Brání se Izrael, nebo útočí?

S novou eskalací blízkovýchodního konfliktu eskalovaly také komentáře všech světových médií, včetně těch českých. Jen málokteré se však odváží pohledět na kořeny celého konfliktu.

Média se dělí zhruba na dvě skupiny, kde převažuje ta první, která je nekriticky proizraelská a Izrael se podle ní brání teroristickým útokům. Druhá skupina upozorňuje na izraelské útoky na civilní obyvatelstvo, ale k jakékoli kritice má velmi daleko. Česká média se řadí do první skupiny, resp. do jejího tvrdého jádra.

Zatímco jsou bojovníci šiítského hnutí Hizballáh odpalující rakety na severní Izrael paušálně označováni za teroristy, izraelská armáda, která pustoší celé území Libanonu leteckými útoky a cílenou palbou z děl, je označena jen za armádu. Přitom obě strany útočí na civilisty s tím rozdílem, že izraelské útoky jsou brutálnější a krvavější. Izraelské vojenské akce jsou „ofenzivou“, zatímco vojáci Hizballáhu jsou „teroristé“ a páchají „teror“.

Při obhajobě izraelského útoku je nejčastěji používán argument, že první zaútočili Palestinci v Gaze a poté militanti z Hizballáhu na libanonsko-izraelské hranici. Tyto útoky poté vyprovokovaly Izrael k spravedlivé odvetě, neboť stát má právo se bránit před útoky zvenčí.

Taková logika zcela opomíjí podstatu a historii celého konfliktu a omezuje se jen na výklad posledních událostí. Mnoho médií označuje za prapůvod současné krize to, že si palestinští odbojáři dovolili vykopat tunel z jednoho velkého koncentračního tábora jménem Gaza a zaútočit na své židovské věznitele. Dokonce jich několik zabili a jednoho dokonce zajali. Takový zločin – zaútočit na své tyrany a věznitele!

Odsuzování palestinských útoků má stejnou logiku, jakou by bylo odsuzování jakýchkoli útoků místních obyvatel vůči okupantům kdekoli. Představme si, že bychom stejně odsuzovali útoky ukrajinských a ruských povstalců/partyzánů proti německým jednotkám za druhé světové války s tím, že měli s okupanty radši jednat a pokoušet se o mír.

Stereotypní a notoricky omílaný obraz blízkovýchodního konfliktu v mainstreamových médiích vyvolává dojem, že Palestinci jsou ti, kteří stále dělají problémy, útočí na Židy, páchají krvavé sebevražedné atentáty a jsou zdrojem permanentní nestability Blízkého východu.

Nikdo se netroufá napsat, že stát Izrael okupuje palestinská území, Palestince zavírá do koncentračních táborů, vyvlastňuje jejich půdu, americkými buldozery bourá jejich domy, ničí jejich staleté olivové háje a provádí tak systematickou genocidu domácího obyvatelstva. Tím rozpoutává nekončící spirálu násilí.

Mediální pohled na konflikt se omezuje jen na ukázky vzájemných útoků, přičemž izraelské jsou vzhledem k jeho technické a materiální převaze vždy krvavější. V médiích útočí vždy první Palestinci a izraelské akce jsou jen „odvetné“. Takto rozostřený obraz neumožňuje nezainteresovanému divákovi poznat, kde je vlastně prapůvod konfliktu a kdo je okupant a agresor a kdo je okupovaný a původní obyvatel.

Kouř nad Bejrútem po leteckém
útoku Izraele v sobotu večer

Izrael nemá na okupované území žádný nárok a uzurpuje si jej na úkor původních obyvatel – Palestinců. Některé z nich vyhnal, jiní zahynuli, další prchli do utečeneckých táborů v okolních zemích. Pokud by se takové agrese dopustila jakákoli jiná země, jistě by následovala prudká reakce OSN a NATO (jednalo-li by se o euroatlantický prostor), sankce a bombardování. Vzpomeňme na Srbsko před několika lety.

Pro Izrael však žádné mezinárodní právo a pravidla neplatí. Je zvláštním, imunním a beztrestným subjektem těšícím se plné podpoře USA, které vždy spolehlivě zablokují jakoukoli rezoluci RB OSN proti Izraeli. Naposledy rezoluci o situaci v Gaze, kde Izrael ničí palestinskou infrastrukturu.

Při vědomí takové neohroženosti může Izrael neváhat a zaútočit na Sýrii, která je jedním z posledních arabských států v oblasti, který není pod vlivem USA. Izraelské letouny již během počátku nynější akce v Gaze demonstrativně přeletěly nad palácem syrského prezidenta a bezprecedentně tím narušili letecký prostor cizího státu. Sýrie nereagovala. Po začátku libanonské krize označil izraelský velvyslanec v OSN Dan Gillerman akce Hizballáhu za syrské akce a dal najevo, že se Izrael cítí být napadený Sýrií a Íránem. Izraelské bomby vybuchují již na libanonsko-syrských hranicích.

Invaze do Libanonu se zdá být za dveřmi. A možná nejen do Libanonu.