novému čínskému lunárnímu roku (druhý měsíční nov po zimním slunovratu), nebo k čínskému sv. Valentýnovi, který připadá na sedmý den sedmého lunárního měsíce.

Zpívající či vizážující děvčata překvapí i rozměry svých bodů č. 1 a 2, neb čínská ňadra jsou tradičně spíše decentnějších dimenzí. Kdo myslí na silikonová kouzla, ten si mýlí. I v Číně už tento omyl chemie patří minulosti. Řešení je čínsky rafinované a přitom zdraví neškodné, i když je zde možný určitý dávný evropský vliv. Tak jako západní paní a dívky vede marnivost k tomu, že uléhají na noc s natáčkami ve vlasech, uléhají dnes některé čínské paní a dívky na noc s párem Torricelliho zvonů na hrudi. Jak si čtenáři asi vzpomenou z hodin fyziky, Evangelista Torricelli byl italský renesanční fyzik, který se obíral atmosférickým tlakem a pro ten účel vytvářel pod skleněným zvonem vývěvou vakuum. Číňané tento princip dále rozvinuli a nyní používají důmyslně tvarovaných zvonů plastikových. Ty se na noc přiloží, evakuují, a zbytek je už na silách přírody. Zpívající děvčata nastupují do práce až večer, a tak mají celý den na dokonalou přípravu na vystoupení, a je to poznat. Čínská vynalézavost skutečně dokáže spojit objekty zdánlivě zcela nesouvisející. Např. takové jedlé dámské prádlo, dnes k dispozici ve všech barvách a hlavně chutích. Nekruťte hlavou - již profesor Hynie, otec české sexuologie, říkával, že v praxi tohoto oboru je plně zapojeno všech pět našich smyslů.

Čtenář asi bude souhlasit, že je toho mnoho, co z bohaté čínské minulosti i současnosti zatím neznáme. Dnes se Čína začíná světu teprve otevírat, ale již jsou zde prvé vlaštovky přinášející tvořivé uplatnění prvků čínské kultury v našich poměrech. Přichází léto, doufejme že horké jak léto má být, a všechny paní a dívky řeší otázku plavek pro tuto sezónu. Naší výrobci přirozeně už vědí, že musí konkurenci nejen předběhnout, ale ještě lépe přímo zaskočit. A tak se v tichosti připravují zaplavit trh dámskými plavkami nové generace. Začínají právě tam, kde monokiny zatím skončily. Pod čínským vlivem již pracují na sofistikovaných trojúhelníkových dámských parukách všech barev. Problém vodovzdornosti není pro plastikový textil až tak obtížný, nyní jde hlavně o agresivní marketink. Naší výrobci se poučili z historie. Název bikiny byl totiž úzce spojen s vědeckotechnickým rozvojem na konci druhé světové války. Hoši z Manhattanskeho projektu nejprve prováděli pokusné výbuchy v Nevadě, ale pak zkoušky přenesli na krásný tichomořský atol Bikini. Přesně v té době vrhli výrobci na trh plavky nové generace, dvoudílné a úsporné ve spotřebě materiálu - jak už řečeno k veřejné premiéře došlo v Paříži na Bi-day v červenci 1946 za pomoci odvážné 19-leté umělkyně Michel(in)e Be(r)nardini:

Micheline Bernardini

Historici se dodnes nemohou zhodnout, zda pro zcela spektakulární úspěch tohoto nového tovaru byla rozhodující citlivá volba jména, či zda to byla kombinace úderného jména s potřebami doby. Přesně těmito cestami se ubírají po šedesáti letech i myšlenky našich výrobců. Bikiny už mají věk mladší babičky, čas uzrál na změnu. Na té už pracují, ale jméno stále ještě chybělo. Leč nedávno naší výzkumníci oznámili objev Krakatenu, zatím nejsilnější klasické výbušiny (pdf soubor).

Tedy, ten 'objev' se nepoved, a záhy se změnil v parádní fiasko, ale název měl super. A tak i jméno pro dámské plavky nové generace je na světě - krakaténky. Nyní už zbývá přesvědčit někdy trochu vrtkavé dámské publikum, že právě toto je to právě ořechové, ale to už nechme na našich výrobcích.

Článek byl publikován 15.8.2006


© 2024-1999 Vladimír Stwora
Článek je možno dále šířit podle licence Creative Common.